47 C 45/2021-70 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 24. 2. 2021 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 53 589,04 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 4 C 358/2016 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 3 let a 3 měsíců je nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o zaplacení částky ve výši 202 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení také v postavení žalobce. Uvedl, že posuzované řízení nelze hodnotit jako skutkově, právně či procesně složité a žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, naopak k celé věci přistupoval zodpovědně. Průtahy způsobil okresní soud, jenž až 1 rok a 4 měsíce po vydání rozsudku vydal opravné usnesení k opravě jeho zřejmé nesprávnosti. Částka, o níž v předmětném řízení šlo, měla pro žalobce nezanedbatelný význam, řízení mělo pro něj zásadní dopad do majetkové sféry. Nadto upozornil, že v průběhu naříkaného řízení došlo ze strany žalovaného k vyvedení majetku, z nějž se mohl žalobce uspokojit a dokonce k podání insolvenčního návrhu. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu s tím, že za jeden rok řízení nárokoval částku ve výši 15 000 Kč zvýšenou o 60 %, a to o 20 % za nízkou složitost řízení, o 20 % za absenci přispění žalobce k průtahům v řízení, o 10 % za postup orgánů veřejné moci a konečně o 10 % za význam předmětu řízení pro žalobce, celkem se tedy domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 53 589,04 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 21. 4. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 2. 7. 2020 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) v celkové výši 53 589,04 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu ve Vyškově v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 358/2016 spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. V rámci předběžného šetření dospěla k závěru, že nárok žalobce je promlčen a že v předmětném řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 OdpŠk nedošlo. Naříkané řízení bylo skončeno usnesením o odmítnutí odvolání, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2019. Nárok žalobce proto není důvodný, neboť byl promlčen již před jeho předběžným uplatněním u žalované. Žalovaná tudíž vznesla námitku promlčení, když uvedla, že nejistota žalobce ohledně výsledku napadeného řízení skončila k 30. 9. 2019. 3. Žalobce v replice z 1. 5. 2021 uvedl, že námitku promlčení vznesenou žalovanou nepovažuje za důvodnou s tím, že dne 5. 11. 2019 ještě došlo k vydání opravného usnesení Okresního soudu ve Vyškově č. j.: 4 C 358/2016-138. Má za to, že řízení pravomocně skončilo až dne 9. 3. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Brně č. j.: 16 Co 248/2019-146 z 25. 2. 2020. 4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 2. 7. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobenou při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem z 2. 7. 2020; stanovisko žalované z 20. 4. 2021). 6. Ze spisu Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 4 C 358/2016 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 15. 12. 2016 byla podána žaloba na zaplacení částky 202 000 Kč s přísl., když žalobce i v napadeném řízení vystupoval na pozici žalobce. Usnesením z 20. 12. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Usnesením z 31. 1. 2017 bylo řízení zastaveno, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek z žaloby. Dne 17. 2. 2017 si podal žalobce odvolání s tím, že téhož dne byl soudní poplatek uhrazen. Rozhodnutím z 22. 2. 2017 bylo usnesení okresního soudu o zastavení řízení zrušeno. Usnesením z 20. 3. 2017 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Podání žalovaného došlo dne 2. 5. 2017 E-mailem z 31. 5. 2017 žalovaný uvědomil soud o své doručovací adrese. Přípisem z 1. 6. 2017 byla žalovanému k jeho žádosti prodloužena lhůta k vyjádření k žalobě. Dne 21. 9. 2017 došlo další podání žalovaného s tím, že byl zneužit pro korespondenci soudem jeho e-mail. Usnesením z 5. 10. byl žalobce i žalovaný vyzván, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 25. 10. 2017 došlo soudu vyjádření žalovaného, kterým sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Referátem soudu z 14. 11. 2017 bylo nařízeno jednání na 29. 11. 2017. Dne 29. 11. 2017 se konalo jednání před soudem prvého stupně, jež bylo za účelem opětovného předvolání žalovaného odročeno na 17. 1. 2018. Dne 17. 1. 2018 se konalo další jednání před soudem prvého stupně, kterého se účastnil již žalovaný. Usnesením ze 17. 1. 2018 bylo účastníkům nařízeno první setkání s mediátorem a řízení bylo přerušeno do 18. 3. 2018. Dne 24. 4. 2018 došlo podání žalovaného, kterým sdělil, že nesouhlasí s mediátorem, jehož si zvolil žalobce. Dne 24. 4. 2018 žalobce doložil potvrzení o účasti žalobce na první setkání s mediátorem s tím, že se této schůzky zúčastnil sám. Referátem soudu z 27. 4. 2018 bylo nařízeno jednání na 13. 6. 2018. Dne 28. 5. 2018 došlo podání žalobce. Dne 13. 6. 2018 se konalo další jednání před soudem prvého stupně, na kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Dne 25. 7. 2018 je založena žádost o prodloužení lhůty, následují další žádosti a dne 31. 8. 2018 byl předložen k rozeslání rozsudek okresního soudu sp. zn. 4C 358/2016-93 (dále jen„ rozsudek“). Dne 26. 9. 2018 došlo odvolání žalovaného do rozsudku a dne 10. 10. 2018 došlo doplnění odvolání. Usnesením z 15. 10. 2018 byl žalovaný vyzván k doplnění svého odvolání. Usnesením z 18. 12. 2018 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Dne 4. 1. 2019 přišla žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků. Na základě přípisu z 8. 1. 2019 byl žalovaný vyzván k doplnění svých majetkových, osobních poměrů, jež soudu předložil dne 4. 2. 2019. Dne 18. 3. 2019 byl zaslán přípis žalovanému k jeho dotazům. Dne 29. 3. 2019 žalovaný doplňuje svou žádost o osvobození od soudních poplatků. Usnesením z 5. 4. 2018 bylo rozhodnuto o neosvobození soudních poplatků žalovanému. Dne 1. 5. 2018 došlo soudu odvolání žalovaného. Na základě předkládací zprávy z 9. 5. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu 13. 5. 2019. Usnesením Krajského soudu v Brně z 21. 5. 2019 bylo usnesení soudu prvního stupně o neosvobození od soudních poplatků žalovanému potvrzeno. Dne 10. 7. 2019 došel žalovanému přípis s upozorněním na povinnost zaplatit soudní poplatek z podaného odvolání. Dne 8. 8. 2019 byl soudní poplatek zaplacen. Na základě předkládací zprávy z 15. 8. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu dne 22. 8. 2019. Usnesením z 3. 9. 2019 bylo odvolání žalovaného odmítnuto (dále jen„ usnesení o odmítnutí odvolání“). Usnesením z 5. 11. 2019 bylo rozhodnuto o opravě výroku rozsudku (dále jen„ opravné usnesení“). Dne 1. 12. 2019 si podal žalovaný odvolání do tohoto opravného usnesení. Usnesením z 3. 1. 2020 byl vyzván k doplnění odvolání. Na základě předkládací zprávy z 6. 2. 2020 byla věc předložena odvolacímu soudu dne 10. 2. 2020. Usnesením z 25. 2. 2020 bylo opravné usnesení soudu prvého stupně potvrzeno. 7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci. 8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 9. Podle § 1 odst. 1 zák. OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 10. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 11. Dle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 tamtéž uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 tamtéž domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 13. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto