43 C 139/2020 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se svou žalobou podanou soudu dne 15.10.2020 domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 675 Kč s odůvodněním, že žalovaný coby poplatník televizního poplatku nedostál své zákonné poplatkové povinnosti (dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích) v měsících září 2019, říjen 2019, listopad 2019, prosinec 2019 a leden 2020. Součet nezaplacených poplatků tak činil 675 Kč (5 x 135 Kč), přičemž žalobce se dále domáhal po žalovaném také zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 60,29 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný byl dne 29.4.2019 žalobcem vyzván k přihlášení poplatníka televizních poplatků nebo ke sdělení opaku. Žalovaný na výzvu žalobce nereagoval, proto se stal v srpnu 2019 poplatníkem televizních poplatků ze zákona na adrese [adresa žalovaného]. Televizní poplatek byl stanoven na částku 135 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žalobci televizní poplatek za období měsíců září 2019 až leden 2020, celkem tak žalobci dluží 675 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 15.3.2020, žalovaný svůj dluh neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobce svou žalobou po žalovaném oprávněně domáhá podle § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zaplacení televizního poplatku ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač") ve výši 675 Kč, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobce, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena, proto ho soud zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl dostatek času dlužnou částku žalobci zaplatit (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný. Soud mu proto soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za soudní poplatek částku 400 Kč a za náklady právního zastoupení částku 726 Kč, která sestává ze 2 úkonů právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 126 Kč. Jejich zaplacení soud uložil neúspěšnému žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 o.s.ř. (výrok II.).