17 C 48/2020-120 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 3. 2020 domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“ nebo„ předmětné řízení“). Toto řízení bylo vedeno o částku 351 900 000 Kč s úrokem z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce není majetný, mělo toto řízení pro žalobce zvýšený význam. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 20. 5. 2013. Dne 6. 11. 2013 byl podán opravný prostředek a dne 2. 1. 2014 byl spis odeslán nadřízenému soudu, odkud byl vrácen dne 22. 9. 2014. Ve dnech 5. 5. 2015 a 20. 5. 2015 byly opět podány opravné prostředky, načež probíhalo řízení u nadřízeného soudu. Dne 5. 10. 2015 byl spis vrácen. Dne 11. 11. 2015 bylo vydáno rozhodnutí, proti němuž byl ve dnech 9. 12. 2015 a 14. 12. 2015 podán opravný prostředek, který byl vyřízen dne 12. 9. 2016, načež byl spis s obživnutou věcí vrácen soudu I. stupně. Dne 31. 10. 2016 došlo k přerušení předmětného řízení, dne 2. 8. 2019 bylo v řízení pokračováno. Dne 18. 9. 2019 bylo vydáno rozhodnutí, proti němuž byly dne 19. 9. 2019 podány opravné prostředky. Soud přerušil posuzované řízení z důvodu řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2016, č.j. [číslo jednací], ve věci projednávané [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení o dovolání trvalo cca 3 roky, neboť soudce nevybral soudní poplatek, spis mu byl tedy vrácen bez vyřízení. Následně soudce zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž by dovolatele vyzval k jeho zaplacení. O takovém dovolání přitom Nejvyšší soud rozhoduje v řádu měsíců, jako např. v řízení sp. zn. 28 Cdo 1992/2019, 30 Cdo 3509/2018, 26 Cdo 1061/2019, 30 Cdo 2475/2018, 30 Cdo 2389/2015, 30 Cdo 679/2017, 30 Cdo 470/2019, 30 Cdo 2056/2019, 24 Cdo 890/2020 či 30 Cdo 529/2019. V době podání žádosti k žalované řízení stále probíhalo. Dovolací řízení bylo vedeno zmatečně a s průtahy. Opravný prostředek byl podán dne 11. 8. 2016, dne 21. 9. 2016 byl spis odeslán, dne 19. 6. 2017 byl vrácen. Dne 22. 11. 2017 byl spis opět odeslán. Dne 28. 6. 2018 bylo řízení přerušeno a dne 27. 6. 2019 byl opravný prostředek vyřízen. Dovolací soud skutečnost, že nebyl vybrán soudní poplatek za dovolání, zjistil až po 9 měsících. Po opětovném předložení mu pak trvalo 1,5 roku řešení procesní otázky týkající se záměny účastníků na straně žalobce. K tomu odkázal žalobce na řízení vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1907/2018, kdy bylo konstatováno, že řízení o regresní nárok z pojištění (ve své podstatě náhrada škody), které bylo složité z hlediska dokazování, bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy a trvalo cca 4,5 roku, bylo nepřiměřeně dlouhé. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 19. 9. 2019, počínaje dnem 20. 3. 2020 je tedy žalovaná v prodlení. Žalovaná v rámci předběžného posouzení nároku žalobce dospěla k závěru, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, ačkoliv trvalo 6 let a 7 měsíců. Žalobce se tedy domáhal úhrady částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně uplatnil svůj nárok dne 19. 9. 2019. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení s tím, že toto řízení trvalo celkem 6 let a 7 měsíců, přičemž délka řízení byla zapříčiněna mimořádně složitým skutkovým stavem, neboť se jednalo o spor o náhradu škody, která měla být způsobena [právnická osoba] – [anonymizováno] investiční [anonymizována dvě slova]. Žaloba byla původně podána proti devíti žalovaným, přičemž škoda měla být způsobena více než čtyřiceti v žalobě popsanými skutky. Z důvodu hospodárnosti řízení soud usnesením ze dne 29. 12. 2014 vyloučil skupiny souvisejících skutků k samostatným řízením. Původní věc vedená pod sp. zn. [spisová značka] tak byla vedena pod devíti spisovými značkami. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval nejen ve věci, ale i o odvoláních některých účastníků proti procesnímu rozhodnutí soudu I. stupně. Od 22. 1. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání v související věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Následně bylo předmětné řízení po dobu téměř tří let přerušeno z důvodu podaného dovolání v dalším z vyloučených řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy se řešila otázka procesního nástupnictví na straně žalobce. Toto dovolací řízení bylo procesně komplikovanější. Opomenutí vyzvat dovolatele k zaplacení soudního poplatku nebyl jediný důvod vrácení spisu soudu I. stupně bez věcného vyřízení, právní zástupce dovolatele uváděl v podáních i jinou osobu, účastníka řízení, avšak ne řízení o vyloučeném nároku vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Význam řízení by s ohledem na výši žalované částky bylo možno hodnotit jako zvýšený, na druhou stranu vícero vyloučených řízení bylo pravomocně skončeno dříve (již v roce 2017), kdy byla žaloba v projednávaných skutcích zamítnuta z důvodu promlčení, což bylo potvrzeno jak Nejvyšším soudem (rozhodnutí ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka]), tak Ústavním soudem (usnesení ze dne 3. 2. 2017, sp. zn. [ústavní nález]). Žalobce tak mohl být od roku 2017 v menší nejistotě ohledně výsledku řízení, neboť věděl, jaký výsledek řízení může s největší pravděpodobností očekávat. K žalobcem uvedenému srovnávanému řízení žalovaná uvedla, že každé řízení je specifické a je třeba vždy hodnotit okolnosti konkrétního případu. 3. V reakci na vyjádření žalované žalobce uvedl, že řízení trvalo 6 let a 7 měsíců, za celou dobu však nebylo nařizováno žádné jednání za účelem projednání věci. Věc nebyla složitá skutkově, soud se zabýval pouze otázkou promlčení nároku. Kdyby soud„ nerozsekal“ původní žalobu na jednotlivá řízení, mohla věc být skončena dříve jediným rozsudkem a navíc by byly šetřeny náklady řízení účastníků, které v daném případě činily 404 150 Kč. Co se týče nepřiměřenosti délky řízení, odkázal žalobce např. na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 61/2018, 11 Co 147/2018, 19 Co 123/2013, 11 Co 290/2018, 54 Co 305/2015, 28 Co 262/2015, 64 Co 119/2015, 29 Co 220/2015, 19 Co 123/2013, 54 Co 305/2015, 28 Co 262/2015, 64 Co 119/2015 či 29 Co 220/2015. V obdobné věci jiného účastníka vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 66/2019 bylo tomuto žalobci přiznáno peněžité zadostiučinění. Dalšími obdobnými řízeními jsou pak řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 66/2019 či sp. zn. 27 C 130/2019. Co se týče výše základní částky, rozmezí 15 000 Kč – 20 000 Kč za rok řízení bylo stanoveno již v roce 2010. Od té doby se ekonomika vyvíjela ve smyslu bohatnutí společnosti, částky by tedy měly být s ohledem na vývoj životní úrovně celé společnosti„ valorizovány“. Reálná mzda za tu dobu vzrostla cca na dvojnásobek. Navíc je třeba brát v potaz inflaci. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Dne 20. 5. 2013 byla [název soudu] doručena žaloba [anonymizováno] [jméno] [jméno], správce konkurzní podstaty úpadce [anonymizováno] – [anonymizována čtyři slova]., [IČO], proti devíti žalovaným včetně [celé jméno žalobce] (žalobce v této věci). Jednalo se o žalobu na náhradu škody, přičemž jednání [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a dalších čtyř žalovaných bylo označeno jako skutek A s tím, že tyto osoby měly způsobit škodu nejméně ve výši 351 900 000 Kč. Dále byl [anonymizována dvě slova] u skutku F (společně s jedním dalším žalovaným) s tím, že jejich jednáním měla být způsobena škoda nejméně ve výši 1 899 321,94 Kč. Zároveň s uvedenými částkami byla požadována úhrada úroku z prodlení a náhrada nákladů řízení. Usnesením ze dne 27. 5. 2013 byli žalovaní vyzváni k vyjádření se k žalobě, což učinili postupně ve dnech 10. 6. 2013, 11. 6. 2013, 12. 6. 2013, 13. 6. 2013 a 21. 6. 2013, přičemž vznesli námitku promlčení. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] dne 13. 6. 2013 uvedl, že se k dané problematice jakožto laik nedokáže vyjádřit, a proto žádá o ustanovení advokáta s tím, že s jeho věcí je seznámen Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] ustanovení zástupce požádal i žalovaný [příjmení]. Usnesením ze dne 24. 9. 2013 byl žalobce vyzván k doplnění žaloby. Téhož dne byli žalovaní Ing. [celé jméno žalobce] [anonymizováno] vyzváni k doložení svých poměrů, což učinil Ing. [celé jméno žalobce] dne 2. 10. 2013 a žalovaný [příjmení] dne 4. 11. 2013. Usnesením ze dne 14. 10. 2013 byla žádost Ing. [celé jméno žalobce] o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítnuta. Dne 7. 11. 2013 podal Ing. [celé jméno žalobce] proti tomuto rozhodnutí odvolání, téhož dne požádal žalobce o prodloužení lhůty k doplnění žaloby, zároveň uvedl, že lze předpokládat společný návrh účastníků na přerušení řízení nejpozději do konce února 2014. Dne 15. 10. 2013 bylo soudu sděleno, že požadovan