27 C 115/2019-232 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 894 431 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobce byl v únoru 2017 obviněn ze spáchání trestného činu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a pro přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 11. 7. 2017 byl žalobce odsouzen rozsudkem soudu prvního stupně ([název soudu]) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 3 let a k povinnosti nahradit poškozené škodu ve výši 5 645,60 Kč a 5 800 Kč, a dále na náhradě nemajetkové újmy částku 80 000 Kč. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a soud druhého stupně usnesením ze dne 30. 8. 2017 rozhodl o zrušení napadeného rozsudku. Následně soud prvního stupně opět rozhodl rozsudkem ze dne 21. 5. 2018 o odsouzení žalobce a uložil mu trest odnětí svobody v délce trvání 28 měsíců. Proti tomuto rozsudku podal žalobce opět odvolání a rozsudkem ze dne 14. 11. 2018 rozhodl soud druhého stupně o zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu a nově rozhodl o zproštění obžaloby. Žalobce v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, kterým bylo usnesení o zahájení jeho trestního stíhání, požaduje náhradu za ušlý zisk dle § 30 zák. č. 82/1998 Sb. ve výši 170 Kč za každý započatý den výkonu vazby. Žalobce byl vazebně stíhán od 27. 2. 2017 do 19. 9. 2017, tedy 205 dní. Žalobce tedy na základě ušlého zisku požaduje částku 34 850 Kč. Žalobce dále požaduje náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena jeho pobytem ve vazbě, přičemž požaduje za jeden den trvání vazby částku 1 500 Kč Celkem za 205 dní vazby 307 500 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s jeho trestním stíháním, a to ve výši 200 000 Kč a dále náhradu újmy na zdraví, a to za ztížení společenského uplatnění dle znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 4. 2019 ve výši 352 081 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok žádosti doručenou žalované dne 29. 4. 2019. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního stíhání i skutečnost, že žalobce byl stíhán vazebně v době od 27. 2. 2017 do 19. 9. 2017. Ve vazbě tak strávil 205 dní. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku shledala žalobcem zaslané nároky zčásti důvodnými a zčásti nedůvodnými. Co se týká náhrady ušlého zisku ve výši 34 850 Kč, žalovaná poukazuje na to, že žalobce v době, kdy byl zadržen, nebyl zaměstnán. Aby bylo možné nahradit ušlý zisk, je nutné prokázat, že žadateli zisk skutečně ucházel. Pouze nelze prokázat, v jaké konkrétní výši. Zde ovšem není dán základ daného nároku, a proto nelze náhradu ušlého zisku poskytnout. Co se týká náhrady za zadostiučinění za vazbu, která byla na žalobci vykonána, zde žalovaná z trestního spisu zjistila, že žalobce strávil ve vazbě 205 započatých dnů, ovšem neztotožňuje se s částkou 1 500 Kč, kterou žalobce za každý den vazby požaduje. Žalovaná je toho názoru, že v základní rovině přísluší za každý den částka 1 000 Kč, kterou je namístě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu zvyšovat či snižovat. Ke snižování žalovaná v případě žalobce neshledala důvody, ovšem ke zvyšování také ne. Proto přiznala žalobci částku 1 000 Kč za den. Co se týká nemajetkové újmy za trestní stíhání jako takové, zde žalovaná přiznala žalobci částku 2 500 Kč za každý započatý měsíc trestního stíhání. Celkem tedy přiznala žalobci částku 52 500 Kč (za 21 započatých měsíců). Žalovaná uvedla, že lze přihlédnout pouze k některým z žalobcových tvrzení, neboť žalovaná odpovídá pouze za jednání státu jako takového, nikoliv za jednání soukromých subjektů, byť je takové jednání i v příkrém rozporu s dobrými mravy. Takovým tvrzením je zejména žalobcovo tvrzení o tom, že ze strany jeho okolí je stále odsuzován jako násilník a pachatel trestného činu. Stejně tak jako to, že se v důsledku tohoto náhledu společnosti musel přestěhovat do jiné obce. Nejedná se tedy o jednání, které by stát od těchto osob vynucoval, a které by bylo možné dát k tíži. Toto se pochopitelně týká i jednání třetích osob vůči žalobcovi současné partnerce. Žalovaná však přihlédla k tomu, že byl žalobce obviněn ze spáchání trestného činu, který nelze označit za bagatelní a k tomu, že u něj trestní stíhání vyvolalo následky na jeho zdraví v podobě poruchy přizpůsobení. Co se týká nároku na ztížení společenského uplatnění, zde žalovaná uvedla, že lékařský posudek vycházel téměř výlučně z jednostranných tvrzení žalobce samotného, vč. osobního vyšetření znalcem. Jeho tvrzení však nebyla nijak důkladně ověřena. Jako příklad lze uvést, že znalec v komentáři posudku uvedl, že žalobce před vazbou pracoval v [příjmení] [jméno], ale ten v době zadržení nepracoval. Žalovaná se domnívá, že znalec neměl k dispozici dostatek podkladů a z tohoto posudku tedy nelze vycházet. Nárok tedy považuje za nedůvodný. 3. Podáním ze dne 3. 4. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 257 500 Kč vzhledem k částečnému plnění žalované. Usnesením ze dne 5. 3. 2020, č. j. 27 C 115/2019-81, bylo řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastaveno. 4. Na výzvu soudu žalobce doplnil skutkové tvrzení ohledně vzniku škody v podobě ušlého zisku tak, že k 1. 3. 2017 měl nastoupit do společnosti [právnická osoba], na pozici dělník, a to ve výrobě v [obec]. Toto místo měl předjednáno, ale fakticky nemohl nastoupit, neboť byl vzat do vazby a ani nemohl dát společnosti vědět, že nenastoupí. Dále se mu snažila rodina zajistit jiné zaměstnání, a proto mu zajistila příslib zaměstnání u společnosti [právnická osoba] Po propuštění z vazby žalobce nastoupil jako dělník ve stavebnictví, a to od 2. 10. 2017 do listopadu 2017. Od 1. 12. 2017 žalobce nastoupil do společnosti [právnická osoba] Před vzetím do vazby byl žalobce zaměstnán u [právnická osoba], [anonymizováno], a to do 31. 10. 2016. Co se týká dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, kde uvádí, že po dlouhou dobu byl omezen na svobodě, na kontaktu, a na kontaktu s jeho nezletilou dcerou [jméno], narozenou dne [datum], na kontaktu s rodinou a s jeho psem. Nezletilá dcera [anonymizováno] před vzetím do vazby měla k otci silné pouto, ale časový úsek, kde neměl možnost ji vidět, byl pro něho extrémně stresující, kdy tohoto využila i matka nezletilé a více ji k sobě fixovala a ovlivňovala, její vztah k otci se zhoršil. Na obnovení vztahu musel žalobce pracovat a dosud není v tomto ohledu optimální. Žalobce dále uvedl, že žalobce utrpěl razantní zásah do práva na ochranu cti a dobré pověsti, když se z původního bydliště musel odstěhovat, neboť tam na něj bylo pohlíženo skrz prsty. U některých občanů stále přetrvává to, že žalobce je znásilňovač a kriminálník. Zasaženo bylo i do práva žalobce na zaměstnání, když v prostředí menších podniků v okolí jeho bydliště má pověst násilného kriminálníka a v případném výběrovém řízení tak má velmi ztíženou pozici. Toto je umocněno i jeho zdravotním omezením. Žalobce jako srovnávací judikaturu uvedl rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 1747/2014, kdy bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 300 000 Kč za neoprávněné trestní stíhání u poškozeného, který byl stíhán pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) zák. č. 340/1961 Sb. (trestní sazby 2 – 8 let, s trváním vazby od 23. 4. 1997 do 20. 10. 1997, a trvání trestního stíhání do 28. 8. 1198). Žalobce uvádí, že on byl stíhán pro závažnější trestný čin znásilnění s trestní sazbou 2 – 10 let a jeho trestní stíhání trvalo 21 měsíců. Částka byla přiznána za období let 1997 – 1998, tedy v době, kdy byly příjmy třikrát nižšími. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 41 T 6/2015, kdy bylo rozhodnuto o přiznání nemajetkové újmy oběti znásilnění, kdy devětadvacetileté ženě byla přiznána nemajetková újma ve výši 500 000 Kč za pokus o trestný čin znásilnění, v souvislosti s nímž poškozená utrpěla rauptrauma (střední až těžší stupeň posttraumatické stresové poruchy). Dále žalobce poukázal ještě na několik rozhodnutí trestních soudů, ve kterých bylo přiznáno zadostiučinění trestného činu znásilnění. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí ve věci 30 Cdo 3165/2018, kdy šlo o trestný čin vydírání podle § 195 odst. 1 a 2 trestního zákoníku (sazba 2 – 8 let). Zde byla přiznána nemajetková újma ve výši 74 448 Kč. Proti zmíněnému případu byl žalobce trestně stíhán pro závažnější zločin, doba trestního stíhání trvala delší dobu, byl dvakrát nepravomocně odsouzen, a celkově psychicky hůře trestní stíhání snášel i vzhledem k vazbě a měl omezen kontakt s dcerou. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1138/2017, kde hrozil poškozenému trest odnětí svobody v rozmezí 1 – 5 let. Žalobci byly způsobeny následky v jeho osobnostní sféře spočívající v subjektivních pocitech frustrace a nemajetkové újmy způsobené zásahem do jeho osobnostních práv, zejména práva na ochranu cti a dobré pověsti v důsledku výrazné negativní publicity, které se mu dostalo. Soud prvního stup