25 C 10/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobou došlou soudu dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení ve výroku I. uvedené částky. Dne 26. 6. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), Smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit částku 6 000 Kč spolu s příslušenstvím (celkem 7 380 Kč) do 31. 7. 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 10 276 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 1 380 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 796 Kč, z neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 764,38 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2020 s účinností ke dni 20.11.2020 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 04.12.2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání není přípustné proti rozsudku, v němž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.) soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. Závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně v řízení neprokázala, že mezi žalovaným, jako dlužníkem, a [právnická osoba] jako věřitelem, byla uzavřena dne 29. 6. 2019 smlouva o úvěru [číslo] dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, den splatnosti do 31. 7. 2019. Stručné právní posouzení: Smlouva o úvěru [číslo] měla být v souladu s odstavcem 10.1 Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“) uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít měl projevit tzv. verifikační platbou, kdy měl převést částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalobkyně předložila výpis z účtu [právnická osoba], kdy byla připsána částka 1 Kč dne 27. 1. 2015, tedy více než 4 roky před uzavřením smlouvy o úvěru, navíc variabilní symbol (číslo smlouvy) bylo jiné [číslo]. Žalobkyně v řízení tak neprokázala uzavření úvěrové smlouvy dne 29. 6. 2019 mezi [právnická osoba] a žalovaným. Soud nemohl vyzvat žalobkyni dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně se k jednání nedostavila, a proto nezbylo nic jiného, než žalobu pro neunesení břemene důkazního dle ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.