43 C 111/2020 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se svou žalobou podanou soudu dne 17.7.2020 domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 1 620 Kč s odůvodněním, že žalovaný coby poplatník televizního poplatku nedostál své zákonné poplatkové povinnosti (dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích) v měsících leden 2019, duben 2019, červenec 2019 a říjen 2019. Součet nezaplacených poplatků tak činil 1 620 Kč (4 x 405 Kč), přičemž žalobce se dále domáhal po žalovaném také zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 178,48 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný se od ledna 1998 stal plátcem televizního poplatku. Televizní poplatek byl stanoven na částku 405 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žalobci televizní poplatek za měsíce leden 2019, duben 2019, červenec 2019 a říjen 2019, celkem tak žalobci dluží 1 620 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7.12.2019, žalovaný svůj dluh neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobce svou žalobou po žalovaném oprávněně domáhá podle § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zaplacení televizního poplatku ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač") ve výši 1 620 Kč, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobce, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena, proto ho soud zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl dostatek času dlužnou částku žalobci zaplatit (výrok I.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Soud žalobci přiznal právo na jejich náhradu v celkové výši 1 126 Kč k rukám právního zástupce žalobce. Tyto náklady představují odměnu advokáta ve výši 400 Kč (2x 200 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 2 úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepsání žaloby), náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, ve výši 2x 100 Kč, zaplacený soudní poplatek dle položky 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 400 Kč a dále 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 189 Kč (právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH).