10 C 164/2021-75 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 9. 2021 domáhal zaplacení finančního odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce nárokoval odškodnění za dobu naříkaného řízení od 1. 7. 2011 do 1. 9. 2021 ve výši 109 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 1. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 2. 12. 2021, konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a nároku žalobce vyhověla co do částky 46 500 Kč. Ve zbytku nárok sporovala s odkazem na limitovaný význam řízení. 3. Řízení poté bylo usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] dle § 96 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. pro částečné zpětvzetí žaloby ze dne 7. 12. 2021, upřesněné podáním dne 16. 3. 2022, zastaveno co do částky 109 800 Kč, která představuje celou jistinu, a zákonného úroku z prodlení z částky 63 300 Kč od 20. 1. 2018 do zaplacení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 4. 2022. 4. Žalobce trvá nadále na přiznání zákonných úroků z prodlení z částky dobrovolně plněné žalovanou. 5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval. 6. Z nesporných tvrzení účastníků, která soud vzal podle ust. § 120 odst. 3. o.s.ř za svá skutková zjištění, a z předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované dne 18. 1. 2018, což obě strany shodně tvrdily. Z výpisu z účtu právního zástupce žalobce soud zjistil, že žalovaná žalobci dobrovolně uhradila dne 2. 12. 2021 na odškodnění částku 46 500 Kč. 7. Soud posoudil věc podle § 1, § 2, § 5, § 13, § 31a, § 26, §14 a § 15 zák. č. 82/1998 Sb. v platném znění. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 9. Úrok z prodlení ve věci nároků dle zák. č. 82/1998 Sb. je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). 10. Předmětem řízení zůstaly pouze úroky z prodlení z částky 46 500 Kč, kterou žalobci na odškodnění dne 2. 12. 2021 žalovaná dobrovolně uhradila. Soud proto přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z této částky, kterou žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o.z. uznala tímto žalovaná i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky (žalovaná netvrdila v rámci svého vyjádření nic, co by toto vyvracelo). Žalobce žádal úrok z prodlení (petitem žaloby) ode dne 20. 1. 2018, což je požadavek nedůvodný, žalobce nárok předběžně uplatnil dne 18. 1. 2018, tedy žalovaná se do prodlení dostala poprvé dne 19. 7. 2018 - tedy v požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení do 18. 7. 2018 soud žalobu zamítl a ve zbytku soud žalobě vyhověl. Zákonná výše úroků z prodlení činila k prvému dni prodlení 9 % p.a. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 13. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). 14. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; 3x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; zpětvzetí žaloby ze dne 7. 12. 2021), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013; paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH; soud nepřiznal odměnu za předběžné uplatnění nároku u žalované s odkazem na § 30 odst. 4 OdpŠk, a dále za upřesnění zpětvzetí žaloby ze dne 16. 3. 2022, neboť žalované nemůže být nákladově kladeno k tíži, že žalobce učinil prvé zpětvzetí neurčitě