47 C 75/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 23. 3. 2021 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu Praha - východ (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 8 let a 8 měsíců je nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o vypořádání společného jmění manželů jako žalovaný. Namítal, že okresní soud nepostupoval se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Za zásadní pochybení okresního soudu označil jeho přístup ke znaleckému zkoumání a znalcům obecně. V případě znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] dokonce dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně pochybil, když přibral do řízení znalce bez potřebného znaleckého oprávnění. V usnesení Krajského soudu v Praze z 20. 9. 2018 č. j.: [číslo jednací] bylo konstatováno, že znalecký posudek znalkyně [příjmení] i jeho doplnění je v řízení nepoužitelný a že je zřejmé, že znalkyně nemá potřebnou aprobaci. V tomtéž usnesení krajský soud rovněž uložil soudu I. stupně zadat znalecký posudek až poté, co zjistí, jaký konkrétní stavební materiál byl pořízen ze společných prostředků účastníků za trvání manželství. Soud I. stupně však usnesením z 5. 11. 2018 zadal znalci [příjmení] vypracování znaleckého posudku, a to aniž by nejprve zjistil, co a kolik bylo ze společných prostředků vynaloženo, tedy v rozporu s pokyny krajského soudu. Navíc za situace, kdy ve sdělení soudu účastníkům z 10. 9. 2018 (tedy ještě před ustanovením znalce [příjmení] a zadáním znaleckého posudku) sám soud informuje, že má za prokázané, že pro investice byly použity výlučné prostředky žalovaného. Znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] byl doručen soudu v březnu 2019. Z výše uvedeného dle žalobce vyplývá, že doba od 11. 11. 2015 do 5. 11. 2018, resp. do března 2019, tedy další 3 roky a 4 měsíce, byla promarněna zcela zbytečně. Dále uvedl, že žalobce jakožto žalovaný v řízení nepostupoval obstrukčně a průtahy v řízení jdou toliko na vrub soudu. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu ve výši 140 000 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 3. 5. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 18. 9. 2020 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 140 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu Praha – východ v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši 73 125 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 8 let a 6 měsíců. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení o vypořádání společného jmění manželů bylo skutkově složité, ve věci bylo vypracováno 5 znaleckých posudků, dokazování bylo prováděno mimo jiné svědeckými výpověďmi. Předmětem vypořádání byly investice od domu ve výlučném vlastnictví žalovaného, obchodní podíl žalobkyně a movité věci. Bylo nezbytné řešit investice 20 let dozadu. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně na všech třech úrovních soudní soustavy, délka řízení tak byla částečně způsobena procesní aktivitou účastníků. Žalobce se na délce řízení podílel opakovanými žádostmi o odročení jednání, ztížil vypracování znaleckého posudku, když neposkytl dostatečnou součinnost k umožnění prohlídky nemovitosti znalkyní. Význam řízení shledala žalovaná jako běžný. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 20 % z důvodu složitosti řízení, 10 % z důvodu četnosti rozhodování a o 5 % z důvodu částečného podílu na straně žalobce. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný. 3. Žalobce ve svém podání z 16. 6. 2021 k námitce žalované uvedl, že dle něj řízení trvalo 8 let a 8 měsíců, neb rozhodující je nabytí právní moci konečného rozhodnutí a nikoliv vyhlášení rozhodnutí a namítal, že žalovaná nikterak nezohlednila výše namítaný postup okresního soudu ve věci, jenž dle žalobce zapříčinil průtahy. Po plnění žalovanou ve výši 73 125 Kč vzal žalobu v tomto rozsahu částečně zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci částku uhradila až po podání žaloby a žalobce vzal žalobu co do žalované jistiny zpět dříve, než bylo zahájeno první jednání ve věci, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení co do této částky zastavil (výrok I.). Předmětem řízení zůstal nárok žalobce ve výši 66 875 Kč s příslušenstvím a nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 19. 3. 2021 do zaplacení, tedy do 2. 5. 2021. 4. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 5. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 18. 9. 2020 (zjištěno z žádosti o zadostiučinění z 18. 9. 2020; potvrzení žalované z 21. 9. 2020). 7. Ze spisu Okresního soudu Praha - východ sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 5. 12. 2011 byla žalobkyní podána k soudu žaloba, a to [jméno] [příjmení] proti žalovanému v posuzovaném řízení žalobci, a to o vypořádání společného jmění manželů. Do zaniklého společného jmění manželů bylo zahrnuto 59 předmětů. Dále bylo předmětem vypořádání finanční prostředky, jež účastníci investovali do oprav a úprav nemovitostí ve vlastnictví žalovaného. Usnesením soudu z 6. 12. 2011 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl uhrazen dne 15. 12. 2011. Na základě referátu soudu z 3. 1. 2012 byla žaloba zaslána žalovanému k vyjádření ke lhůtě 30 dnů. Žalovaný převzal žalobu dne 16. 1. 2012. Vyjádření žalovaného došlo 3. 2. 2012. Na základě referátu soudu z 20. 6. 2012 bylo vyjádření žalovaného přeposláno žalobkyni k vyjádření s tím, aby se vyjádřila k vypořádání majetkového podílu ve [právnická osoba] díla [právnická osoba] Dále byla vyzvána k popisu jednotlivých movitých věcí, aby ji individualizovala, navrhla důkazy, že byly nabyty během manželství a tvoří součást nevypořádaného společného jmění manželů. Dála, aby uvedla popis investic, v jaké výši, kde a na jaký účel byly provedeny. Na základě referátu soudu z 19. 9. 2012 bylo nařízeno jednání na 2. 10. 2012. Dne 24. 9. 2012 došla žádost žalobkyně o odročení ústního jednání z důvodu hospitalizace jejího právního zástupce. Na základě referátu soudu z 26. 9. 2012 bylo jednání odročeno na 8. 11. 2012. Dne 2. 10. 2012 došla žádost žalovaného o odročení jednání, a to z důvodu kolize. Na základě referátu soudu z 3. 10. 2012 bylo jednání odročeno na 8. 11. 2012 v 9,00 hodin. Dne 8. 11. 2012 došla omluva žalobkyně z nařízeného jednání, a to z důvodu náhlé zdravotní indispozice. Dne 8. 11. 2012 se konalo jednání před soudem prvého stupně, na němž byl vyhlášen rozsudek o zamítnutí žaloby. Dne 15. 11. 2012 došla soudu dodatečná omluva právního zástupce žalobkyně spolu s dokladem o zdravotní indispozici. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 10. 12. 2012. Dne 31. 12. 2012 došlo odvolání žalobkyně. Usnesením z 9. 1. 2013 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen dne 10. 1. 2013. Na základě referátu soudu ze 17. 1. 2013 bylo odvolání žalobkyně zasláno žalovanému k vyjádření. Vyjádření žalovaného došlo dne 28. 1. 2013. Na základě předkládací zprávy z 29. 1. 2013 byl spis předložen Krajskému soudu v Praze dne 1. 2. 2013. Na základě referátu odvolacího soudu ze 7. 2. 2013 bylo nařízeno jednání na 4. 4. 2013. Dne 4. 4. 2013 se konalo jednání před odvolacím soudem, na němž bylo vyhlášeno usnesení, že se rozsudek soudu prvého stupně zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 16. 4. 2013, když spis byl vrácen okresnímu soudu dne 12. 4. 2013. Na základě referátu soudu z 10. 5. 2013 bylo nařízeno jednání na 21. 5. 2013. Dne 16. 5. 2013 přišla žádost žalovaného o odročení nařízeného jednání s ohledem na skutečnost, že bylo do rozhodnutí odvolacího soudu podáno žalovaným dovolání. Dovolání došlo okresnímu soudu dne 17. 5. 2013. Téhož dne bylo nařízené jednání odročeno na neurčito. Dne 17. 6. 2013 došlo doplnění dovolání žalovaného. Usnesením soudu z 24. 6. 2013 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání. Soudní poplatek byl uhrazen dne 28. 6. 2013. Na zák