44 C 59/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 10. 2020 domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 675 Kč s odůvodněním, že žalovaný coby poplatník televizního poplatku nedostál své zákonné poplatkové povinnosti (dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích) v měsících září 2019, říjen 2019, listopad 2019, prosinec 2019 a leden 2020. Součet nezaplacených poplatků tak činí 675 Kč (5 x 135 Kč), přičemž žalobce se po žalovaném dále domáhal zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 60,29 Kč s tím, že poplatek je splatný nejpozději do 15. dne každého měsíce, a s tím, že zákonný úrok z prodlení je kapitalizován od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 15. 10. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč, je v odůvodnění rozsudku v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný byl dne 23. 4. 2019 žalobcem vyzván k přihlášení poplatníka televizních poplatků nebo ke sdělení opaku. Žalovaný na výzvu žalobce nereagoval, proto se stal v srpnu 2019 poplatníkem televizních poplatků ze zákona na adrese [adresa žalovaného]. Televizní poplatek činil 135 Kč měsíčně. Žalovaný žalobci nezaplatil televizní poplatek za období od měsíce září 2019 do měsíce ledna 2020, celkem tak žalobci dluží 675 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 15. 3. 2020, žalovaný svůj dluh neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobce svou žalobou po žalovaném oprávněně domáhá podle § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zaplacení televizního poplatku ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu v celkové výši 675 Kč, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobce, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena, proto ho soud výrokem I. rozsudku zavázal k její úhradě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný a soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení v celkové výši 726 Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 126 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).