ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2021:43.C.74.2020.1 Datum: 2021-05-03 Předmět: o zaplacení 850 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 22 z. č. 82/1998 Sb."] ["nemajetková újma""odpovědnost státu za škodu""peněžité plnění""zadostiučinění / satisfakce"]
O co šlo: o zaplacení 850 000 Kč s příslušenstvím (["§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 22 z. č. 82/1998 Sb."])
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 450 000 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 115/2010 a zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 189/2011. Nesprávný úřední postup soudu spatřovala žalobkyně v obou případech v nepřiměřené délce řízení. Řízení vedené pod sp. zn. 14 C 115/2010 bylo zahájeno dne 21.12.2010 a pravomocně skončilo dne 11.6.2011 vydáním rozsudku pro uznání. Předmětem řízení bylo určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni je neplatná. Žalovaná strana se odmítla rozsudkem řídit, a proto žalobkyně zahájila řízení pod sp. zn. 14 C 189/2011 o určení, že pracovní poměr trvá. V tomto řízení byl vydán rozsudek soudem I. i II. stupně a Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně zamítl, ale Ústavní soud ČR všechna rozhodnutí zrušil. Obvodní soud pro Prahu 10 vydal nové rozhodnutí, kterým určil, že pracovní poměr založený mezi žalobkyní a žalovanou stranou trvá. Proti rozhodnutí podala žalovaná odvolání. Mezitím žalobkyně podala v řízení pod sp. zn. 14 C 115/2010 návrh na vydání opravného usnesení, jemuž soud vyhověl a dne 14.7.2017 vydal usnesení, kterým rozsudek pro uznání opravil. Po prolomené odvolací lhůtě odvolací soud rozhodl tak, že se rozsudek pro uznání nevydává a řízení pod sp. zn. 14 C 115/2010 se vrátilo na počátek a ke dni podání žaloby nebylo skončeno. Zároveň neskončilo ani řízení vedené pod sp. zn. 14 C 189/2011. Žalobkyně uplatnila u žalované své nároky na poskytnutí zadostiučinění, k jejich projednání však ke dni podání žaloby nedošlo.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne 19.7.2019 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy v celkové výši
850 000 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /. K žádosti žalobkyně ve vztahu k řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 189/2011 nezaujala stanovisko, neboť jí nebyl zapůjčen předmětný spis. Délku tohoto řízení však považovala za přiměřenou. Věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu ČR. Žalobkyně se v řízení domáhala určení, že pracovní poměr žalobkyně trvá. Ve vztahu k řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 115/2010 uzavřela, že délka řízení byla přiměřená a nedošlo v něm k průtahům. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudní soustavy a u Ústavního soudu ČR. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát, Nejvyšší soud ČR jedenkrát a Ústavní soud ČR jedenkrát. Předmětné řízení žalovaná posoudila jako skutkově a právně složité, jehož předmětem byla žaloba žalobkyně o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobkyni shledala jako běžný. Na délce řízení se žalobkyně podílela, neboť k výzvě soudu doplňovala žalobu, žádala o odročení jednání, podala námitky podjatosti v návaznosti na rozhodnutí, které bylo v její neprospěch, nesprávně označila žalovanou stranu a podané dovolání a ústavní stížnost byla odmítnuta pro nepřípustnost. Rozsudek pro uznání nabyl právní moci dne 11.6.2011, tj. 6 měsíců od podání žaloby. Následně v červnu 2013 podala žalobkyně návrh na opravu rozsudku, který byl zamítnut. V únoru 2017 žalobkyně podala návrh na opravu rozsudku, kterému bylo vyhověno. V závěru žalovaná uvedla, že v obou řízeních byla řešena skutkově shodná situace, a proto na ně nelze hledět jako na dvě svébytná řízení, kde by mohla žalobkyni vznikat újma dvakrát, ale pouze újma jediná. Současně upozornila na skutečnost, žalobkyně nevyčkává na skončení řízení a ihned žaluje, čímž sleduje svůj cíl se obohatit a nikoliv, že by skutečně chtěla, aby byla řízení pravomocně skončena.
3. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:
4. Řízení vedené pod sp. zn. 14 C 115/2010 bylo zahájeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobou o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 2.12.2009 podanou žalobkyní proti [anonymizována tři slova] [obec a číslo] dne 22.12.2010. Soud vyzval dne 12.1.2011 žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, který dne 19.1.2011 uhradila v kolcích. Dne 16.2.2011 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. Jelikož se žalovaný ve lhůtě nevyjádřil, soud rozhodl dne 27.4.2011 rozsudkem pro uznání. Rozsudek nabyl právní moci dne 11.6.2011. Dne 27.6.2013 podala žalobkyně návrh na opravu rozsudku týkající se označení žalovaného. V rozsudku byl uveden jako [anonymizována tři slova] [obec a číslo], ale žalobkyně navrhla označit jej jako [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo]. Soud usnesením ze dne 23.7.2013 návrh na vydání opravného usnesení zamítl. Proti usnesení žalobkyně podala dne 7.8.2013 odvolání, které doplnila dne 12.8.2013. Spis byl Městskému soudu v Praze předložen dne 19.9.2013 Odvolací soud usnesením ze dne 23.9.2013 usnesení soudu I. stupně potvrdil a usnesení tak nabylo právní moci dne 9.10.2013. Dne 2.2.2017 podala žalobkyně další návrh na opravu rozsudku, kterým se domáhala opravy ve výroku I. rozsudku v datu výpovědi z pracovního poměru, které mělo správně být 2.12.2010. To mělo vyplývat ze žalobních tvrzení, ačkoliv v petitu žaloby žalobkyně uvedla chybné datum 2.12.2009. Soud návrhu vyhověl a dne 14.7.2017 vydal opravné usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 4.8.2017. Žalovaný podal dne 7.8.2017 proti rozsudku odvolání. K zaplacení soudního poplatku za odvolání jej soud vyzval dne 14.9.2017 a uhradil jej dne 18.9.2017. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 26.9.2017. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila dne 5.10.2017 Odvolací soud rozsudkem ze dne 30.11.2017 změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. V odůvodnění uvedl, že žaloba trpěla vadami a nebylo na místě vydávat kvalifikovanou výzvu dle § 114b odst. 1 o.s.ř. Vady shledal v označení žalovaného a rozporem mezi žalobními tvrzeními a petitem žaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 15.12.2017. Dne 30.11.2017 žalobkyně podala námitku podjatosti proti soudkyním odvolacího soudu. Soud I. stupně usnesením ze dne 28.12.2017 vyzval žalobkyni k doplnění žaloby, což žalobkyně učinila podáním ze dne 18.1.2018. Žalovaný se k doplnění žaloby vyjádřil dne 6.2.2018, v němž namítal, že žalovaný označený žalobkyní jako [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo] nemá způsobilost být účastníkem řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 14.2.2018 dovolání. Soud vyzval dne 27.2.2018 žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Soudní poplatek žalobkyně uhradila dne 15.3.2018. Dne 19.3.2018 soud vyzval žalobkyni k předložení plné moci pro dovolací řízení, což žalobkyně učinila dne 26.3.2018. Spis byl Nejvyššímu soudu ČR předložen dne 27.4.2018. Žalovaný se k dovolání vyjádřil dne 5.6.2018 Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 18.7.2018 dovolání žalobkyně odmítl. K pokynu ze dne 10.8.2018 soud nařídil na 10.10.2018 jednání. Dne 2.10.2018 žalovaný zaslal soudu své vyjádření. Žalobkyně podala dne 8.10.2018 návrh na přerušení řízení z důvodu podané ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.7.2018. Na jednání dne 10.10.2018 soud vyhlásil usnesení, kterým řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o ústavní stížnosti. Usnesení nabylo právní moci dne 15.11.2018 Ústavní soud usnesením ze dne 24.10.2018 ústavní stížnost žalobkyně odmítl. K pokynu ze dne 18.2.2019 soud nařídil na 8.4.2019 jednání. Na něj se nedostavila jedna z přísedících a jednání bylo odročeno na 29.5.2019. Na jednání dne 29.5.2019 soud provedl dokazování listinnými důkazy a jednání za účelem doplnění dokazování odročil na 22.7.2019. Žalobkyně dne 17.6.2019 sdělila jména navržených svědkyň. Žalovaný zaslal soudu své vyjádření dne 17.6.2019. Žalobkyně doplnila svá tvrzení dne 18.6.2019. Soud dne 24.6.2019 vyzval žalovaného ke sdělení adres svědkyň navržených žalobkyní, což žalovaný učinil dne 27.6.2019. Na jednání dne 22.7.2019 soud provedl výslech svědkyně a jednání odročil na 18.9.2019 za účelem výslechu druhé svědkyně. Žalobkyně se vyjádřila k výpovědi svědkyně dne 13.9.2019. Na jednání dne 19.8.2019 soud provedl výslech druhé svědkyně a vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalovaný vůči žalobkyni v důsledku organizační změny neměl nabídkovou povinnost, neboť nedošlo k odvolání či vzdání se funkce. Proti rozsudku podala žalobkyně dne 4.11.2019 odvolání. Soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za odvolání dne 21.11.2019, což učinila dne 9.12.2019. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 9.1.2020. Žalovaný se k odvolání vyjádřil dne 21.1.2020. Dne 4.2.2020 podala žalobkyně námitku podjatosti so
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.