28 C 45/2018-282 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2010. Žalobkyně uvedla, že v uvedeném řízení došlo k průtahům, když toto řízení trvalo více jak 10 let (i s řízením před správními orgány). Délka řízení se negativně projevila i na jejím zdravotním stavu, má problémy se spaním, je ve stresu, žije v nejistotě. Také žalobkyně spatřuje vyšší význam řízení pro svou osobu z důvodu vyššího věku, neboť je jí je 80 let. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22.1.2020 nesporoval skutečnost, že u něj žalobkyně předběžně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 350 000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2010, dne 12.9.2017. Žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že v daném případě k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a celková délka uvedeného řízení nebyla nepřiměřená. Dále žalovaný stručně zkonstatoval průběh posuzovaného řízení a dospěl k závěru, že řízení trvalo pod dobu 6 let a 6 měsíců. Věc byla opakovaně řešena na třech stupních soudní soustavy a rovněž i před Ústavním soudem. Soud I. stupně ve věci rozhodoval dvakrát, odvolací soud třikrát a soud dovolací také třikrát. V řízení nebyla shledána nečinnost soudů, vyjma druhého dovolacího řízení. Nicméně zde žalovaný uvedl, že řízení vedené o mimořádných opravných prostředcích probíhá před soudními orgány s celostátní působností (Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR), tj. před orgány povolanými zejména k řešení zásadních právních otázek a k ochraně ústavnosti, což sebou beze sporu přináší i vyšší požadavky na časovou náročnost řízení, jež je před nimi vedeno. Ve věci se pak jednalo o žalobu na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z tvrzeného nesprávného úředního postupu [stát. instituce] a Krajského úřadu ve Zlíně v rámci stavebního řízení. Nejvyšší soud České republiky zaujal v dané věci jiný právní názor než soud I. stupně a soud odvolací, kdy za nesprávný právní názor soudu nižších stupňů označil aplikovatelnost čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a závěrů stanoviska Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010. Soudy poté musely posoudit, zda ve stavebním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, zda žalobkyni vznikla újma a zda případně tato újma je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Žalobkyně se na délce řízení výrazně nepodílela, toliko opakovaně doplňovala svá podání. Žalovaný tedy uzavřel, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalobkyně za použití ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. rovněž, když se na soudem zaslanou výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně předběžně dne 12.9.2017 uplatnila u žalovaného svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 350 000 Kč za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2010. Žalovaný po projednání uvedené žádosti uzavřel, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená a žalobkyni ničeho neuhradil. 5. Soud provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 25 C 88/2010. Z tohoto spisu se podává, že žalobkyně podala žalobu dne 26.10.2010 u Obvodního soudu pro Prahu 1 Předmětem řízení byla náhrada škody a nemajetkové újmy při výkonu veřejné moci. Usnesením ze dne 30.12.2020 bylo řízení zastaveno z důvodu, že na straně žalovaného vystupovala osoba bez právní způsobilosti. Žalobkyně doplnila svou žalobu podáním došlým soudu dne 31.12.2010. Proti usnesení ze dne 30.12.2010 podala žalobkyně dne 18.1.2011 odvolání. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze 1.3.2011. Tento usnesením ze dne 1.6.2011 napadené usnesení soudu I. stupně potvrdil. Dne 24.6.2011 podala žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 9.8.2011 Nejvyšší soud usnesením ze dne 14.3.2012 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1.6.2011 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30.12.2011 zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26.5.2012 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Žalovaný se vyjádřil dne 11.7.2012. Pokynem soudce ze dne 7.8.2012 bylo nařízeno ústní jednání na den 17.10.2012. Přípisem soudu ze dne 27.8.2012 byl právní zástupce žalobkyně vyzván ke sdělení, zda žalobkyni v řízení zastupuje, popřípadě zda jeho plná moc byla omezena jen na dovolací řízení. Na to právní zástupce žalobkyně reagoval přípisem ze dne 3.9.2012 tak, že žalobkyni zastupoval toliko v dovolacím řízení. Dne 17.10.2012 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byl žalovaný uznán povinností se žalobkyni písemně omluvit a zaplatit žalobkyni částku ve výši 150 000 Kč. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání dne 3.12.2012. Rovněž ve věci podal odvolání i žalovaný dne 3.12.2012. Žalobkyně následně doplňovala své odvolání dne 6.12.2012, dne 22.2.2013 a dne 10.4.2013. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 11.4.2013. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 23.5.2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 7.8.2013. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změněn tak, že se žaloba co do částky 90 000 Kč zamítá. Jinak byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. potvrzen. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně dne 30.9.2013 dovolání. Rovněž proti rozsudku Městského soudu v Praze podal dovolání i žalovaný dne 4.11.2013. Žalobkyně doplnila své dovolání dne 6.11.2013. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 28.1.2014 Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29.9.2015 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věc byla zaslána zpět soudu I. stupně dne 6.10.2015 a po rozeslání rozhodnutí Nejvyššího soudu byla Městskému soudu v Praze předložena dne 27.10.2015 Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.12.2015 zrušil rozsudek soudu I. stupně ze dne 17.10.212. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení dne 26.1.2016. Žalobkyně soudu zaslala další podání dne 6.5.2016. Dne 29.4.2016 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek ve věci samé ve znění, že Obvodní soud pro Prahu 1 konstatoval nesprávnost postupu správního orgánu. Žalobu pak co do požadovaného přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč zamítl a rovněž zamítl žalobu co do nároku na písemnou omluvu. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 31.5.2016 odvolání. Usnesením ze dne 1.6.2016 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k podanému odvolání. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil dne 14.6.216. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne 28.6.2016. Pokynem předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 3.8.2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 21.9.2016. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Dne 20.9.2016 vznesla žalobkyně námitku podjatosti proti odvolacímu senátu. Současně žalobkyně podala proti rozhodnutí Městského soudu v Praze dovolání. Žalobkyně také požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7.12.2016 byl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků pro dovolání a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítnut. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 23.12.2016 odvolání. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze dne 3.1.2017. Tento usnesením ze dne 10.1.2017 napadené usnesení potvrdil. Usnesením ze dne 18.1.2017 byla žalobkyně vyzvána ke zvolení si zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Podáním ze dne 8.2.2017 žalobkyně doplnila své dovolání a založila soudu plnou moc pro právního zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 13.2.2017 byl žalovaný vyzván, aby se písemně vyjádřil k dovolání. Na to žalovaný reagoval podáním ze dne 27.2.2017. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 6.3.2017. Tento usnesením ze dne 25.4.2017 dovolání odmítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2.5.2017. 6. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat ro