46 C 203/2020-61 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaných 1) a 2) zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že jako zapůjčitel uzavřel s žalovanými jako vydlužiteli smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovaným peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Žalované se zavázaly předmětnou částku do 31. 8. 2019 vrátit spolu s úrokem ve výši 1 000 Kč za každý započatý měsíc trvání zápůjčky. Žalované zapůjčené peněžní prostředky nevrátily, a to ani přes výzvu žalobce, žalobci proto nezbylo než se se svým nárokem obrátit na soud. 2. Žalované se ve věci nevyjádřily. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 4. 2. 2019 vyplývá, že žalobce uzavřel s žalovanými 1) a 2) jako smlouvu, kterou se zavázal poskytnout žalovaným částku 250 000 Kč Smluvní strany se dohody, že žalované zaplatí za poskytnutí smlouvy odměnu ve výši 25 000 Kč a 1 000 Kč za každý měsíc splácení půjčky. Splatnost byla sjednána na 31. 8. 2019, žalované se zavázaly zapůjčenou částku uhradit společně a nerozdílně. 5. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě z účtu žalobce č. [bankovní účet] vyplývá, že dne 21. 3. 2019 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 250 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 12. 8. 2021 je patrné, že majitelkou účtu č. [bankovní účet] je žalovaná 2). 6. Z předžalobních výzev ze dne 25. 11. 2019 vyplývá, že žalobce vyzval žalované předžalobní výzvou k úhradě. Tyto byly dle dodejek dány na poštu dne 26. 11. 2019, žalované si je však nevyzvedly. 7. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce bezhotovostním způsobem poskytl na účet žalované 2) finanční prostředky ve výši 250 000 Kč, které se žalované 1) a 2) zavázaly společně a nerozdílně žalobci vrátit do 31. 8. 2019. Žalované se zavázaly platit úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 1 000 Kč měsíčně. K dohodě o odměně ve výši 25 000 Kč soud nepřihlížel, neboť tato nebyla žalobou uplatněna. Žalované poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě nevrátily a neučinily tak ani přes předžalobní výzvu učiněnou žalobcem. 8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše zákonného úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Po podřazení skutkového stavu shora uvedeným citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Mezi žalobcem a žalovanými vznikl závazkový právní vztah ve formě smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. o.z., dle kterého se předchůdce žalobce zavázal žalovaným poskytnout částku 250 000 Kč, aby ji dle libosti užily a ve sjednaném termínu vrátily. Žalobce svůj díl závazku splnil, když předmět zápůjčky žalovaným poskytl, žalované však podmínky smlouvy porušily, neboť zapůjčené peněžní prostředky ve sjednaném termínu nevrátily. Žalované byly v průběhu řízení pasivní, netvrdily, že by svou smluvně převzatou povinnost splnily, netvrdily ani nedoložily jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči nim žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud proto návrhu žalobce v celém rozsahu vyhověl. 11. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalované dostaly do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž jim návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), který ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činí 10 %. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 12 500 Kč, dále v odměně za právní zastoupení dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 4,5 úkonů právní služby po 9 300 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, poloviční odměna za prostou předžalobní výzvu, podání žaloby, účast při jednání dne 30. 6. 2021, účast při jednání dne 1. 9. 2021), pěti režijních paušálů po 300 Kč, a DPH ve výši 21% z těchto částek (9 103,50 Kč). Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 64 953,50 Kč, kterou jsou žalované povinny zaplatit žalobci společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právního zástupce (§149 odst. 1 o.s.ř.).