22 C 182/2020-104 — Obvodní soud pro Prahu 2

<b>I. Vyjádření účastníků a průběh řízení</b> 1. Žalobkyně se domáhali peněžitého zadostiučinění a omluv za to, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl protiústavně novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány jejich údaje o majetku, příjmech a závazcích z důvodu jejich působení jako veřejných funkcionářů, čímž docházelo k setrvalému porušování práv na ochranu jejich soukromí. Protiústavnost novely stvrdil Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Žalobkyně se nedomáhají odškodnění za přijetí protiústavního předpisu. Pochybení žalované žalobkyně spatřují v aplikaci protiústavního předpisu. U žalobkyň a) a b) docházelo ke vzniku újmy od [datum] do [datum] zveřejněním oznámení o majetku za roky [rok], [rok] a [rok]. U žalobkyně c) docházelo ke vzniku újmy od října [rok] do [datum] zveřejněním oznámení o majetku za roky [rok] a [rok]. 2. Žalovaná se bránila žalobě tvrzením, že žalované nepříslušelo posuzovat souladnost zákona s Ústavou České republiky a pro případ protiústavnosti tento předpis neaplikovat. Ustanovení byla nálezem zrušena až uplynutím dne [datum]. Žalovaná nejednala protiprávně a to ani po vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], v tomto směru odkázala na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo], které dovodilo, že orgány veřejné správy jsou povinny aplikovat právní úpravu po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu jako ústavně souladnou. Vznik újmy je pak nutno dávat do souvislosti s přijetím protiústavní úpravy nikoli s postupem žalované, kdy legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. Omezení zveřejňování oznámení od [datum] neznamená, že by se žalovaná dopouštěla nesprávného úředního postupu v předchozí době. 3. Usneseními Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], byla dovozena místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť organizační složkou jednající za stát ve sporu bylo Ministerstvo spravedlnosti spravující registr oznámení dle zákona o střetu zájmu. 4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byly řízení žalobkyň a), b) a c) spojeny ke společnému projednání. <b>II. Sporné a nesporné skutečnosti</b> 5. Nesporným účastníci při jednání dne [datum] učinili předběžné uplatnění nároků žalobkyň; skutečnost, že na základě zákona o střetu zájmu docházelo žalovanou, jakožto orgánem spravující registr oznámení, k plošnému zveřejňování podaných oznámení žalobkyň v období od [datum] do [datum]; nesporné bylo i to, že se na všechny žalobkyně vztahovala povinnost podání oznámení dle zákona o střetu zájmů a konečně mezi stranami nebylo sporu ani o tom, že nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 38/17, došlo k vyslovení protiústavnosti novelizace zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., pokud jde o systematické a plošné zveřejňování údajů v registru. 6. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyním náleží zadostiučinění za zveřejňování oznámení, které podaly, zda bylo zveřejňování oznámení po celou dobu zákonné či nikoliv, a zda se jednalo či nejednalo o nesprávný úřední postup. <b>III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení</b> 7. Soud má ve stručnosti za prokázaná nesporná tvrzení účastníků a následující skutečnosti. 8. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován ve Sbírce zákonů dne [datum], soud zjistil, že Ústavní soud přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona [číslo] 2018. Nález byl vyhlášen dne [datum] a zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] 2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne [datum]. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum], aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která již bude ústavně souladná s poukazem na to, že protiústavní je úprava pouze v nediferencovaném elektronickém zpřístupnění údajů v registru. Ústavní soud blíže časové účinky svého nálezu a postup obecných soudů či orgánů veřejné moci v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil. 9. Z žádosti o ukončení protiústavního zásahu do práv komunálních politiků ze dne [datum] soud zjistil, že se JUDr. [jméno] [příjmení] jako předseda [ulice] místních samospráv domáhal u žalované, aby přestala údaje v registru oznámení plošně zveřejňovat. 10. Z předžalobní výzvy žalobkyně a) ze dne [datum], žalobkyně b) ze dne [datum] a žalobkyně c) ze dne [datum] soud ke každé žalobkyni shodně zjistil, že žalobkyním vadilo plošné zveřejnění údajů o jejím majetku v registru oznámení a domáhali se do 15 dnů od doručení této výzvy, aby žalovaná přestala jejich údaje v registru plošně zveřejňovat. 11. Z tiskové zprávy žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], omezila od [datum rozhodnutí] plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti, od čehož si žalovaná slibovala zaručení práva na soukromí a informační sebeurčení veřejných funkcionářů a současně odpadnutí důvodu, proč nepodat oznámení. 12. Pokud jde o hodnocení shora uvedených důkazů, soud uvádí, že skutkový děj je mezi účastníky v zásadních bodech nesporný. Žalobkyně plnily povinnosti uložené zákonem o střetu zájmů podáním majetkových přiznání, ke kterým pak byl zřízen dálkový a ničím neomezený přístup, což následně zhodnotil Ústavní soud jako nepřiměřený zásah do jejich soukromí a takovou právní úpravu označil za protiústavní. 13. Z předžalobních výzev je evidentní, že žalobkyním zveřejnění údajů o majetku vadilo. Žalobkyně to ostatně deklarovali v samotných žalobách, kdy žalobkyně a) uvedla, že se jí nelíbí, aby si kdokoliv mohl přečíst informace o jejím majetku a dluzích, žalobkyně b) uvedla, že si myslí, že by to nemělo být veřejně přístupné pro každého a žalobkyně c) uvedla, že se jí nelíbí, že se každý může dozvědět vše o jejím majetku a musela hradit kvůli chybě v oznámení nespravedlivou správní pokutu. 14. Pokud žalobkyně tvrdí, že jim narušení soukromí plošným zveřejněním jejich oznámení vadilo, nemá soud důvod žalobkyním v tomto ohledu nevěřit, když takové narušení by úkorně prožíval každý rozumný člověk důvěřující ve státní aparát, který má povinnost zachovávat právo na soukromí každého jednotlivce. Právě toto právo žalobkyní bylo narušeno (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 38/17). Soud však zdůrazňuje, že se jedná o újmu nepatrnou, protože právní úprava sledovala legitimní cíl, a nadále platí, že kdokoliv si informace o majetku žalobkyní může vyžádat. Žalovaná zamezila plošnému zveřejňování v krátkém odstupu od předžalobních výzev. Satisfakce se žalobkyním dostalo i tím, že Ústavní soud protiústavní právní úpravu od [datum] zrušil. Uložení pokuty žalobkyni c) je pak ve vztahu k předmětu projednávané věci irelevantní. 15. Tiskovou zprávu ze dne [datum] soud hodnotí tak, že omezení nahlížení do registru na základě individuálních žádostí bylo bezprostřední reakcí žalované na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], aby žalovaná zamezila situaci, kdy nedodržení povinnosti podat oznámení o majetku nestíhala možnost uložení sankce, čímž by se právní úprava stala imperfektní. 16. Další skutečnosti soud za prokázané ne