27 C 116/2017-455 — Obvodní soud pro Prahu 2

1 Žalobce se žalobou ze dne 11. 10. 2017 domáhal po žalované zaplacení částky 1 720 818,96 Kč; po připuštění změny žaloby usnesením ze dne 23. 2. 2018, č. j. 27C 116/2017-157, včetně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 11. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že v rámci exekučního řízení, vedeného vedlejším účastníkem coby soudním exekutorem [celé jméno původního účastníka], [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka], se domáhal vymožení částky 1 447 986,50 Kč s příslušenstvím po povinném [jméno] [příjmení] [jméno] účastník vydal dne 23. 11. 2010 exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], kterým nařídil provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného v [obec]. A ač bylo v té době běžnou praxí zřídit zároveň exekučním příkazem exekutorské zástavní právo na nemovitostech a rovněž vedlejší účastník tak běžně činil, v tomto případě exekutorské zástavní právo k nemovitostem nezřídil. Již v té době byl pro nedostatek majetku zrušen konkurs vedený na společnost [právnická osoba], ve které byl žalobce jediným jednatelem a společníkem. Nemovitosti bylo možné v rámci exekučního řízení postihnout až poté, kdy žalobce v soudním řízení se odpůrčí žalobou úspěšně domohl neúčinnosti smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem v [obec] z povinného [jméno] [příjmení] na jeho syna. Bylo proto zřejmé, že povinný se bude v rámci exekučního řízení snažit zabránit úhradě vymáhané částky a že i jemu reálně hrozí insolvenční řízení. Na naléhání právního zástupce žalobce vedlejší účastník zřídil exekutorské zástavní právo na předmětných nemovitostech až exekučním příkazem ze dne 4. 1. 2012, č. j. [číslo jednací]. Již exekučním příkazem ze dne 7. 2. 2011, č. j. [číslo jednací], zřídil exekutorské právo k těmto nemovitostem soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], a to ve prospěch věřitele [právnická osoba] Dne 11. 9. 2012 bylo zahájeno na majetek dlužníka [jméno] [příjmení] insolvenční řízení, vedené u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Úpadek povinného byl řešen konkurzem. Do majetkové podstaty povinného byly zahrnuty nemovitosti v [obec]. Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky dva zajištění věřitelé – žalobce a [právnická osoba] Nemovitosti byly v insolvenčním řízení prodány za kupní cenu 3 800 000 Kč. Z této částky byly uhrazeny náklady na zpeněžení nemovitostí, náklady spojené se správou, odměna insolvenčního správce a ve zbytku byla uhrazena pohledávka věřitele [právnická osoba] Na žalobce, který měl v důsledku pozdě vydaného exekučního příkazu ke zřízení exekutorského zástavního práva horší pořadí pro uspokojení pohledávky než druhý zajištěný věřitel [právnická osoba], tak při rozdělování výtěžku zpeněžení nemovitostí ničeho nezbylo. Pochybením vedlejšího účastníka, který spolu s exekučním příkazem k prodeji nemovitostí zároveň nevydal exekuční příkaz ke zřízení exekutorského zástavního práva, žalobci vznikla škoda ve výši jeho pohledávky za dlužníkem – 1 720 818, 96 Kč. Jedná se o nesprávný úřední postup soudního exekutora, za který odpovídá žalovaná. 2 Žalovaný nárok byl dne 2. 5. 2017 předběžně uplatněn u žalované, žalovaná však žádost o náhradu takto vzniklé škody k datu sepisu žaloby nevyřídila. 3 Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. V postupu vedlejšího účastníka nelze spatřovat nesprávný úřední postup, neboť volba způsobu provedení exekuce závisí výhradně na úvaze soudního exekutora, který je omezen zejména požadavkem přiměřenosti zvoleného způsobu k výši vymáhané částky. Soudní exekutor dle právní úpravy účinné v rozhodné době zřizoval exekutorské zástavní právo, bylo-li to účelné pro provedení exekuce. Za situace, kdy vedlejší účastník vymáhal pro žalobce částku přes 1 000 000 Kč a exekučním příkazem nařídil prodej nemovitých věcí povinného, když jiné způsoby vedení exekuce nepřicházely do úvahy, rozhodně neměl povinnost zřizovat exekutorské zástavní právo na nemovitostech. Žaloba proto není již pro absenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu soudního exekutora důvodná. 4 Vedlejší účastník na straně žalované navrhoval zamítnutí žaloby. Dle právní úpravy účinné v rozhodné době nebylo povinností soudního exekutora zřizovat exekutorské zástavní právo. Povinností soudního exekutora bylo vést rychle a účinně exekuci, zajistit a zpeněžit odpovídající majetek povinného, přičemž způsob provedené exekuce určoval dle svého uvážení exekutor. Zřízení exekutorského zástavního práva bylo jedním ze způsobů provedení exekuce, a to pouze pro účely exekučního řízení a za účelem vymožení dluhu. Zajišťování pohledávky pro účely jiného (např. insolvenčního) řízení, povinností exekutora nebylo. Ochranu svých práv v jiném než exekučním řízení, si musel oprávněný zajistit sám. Exekutorské zástavní právo neslouží k vymožení exekuované povinnosti, ale pouze k zajištění nemovité věci pro případ, že exekuce vedená jinými způsoby (např. srážkami ze mzdy) nebude úspěšná. V daném případě vedlejší účastník vedl exekuci s ohledem na výši exekuované pohledávky prodejem nemovitých věcí povinného, přičemž nejnižší podání v nařízené dražbě mělo činit 3 078 000 Kč. Exekuce měla s ohledem na datum vydání exekučního příkazu k prodeji nemovitostí nejlepší pořadí pro případný souběh exekucí. Výtěžek z dražby by tak v první řadě připadl na uspokojení žalobcovy pohledávky. Zřízení exekutorského zástavního práva by žalobci lepší pořadí při souběhu exekucí nepřineslo. V okamžiku, kdy právní zástupce žalobce požádal o zřízení exekutorské zástavního práva, vedlejší účastník dne 4. 1. 2012 exekutorské zástavní právo zřídil. Vedlejší účastník dále poukazoval na předčasnost žaloby, neboť exekuční řízení stále probíhá a nelze předjímat jeho výsledek. Nadto je žalobou uplatněný nárok promlčen v tříleté promlčecí lhůtě. Vedlejší účastník sporoval rovněž výši žalované částky, když není zřejmé, co představuje jistinu a co příslušenství, a když na dluh povinného bylo v rámci exekučního řízení vymoženo cca 226 000 Kč. 5 Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalované i vedlejšímu účastníku na straně žalované. Soud I. stupně uzavřel, že v postupu vedlejšího účastníka spočívajícím v nezřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem současně s vydáním exekučního příkazu k prodeji těchto nemovitostí nelze spatřovat nesprávný úřední postup ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“). 6 Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Ve věci následně rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací, který rozsudkem ze dne 23. 7´. 2019 č. j. 30 Co 207/2019-313 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. 7 Následně žalobce ve věci podal dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR, který rozsudkem ze dne 21. 7. 2020 zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2018 č. j. 27 C 116/2017-264 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Dovolací soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019 sp. zn. 30 Cdo 2769/2017, kdy závěry plynoucí z uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu je třeba v této věci aplikovat. Dovolací soud ve zmíněné věci aplikoval § 46 odst. 1, § 47 odst. 1, § 58 a § 69a odst. 1 Exekučního řádu ve znění účinném od 1. 11. 2009 do 31. 12. 2012, přičemž konstatoval, že z nich plynou následující principy, jimiž je ovládána exekuce ve fázi jejího provádění. Soudní exekutor je tím, kdo určuje způsob provedení exekuce, účastníkům řízení není ponechána ve výběru exekučních prostředků žádná dispozice. Postup soudního exekutora je ovládán zásadou oficiality, exekutor je povinen provádět úkony v exekučním řízení neprodleně po svém pověření a to i bez návrhu účastníků. Soudní exekutor je povinen provádět exekuci rychle a účelně tak, aby byla vymáhaná povinnost splněna co nejdříve a v úplném rozsahu. Je přitom povinen postupovat hospodárně a efektivně tak, aby to bylo pro oprávněného co nejvýhodnější, avšak při respektování zásad exekučního řízení, především zásady ochrany povinného a třetích osob. Podle informací, které zjistí o povinném a jeho majetku, zvolí způsob či více způsobů exekuce a pokračuje v exekuci až do úplného vynucení povinností, příslušenství a nákladů řízení. Exekutor může vůči povinnému užít jednoho, vícero či všech způsobů provedení exekuce, které exekuční řád zná, a to současně nebo postupně, přičemž rozhodnutí o tom, jaké způsoby provedení exekuce a v jaké časové souslednosti exekutor užije, je pouze na něm samotném. V úkonech v provádění exekuce může ustat jen v případě, kdy tak stanoví zákon (ať už sám exekuční řád, či zákony jiné). V § 58 odst. 2 Exekučního řádu je vyjádřena základní odlišnost exekučního řízení podle Exekučnímu řádu proti soudnímu výkonu rozhodnutí podle Občanského soudního řádu. Exekuce je totiž, pokud je jí vymáhána peněžitá