ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2021:43.C.42.2021.1 Datum: 2021-09-20 Předmět: o zaplacení 84 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 923 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 162 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 15 z. č. 82/ ["odpovědnost státu za škodu""peněžité plnění"]
O co šlo: o zaplacení 84 000 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 923 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 162 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", ")
1. Žalobce se na žalované domáhá náhrady škody ve výši 84 000 Kč představující v souhrnu částku, kterou žalobce přeplatil na výživném pro dva nezletilé syny. Žalobce, otec dvou nezletilých dětí, byl účastníkem řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení mimo jiné navrhoval, aby byla snížena jeho vyživovací povinnost k jeho dvěma nezletilým dětem, která byla původně stanovena ve výši 8 000 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno] [celé jméno žalobce] a ve výši 7 000 Kč pro nezletilého [jméno] [celé jméno žalobce] rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 30.8.2017 změněným rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 22.2.2018 O návrhu žalobce na snížení jeho vyživovací povinnosti rozhodl [název soudu] výrokem II. rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 27.5.2019 tak, že návrh zamítl. Dne 22.7.2019 podal žalobce proti výroku II. rozsudku odvolání. Odvoláním se však [název soudu] nezabýval a věc vedl jako ukončenou a vyřízenou. Teprve na základě přímého dotazu zaslaného soudu dne 9.11.2019 se po 4 měsících začal [název soudu] odvoláním zabývat. Odvolací soud o žalobcově odvolání rozhodl tak, že prvostupňový rozsudek změnil
a rozhodl o snížení vyživovací povinnosti žalobce k jeho nezletilým dětem v souladu
s žalobcovým původním návrhem. V odůvodnění rozsudku č.j. [číslo jednací] odvolací soud dle žalobce jednoznačně potvrdil nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. Z odůvodnění odvolacího rozsudku je dle žalobce zřejmé, že pokud by prvostupňový soud postupoval správně a v souladu se zákonem, byla by vyživovací povinnost žalobce snížena již prvostupňovým rozhodnutím a jelikož rozhodnutí o výživném jsou předběžně vykonatelná dle § 162 odst. 1 o.s.ř., nebyl by žalobce nucen po dobu dalších 12 měsíců platit výživné v celkové výši 15 000 Kč pro 2 nezletilé děti, ale platil by výživné ve výši 8 000 Kč. V důsledku nezákonného rozhodnutí
a rovněž v důsledku několikaměsíčních průtahů na straně soudu prvního stupně spočívajících
v několikaměsíční nečinnosti a ignorování žalobcem podaného odvolání tak došlo k tomu, že žalobce přeplatil na výživném celkovou částku 84 000 Kč, čímž žalobci vznikla škoda v této výši. Dne 10.6.2019 žalobce žádal matku nezletilých dětí, aby mu vrátila částku 84 000 Kč, avšak matka požadavek odmítla s odkazem na ustanovení § 923 odst. 2 občanského zákoníku. Svůj nárok na náhradu škody uplatnil žalobce dne 23.9.2020 u žalované. Žalovaná však žalobci do dne podání žaloby způsobenou škodu nenahradila.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 24.9.2020 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 84 000 Kč spočívající
v přeplaceném výživném. K projednání žádosti žalobce došlo dne 28.4.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody žalobci nebyla poskytnuta a žádost byla zamítnuta.
Ve věci bylo dle žalované provedeno šetření, ze kterého vyplynulo, že k přiznání požadované náhrady škody schází existence odpovědnostního titulu jako základní podmínky pro vyhovění nároku. Žalovaná zjistila, že rozsudkem [název soudu] ze dne 27.5.2019 bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobce na snížení vyživovací povinnosti. Proti rozsudku žalobce podal odvolání a rozsudkem [název soudu] ze dne 19.5.2020 bylo napadené rozhodnutí změněno a rozhodnuto o snížení výživného. Rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na snížení vyživovací povinnosti, byl dle žalované zrušen jako nepravomocný z podnětu řádného opravného prostředku. Rozsudkem ze dne 27.5.2019 žalobce nebyl odsouzen k plnění výživného, jeho návrh na snížení vyživovací povinnosti byl zamítnut. Vzhledem k tomu, že se dle žalované nejednalo o rozhodnutí předběžně vykonatelné bez ohledu na právní moc, nemůže toto rozhodnutí představovat škodní událost dle zákona č. 82/1998 Sb. ve formě nezákonného rozhodnutí.
3. Ze spisu [název soudu] bylo soudem zjištěno následující. Dne 26.2.2019 podal žalobce k [název soudu] návrh na změnu poměrů ve věci nezletilých dětí, a to ke sp.zn. [spisová značka]. V návrhu mimo jiné uvedl, že od vydání minulého rozsudku došlo ke změně jeho příjmových poměrů a rovněž poměrů na straně matky nezletilých dětí. Nalézací soud dne 7.3.2019 nařídil jednání na 27.5.2019, přičemž současně vyzval žalobce a matku, aby doložili své příjmy od 1.9.2018. Dne 16.5.2019 se k návrhu žalobce vyjádřila matka nezletilých. Dne 24.5.2019 se vyjádřil k návrhu kolizní opatrovník. Dne 27.5.2019 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací]. Výrokem II. předmětného rozsudku byl návrh otce na snížení vyživovací povinnosti zamítnut. Dne 26.6.2019 požádala předsedkyně senátu
o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku do 17.7.2019, což jí bylo povoleno. Dne 10.7.2019 byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne 16.7.2019 byl doručen soudu návrh matky na vydání opravného usnesení. Dne 22.7.2019 bylo soudu doručeno odvolání otce do výroku II. rozsudku. Dne 24.7.2019 vydal [název soudu] opravné usnesení k opravě výroku IV. rozsudku ze dne 27.5.2019. Předmětné opravné usnesení bylo rozesláno účastníkům dne 24.7.2019. Dne 23.8.2019 byla na rozsudek vyznačena právní moc ke dni 26.7.2019. Dne 9.11.2019 právní zástupkyně žalobce požádala prostřednictvím e-mailu soud o informaci, jakým způsobem bylo vyřízeno odvolání otce ze dne 22.7.2019. Dne 11.11.2019 byla úředním záznamem zrušena právní moc výroku II. rozsudku. Odvolání otce bylo téhož dne zasláno právní zástupkyni matky a koliznímu opatrovníkovi. O tomto postupu byla současně vyrozuměna právní zástupkyně žalobce. Dne 22.11.2019 bylo [název soudu] doručeno vyjádření matky. Dne 25.11.2019 bylo soudu doručeno vyjádření kolizního opatrovníka. Dne 10.12.2019 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne 8.1.2020 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 31.3.2020. Dne 6.3.2020 bylo odvolacímu soudu doručeno vyjádření žalobce k vyjádření matky a opatrovníka nezletilých a návrh na doplnění dokazování. Dne 18.3.2020 bylo jednání nařízené na 31.3.2020 odročeno na neurčito z důvodu nařízení vlády
o bezpečnostním opatření. Dne 22.4.2020 bylo nařízeno jednání na 19.5.2020. Dne 19.5.2020 se konalo jednání odvolacího soudu, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném II. výroku změněn tak, že rozsudek soudu I. stupně ze dne 30.8.2017, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 22.2.2018, č.j. [číslo jednací] se mění tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. V odůvodnění rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že doplnil dokazování zejména o potvrzení zaměstnavatele žalobce ve vztahu k jeho čistému příjmu v období od ledna 2019 do února 2020 a o potvrzení zaměstnavatelů matky ve vztahu k jejímu čistému příjmu v období od ledna 2019 do ledna 2020. Z doplněného dokazování je dle odvolacího soudu zřejmé, že již v době rozhodování soudu I. stupně měla matka zcela rovnocenný, ne-li vyšší, měsíční čistý příjem s otcem, přičemž skutkové zjištění soudu I. stupně nebylo správné. Na straně otce zcela zřetelně od posledního rozhodování, kdy tento podnikal, došlo ke změně poměrů, když zjevně nevýhodné podnikání ukončil a nechal se zaměstnat s měsíčním čistým příjmem odpovídajícím příjmu matky. Dle odvolacího soudu bylo tedy chybou soudu I. stupně, že nepřihlédl k této skutečnosti a dovodil pouze, že nedošlo ke změně v životní úrovni otce, což lze sice považovat s ohledem na okolnosti vyměření výživného v původním rozsudku za správné zjištění, ale neprávně již nespatřoval zjevnou změnu ohledně příjmů otce. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že se otázkami možností, schopností ani životní úrovně rodičů fakticky nezabýval a postačily mu k rozhodnutí údaje uváděné rodiči při jejich výslechu, aniž by si ověřoval jejich správnost prostým dotazem na zaměstnavatele. Tomuto přístupu odpovídalo dle odvolacího soudu i jeho rozhodnutí, které je z hlediska uvedeného zcela nesprávné. Důkazy provedené odvolacím soudem nakonec prokázaly, že minimálně od srpna 2019 má matka čistý příjem přesahující otcův prokázaný příjem. Z tohoto pohledu je tedy návrh otce dle odvolacího soudu zcela důvodný a odvolací soud považuje snížení jeho vyživovací povinnosti na stejnou částku, jaká je pravomocně uložena matce, jako adekvátní řešení situace. Spis byl vrácen [název soudu] dne 28.5.2020. Rozsudek odvolacího soudu byl rozeslán účastníkům dne 2.6.2020, přičemž tento den současně nabyl právní moci.
4. Dopis právní zástupkyně žalobce ze dne 23.9.2020 adresovaný žalované prokazuje, že žalobce tímto uplatnil u žalované žalobou uplatněný nárok. Stanovisko žalované ze dne 28.4.2021 adresované právní zástupkyni žalobce dokládá, že žalovaná nárok neshledala oprávněným.
5. D
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.