20 C 135/2019-315 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 240 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 7. 2019 do zaplacení a částku 113 336 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky 31. 7. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že částka 113 336 Kč představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení vedeném u [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) a částka 240 000 Kč představuje náhradu majetkové škody, jež měla žalobci vzniknout vyplacením výživného manželce během nepřiměřeně dlouhého řízení o rozvod manželství, vše podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 23. 2. 2012 a skončilo dne 1. 8. 2018. Žalobce soudu vytýkal nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, které trvalo 7 let, ačkoliv bylo ovlivněno řízením o úpravu poměrů nezletilých dcer, vedeném [anonymizováno] soudem [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] trvajícím 4 roky. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo soudem odvolacím zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud se v odvolacích řízeních dopustil průtahů a soud prvního stupně měl mezi 2 jednáními prodlevu v délce tří let (9. 1. 2013 a 14. 10. 2015). Žalobce byl nucen setrvat v ryze formálním manželství dalších 7 let. Výživné pro manželku bylo stanoveno v řízení vedeném u [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] na částku 5 000 Kč měsíčně od května 2012 a žalobce opakovaně poukazoval na 4 leté průtahy v řízení o rozvod manželství, neboť po celou jeho dobu musel manželce výživné platit. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce, uplatněný u ní dne 30. 1. 2019, neuznává. Posuzované řízení trvalo 6 let a 8 měsíců, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci 2x a odvolací soud rovněž 2x. Věc byla do jisté míry procesně složitá z důvodu, že současně probíhalo opatrovnické řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] o úpravu poměrů nezletilých dcer a soud musel vyčkat konečného rozhodnutí, proto nemohl ve věci jednat až do 26. 11. 2015. Manželka rovněž hojně využívala opravných prostředků a omlouvala se z nařízených jednání ze zdravotních důvodů. Soudy se nedopustily průtahů a délka řízení byla přiměřená. Jelikož žalovaná neshledala existenci nesprávného úředního postupu v řízení, požadavek žalobce na náhradu nemajetkové a majetkové škody není důvodný a žaloba by měla být zamítnuta. Požadavek na vrácení výživného představuje bezdůvodné obohacení manželky, proto by jej měl žalobce požadovat od ní. 3. Žalobce v replice k vyjádření žalované dne 14. 7. 2020 uvedl, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a jde na vrub soudů, které věc nevyřídily v přiměřené lhůtě a zatížily řízení průtahy. Opatrovnické řízení bylo rovněž nepřiměřeně dlouhé, trvalo 4 roky, přitom řízení o úpravu poměrů nezletilých dětí má být projednáno s největším urychlením, maximálně do dvou let. Žalobce se na délkách řízení nijak nepodílel, naopak se je snažil urychlit. Věc nebyla složitá, když manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila a nezletilé dcery byly již před rozhodnutím o svěření do péče žalobce v jeho péči. Význam řízení byl pro žalobce zásadní, protože se jednalo o uspořádání rodinného a soukromého života. Žalobce dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2015, sp zn. I. ÚS 1822/14, kde bylo jako nepřiměřeně dlouhé shledáno rozvodové řízení trvající 7 let. K majetkové škodě žalobce uvedl, že výživné manželce by nebyl povinen hradit, pokud by bylo manželství rozvedeno. Rozhodnutí o rozvodu manželství bylo možné očekávat dříve o 4 roky a vyplacené výživné nelze považovat za bezdůvodné obohacení na straně manželky, když bylo plněno podle platného titulu a když je manželka nemajetná. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 399/2010. 4. Při jednání konaném dne 15. 7. 2020 žalovaná doplnila, že v řízení ve věci péče o nezletilé dcery žalobce v období roku 2013 a 2014 byla provedena řada úkonů, byl ustanoven znalec z oboru psychologie, manželka žalobce nespolupracovala se znalcem, byla jí proto uložena pořádková pokuta, proti které se odvolala, a účastníci vedli mimosoudní jednání, nelze tak v řízení shledat nečinnost na straně soudu. 5. V podání ze dne 28. 7. 2020 žalobce doplnil, že výživné hradil manželce v částce 5 000 Kč měsíčně od května 2012 do prosince 2018 a průtahy v posuzovaném řízení a v opatrovnickém řízení trvaly 48 měsíců, proto žalobce požaduje náhradu škody v částce 240 000 Kč. Konkrétně došlo k průtahům v opatrovnickém řízení v době od 28. 1. 2012 do 11. 6. 2020 a od 8. 8. 2013 do 14. 10. 2015 a v rozvodovém řízení v době od 2. 1. 2016 do 14. 4. 2016, od 17. 5. 2016 do 31. 8. 2016, od 16. 11. 2016 do 22. 3. 2017 a od 18. 11. 2017 do 26. 7. 2018. Kdyby řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, nemusel by žalobce manželce výživné platit, neboť k tomu byl povinen pouze za doby trvání manželství. 6. Žalovaná v replice k vyjádření žalobce dne 11. 9. 2020 doplnila, že v posuzovaném řízení žádné průtahy nebyly a že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 399/2010, na které poukazuje žalobce, bylo překonáno rozhodnutím ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011. 7. Při jednání konaném dne 23. 9. 2020 žalovaná vznesla námitku promlčení ohledně nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v posuzovaném řízení a žalobce doplnil, že nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 2635/15 se tento soud ztotožnil s názorem vysloveným Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 399/2010 a toto rozhodnutí Ústavního soudu je závazné pro všechny. 8. Rozsudkem dne 30. září 2020, č. j. 20 C 135/2019-239 soud žalobu ve výrocích I. a II. zamítl a ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Žalobce podal odvolání proti výrokům ve věci samé a proti výroku o nákladech řízení a žalovaná podala odvolání proti výroku o nákladech řízení, které byly dle jejího názoru nesprávně určeny. Odvolací Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 3. 2021, č.j. 53 Co 43/2021-286 rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4739/2009 uvedl, že v situaci, kdy řízení o rozvod manželství a řízení o úpravu poměrů nezletilých dětí manželů pro dobu po rozvodu manželství probíhají současně a řízení o rozvod manželství je z důvodu nutnosti vyčkání nabytí právní moci rozsudku upravujícího poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství přerušeno, souvisejí spolu obě tato řízení natolik úzce, že je namístě je považovat v daném rozsahu (souběžného průběhu) z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona za řízení jediné (obdobně srovnej rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2237/2017). Zásadní pro řešení otázky souvislosti řízení je tedy úvaha, zda předměty daných řízení spolu souvisí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních. Domáhá-li se žalobce odškodnění za nepřiměřenou délku rozvodového řízení (které nemohlo probíhat po dobu, než bylo skončeno řízení opatrovnické), je třeba posuzovat (z hlediska zkoumání existence odpovědnostního titulu) průběh obou řízení a v případě, že by byl shledán nesprávný úřední postup v řízení souvisejícím, muselo by být považováno za nepřiměřeně dlouhé i řízení hlavní (o rozvod manželství). Dále odvolací soud vyslovil nesouhlas se závěrem soudu I. stupně ohledně absence nedůvodných období nečinnosti v souvisejícím (opatrovnickém) řízení a celkovou délku řízení lze tak považovat za přiměřenou. Nalézací soud v posuzovaném řízení identifikoval dvě období nečinnosti odvolacího soudu v období od předložení věci do nařízení odvolacího jednání o odvolání proti prvnímu, a poté i proti druhému rozsudku soudu prvního stupně, což samo o sobě vylučuje„ ojedinělost“ této nečinnosti. Nehodnotil, že první rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen jen proto, že soud prvního stupně rozhodl o rozvodu manželství, aniž by předtím rozhodl o námitce místní nepříslušnost vznesené manželkou (tedy z důvodu procesní vady). Tato skutečnost musí být sama o sobě přičitatelná státu, což vyplývá i ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, část IV. Ve druhém případě potom od předložení věci odvolacímu soudu až do odvolacího jednání uběhla doba přibližně devíti měsíců a tyto skutečnosti tedy nikoliv nevýznamně přispěly ke (zbytečnému) prodloužení řízení. Ani řízení ve věci úpravy péče o nezletilé však nebylo vedeno„ plynule a koncentrovaně“, jak uzavřel nalézací soud, ale zár