44 C 44/2020-83 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 12. 10. 2020, ve znění jejího doplnění ze dne 5. 11. 2020, na žalované domáhal zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 U 2/2013 (dále též jen„ posuzované řízení“). Řízení žalobce zahájil podáním návrhu na umoření směnek vlastních dne 25. 9. 2013 a pro žalobce skončilo doručením rozhodnutí odvolacího soudu dne 23. 3. 2020. Řízení trvalo celkem 78 měsíců, tedy téměř 2 400 dní. Krajský soud v Brně podle žalobce v posuzovaném řízení rozhodoval v rozporu se zákonem, když nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu a k liteře zákona přihlédl až po druhém zásahu Nejvyššího soudu. Žalobce označil řízení za skutkově a právně jednodušší, o čemž svědčí i pouhá tři nařízená jednání v průběhu celého řízení a stručnost odůvodnění vydaných rozhodnutí. Délka řízení měla po zohlednění uvedených skutečností činit nejvýše jeden rok. Průtahy v řízení podle žalobce činily 66 měsíců, tj. 5,5 roku. Do doby pravomocného skončení posuzovaného řízení bylo přerušeno jiné řízení vedené žalobcem u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 53/2002, ve kterém se po směnečném dlužníkovi domáhá na základě umořených směnek zaplacení dlužné částky. Žalobce se domáhal odškodnění za dobu řízení od 25. 9. 2013 do 23. 3. 2020, přičemž uvedl, že žádá odškodnit 5,5 roku trvání řízení za užití částky 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Žalobce nárok na přiměřené zadostiučinění uplatnil u žalované, avšak ta nárok do dne podání žaloby mimosoudně neprojednala. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce podáním doručeným jí dne 2. 4. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 110 000 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Tuto žádost mimosoudně neprojednala a není ji znám průběh posuzovaného řízení. Z tohoto důvodu sporovala existenci odpovědnostního titulu státu za škodu, vznik nemajetkové či majetkové újmy, a rovněž i příčinné souvislosti mezi prvními dvěma předpoklady. Ve svém vyjádření dále rozvedla zjištění, která učinila o průběhu řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 U 2/2013, a zdůraznila, že celková délka řízení činila 6 let a 4 měsíce. Řízení probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval třikrát, odvolací soud taktéž třikrát a dovolací soud dvakrát. Řízení neshledala jednoduchým. Jeho předmětem byl návrh na umoření dvou směnek vlastních, které žalobce neměl ve své dispozici. Soudy se zabývaly zejména otázkou včasnosti námitek odpůrce. V řízení žalovaná nezjistila výrazné průtahy na straně soudu, vyjma prodlev v dovolacích řízeních. Ty však navrhla tolerovat z důvodu přiměřené délky celého řízení a dále proto, že se jednalo o řízení před dovolacím soudem. V této souvislosti uvedla, že řízení vedené o mimořádných opravných prostředcích probíhá před soudními orgány s celostátní působností, tj. před orgány povolanými zejména k řešení základních právních otázek a k ochraně ústavnosti, což s sebou bezesporu přináší i vyšší požadavky na časovou náročnost řízení, jež je před nimi vedeno. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 3. V replice k vyjádření žalované žalobce označil posuzované řízení za řízení veskrze formální. Současně znovu zdůraznil, že odvolací soud rozhodoval v rozporu s rozhodovací praxí a dikcí zákona a také v rozporu s vyřčeným názorem Nejvyššího soudu uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Řízení tak podle žalobce mohlo skončit již v srpnu roku 2014. 4. Soud postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci s takovým postupem souhlasili. 5. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a vyjádření žalobce (potvrzení žalované o přijetí žádosti žalobce ze dne 3. 4. 2020 a přípis žalované ze dne 4. 2. 2021 adresovaný žalobci), k vyjádření žalované (žádost žalobce o přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení adresovaná žalované ze dne 2. 4. 2020) a na základě obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 60 U 2/2013 dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Řízení vedené pod sp. zn. 60 U 2/2013 bylo zahájeno u Městského soudu v Brně (dále též jen„ soud“ či„ soud I. stupně“) návrhem podaným žalobcem dne 25. 9. 2013 na umoření dvou směnek vlastních, které vystavil odpůrce [příjmení] [příjmení] ve dnech 7. 7. 1999 a 9. 7. 1999 ve prospěch žalobce a jimiž se zavázal zaplatit žalobci bez protestu dne 15. 8. 1999 směnečnou pohledávku ve výši 200 000 Kč a dne 26. 7. 1999 směnečnou pohledávku ve výši 72 000 Kč. Na základě směnek byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 53/2002 vydán směnečný platební rozkaz. Kvůli neúspěšnému doručování odpůrci byl směnečný platební rozkaz zrušen a v řízení bylo nadále pokračováno s tím, že byl žalobce vyzván k předložení obou směnek. Žalobce směnkami již nedisponoval a domníval se, že jsou směnky již ztraceny. Z tohoto důvodu navrhl soudu, aby vyzval toho, kdo má směnky u sebe, aby se ve lhůtě dvou měsíců přihlásil u soudu, nebo některou z nich předložil nebo podal proti návrhu na umoření směnky námitky. Soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu dne 8. 10. 2013 a usnesením ze dne 15. 10. 2013 vyzval toho, kdo má směnky u sebe, aby se ve lhůtě dvou měsíců od vydání usnesení přihlásil u soudu a podle možností uvedené směnky nebo některou z nich předložil nebo podal proti návrhu na umoření směnky námitky, přičemž zakázal, aby bylo podle umořovaných směnek placeno. Současně poučil žalobce o možnosti zastavení řízení, nepodá-li další návrh na umoření směnky vlastní nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí stanovení dvouměsíční lhůty. Žalobce podal dne 23. 12. 2013 další návrh na umoření směnek. Usnesením ze dne 7. 1. 2014 prohlásil soud obě směnky za umořené. Proti usnesení podal odpůrce dne 21. 1. 2014 odvolání, v němž mj. uplatnil námitky a uvedl, že žalobce není vlastník směnek, neboť tyto prodal, a proto nebyl oprávněn podat návrh na umoření směnek. Spis byl dne 27. 1. 2014 k rozhodnutí o odvolání předložen Krajskému soudu v Brně (dále též jen„ odvolací soud“). Odvolací soud usnesením ze dne 13. 8. 2014 napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení odvolací soud vytkl soudu. I. stupně, že se nezabýval námitkami odpůrce. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne 15. 9. 2014 a ten usnesením ze dne 29. 10. 2014 návrh žalobce na umoření směnek zamítl. Proti usnesení se dne 12. 11. 2014 odvolal žalobce s odůvodněním, že soud neprovedl žádné dokazování a aplikoval nesprávnou právní úpravu. Žalobce dále dne 17. 11. 2014 podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2014. K zaplacení soudního poplatku za dovolání jej soud vyzval dne 29. 12. 2014. Odpůrce dne 31. 12. 2014 doplnil svá tvrzení a současně dal podnět soudu k předání věci policejnímu orgánu pro podezření ze spáchání trestného činu. Žalobce ve dnech 2. 1. 2015 a 20. 1. 2015 žádal soud o upřesnění bankovního spojení pro zaplacení soudního poplatku za dovolání. Spis byl Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání předložen dne 11. 2. 2015. Usnesením ze dne 28. 2. 2017 Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2014 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění se podává, že se odvolací soud nesprávně zabýval námitkami odpůrce proti umoření sporných pohledávek doručených soudu až po vydání usnesení soudu I. stupně, kterým byly směnky prohlášeny za umořené. Dále odvolacímu soudu vytkl, že rozhodl bez nařízení jednání. Spis obdržel soud I. stupně dne 26. 4. 2017 a dne 7. 6. 2017 jej postoupil soudu odvolacímu, který dne 9. 6. 2017 nařídil jednání na den 22. 6. 2017. Odpůrce se dne 21. 6. 2017 z jednání omluvil a požádal o odročení. Jednání se konalo v jeho nepřítomnosti, odvolací soud neprováděl dokazování a zástupce žalobce přednesl svůj závěrečný návrh. Odvolací soud při jednání zrušil usnesení soudu I. stupně ze dne 29. 10. 2014 a ze dne 7. 1. 2014 a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že se soud I. stupně sice nebude dále zabývat námitkami odpůrce, ale bude se zabývat právním zájmem žalobce na umoření směnek, resp. vlastnictvím směnek. Soudu I. stupně byl spis vrácen dne 25. 7. 2017 a ten usnesením ze dne 17. 8. 2017 prohlásil obě směnky za umořené. Odpůrce se proti usnesení dne 17. 9. 2017 odvolal. Dne 25. 9. 2017 podal žalobce dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2017. K zaplacení soudního poplatku jej soud vyzval dne 2. 10. 2017 a dne 25. 10. 2017 spis předložil k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu ČR. Usnesením ze dne 30. 9. 2019 Nejvyšší soud ČR zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2017 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uzavřel přitom, že odvolací soud ne