10 C 175/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 9. 2021 domáhá odškodnění ve výši 100 000 Kč dle ust. § 27 zák. č. 119/1990 Sb. Žalobce je jediným dědicem po svém pozůstalém bratru [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] ve [obec], zemř. [datum] ve [stát. instituce]. Usnesením Okresního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byla vyslovena účast bratra žalobce na soudní rehabilitaci podle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění,„ v souvislosti s omezením jeho osobní svobody od [datum] [anonymizováno] [datum]“. Dne 23. 4. 2020 žalovaná žalobci částečně vyhověla s jinými nároky na odškodnění, náhradu za úmrtí bratra žalobce ve věznici však odmítla s odkazem na § 27 zák. č. 119/1990 Sb. s odůvodněním, že není splněna podmínka vzájemné odkázanosti výživou. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 30. 12. 2021. Učinila nespornými skutečnosti uvedené v bodech I. a II. žaloby. Servala na nemožnosti poskytnout odškodnění pro nesplnění podmínky odkázanosti výživou dle § 27 zák. č. 119/1990 Sb. K návrhu na předložení věci Ústavnímu soudu uvedla, že napadané ustanovení je v praxi aplikováno již jen výjimečně. 3. Mezi stranami byly nesporné následující skutečnosti: -) žalobce je jediným dědicem po zesnulém bratru [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] ve [obec], zemř. [datum] ve [stát. instituce] -) dne 5. 4. 1988 byl [jméno] [celé jméno žalobce] vzat do vazby -) dne [datum] [jméno] [celé jméno žalobce] ve vazbě ve [stát. instituce] zemřel -) usnesením Okresního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byla vyslovena účast [jméno] [celé jméno žalobce] na soudní rehabilitaci podle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění,„ v souvislosti s omezením jeho osobní svobody od [datum] [anonymizováno] [datum]“ -) dne 18. 10. 2019 požádal žalobce jakožto jediný oprávněný dědic ve smyslu § 26, § 27 zák. č. 119/1990 Sb. žalovanou o odškodnění, mj. v položce náhrada úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] ve vazbě -) dne 23. 4. 2020 žalovaná žalobci částečně vyhověla a přiznala mu podle § 23 odst. 1 písm. a), c), § 26 cit. zák. č. 119/1990 Sb. odškodnění ve výši [částka]; náhradu za úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] ve věznici žalovaná však odmítla s odkazem na § 27 cit. zákona, kdy sdělila:„ Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.“ 4. Z rozhodnutí Vojenského úřadu pro zastupování Ministerstva obrany ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že žadatelce paní [příjmení] [příjmení] bylo přiznáno odškodnění ve výši 100 000 Kč dle § 27 zák. č. 119/1990 Sb., a to s odůvodněním, že rehabilitovaný manžel [jméno] [příjmení] zemřel ve výkonu trestu a byl povinen žadatelce, jako své manželce, poskytovat výživu. 5. Z oznámenie výsledku predbežného prerokovania nároku Ministerstvom spravodlivosti Slovenskej republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že toto slovenské ministerstvo přiznalo žadatelce [jméno] [jméno] [příjmení] odškodnění dle § 27 zák. [číslo] Zb. ve výši 3 319,40 EUR (ekvivalent 100 000 Kč), a to s odůvodněním, že její rehabilitovaný syn [jméno] [příjmení] zemřel ve výkonu trestu a že dle zákona [číslo] Zb., o rodine, byl - při splnění dalších zákonných předpokladů - povinen své matce, z pozice syna, poskytovat výživu. 6. Soud ve věci nehodnotil důkazy založené ke skutkovým tvrzením, která byla mezi stranami nesporná. Soud tak nehodnotil rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále žádost o odškodnění žalobce ze dne 18. 10. 2019, dále usnesení [název soudu] ze dne 16. 10. 2019, č.j. [spisová značka]. Soud dále nehodnotil [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s názvem„ [anonymizováno] [celé jméno žalobce] [anonymizováno 9 slov]“, neboť [anonymizováno] je názorem tohoto [anonymizováno], není jím jak ověřit nějaké konkrétní skutkové tvrzení, spíše jde o podporu právní argumentace žalobce (ve smyslu, [anonymizována čtyři slova] považuje znění § 27 zák. č. 119/1990 Sb. za nespravedlivé). 7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu založený na výše shrnutých nesporných tvrzeních, na které soud odkazuje. Takto učiněný skutkový závěr byl pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 8. Soud proto ve věci nenařizoval jednání a rozhodl bez jednání dle § 115a o.s.ř., když s tímto postupem žalobce výslovně souhlasil a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 9. Bratr žalobce pan [jméno] [celé jméno žalobce] byl účasten soudní rehabilitace podle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. v souvislosti s omezením jeho osobní svobody od [datum] do [datum], když byl dne 5. 4. 1988 vzat do vazby a dne [datum] ve vazbě ve [stát. instituce] zemřel. Toto bylo vysloveno usnesením Okresního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pravomocně ke dni 16. 10. 2019. 10. Po stránce právní je třeba posoudit věc primárně dle ust. § 27 a § 24 odst. 1 a 2 zák. č. 119/1990 Sb. o soudních rehabilitacích. 11. Dle ust. § 24 odst. 2 tohoto zákona je nárok třeba uplatnit u soudu ve lhůtě 3 roků od právní moci zprošťujícího rozhodnutí, jinak nárok zaniká. Dle ust. § 24 odst. 1 se při uplatňování nároků dle zák. č. 119/1990 Sb. postupuje dle zák. [číslo] Sb. 12. V tomto případě tedy bylo nutno uplatnit předběžně nárok na odškodnění u žalované, což je podmínkou následného soudního uplatnění nároku (dle § 9, § 10 zák. č. 58/1969 Sb.). Splnění této podmínky pro následné soudní uplatnění nároku bylo mezi stranami nesporným, vč. toho, že žalovaná žalobou uplatněný nárok odškodnit odmítla s odkazem na znění § 27 zák. č. 119/1990 Sb., právě pro nesplnění podmínky vzájemné odkázanosti výživou žalobce a jeho bratra. Žalobce nárok uplatnil ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí Okresního soudu [obec] (nabylo právní moci dne 16. 10. 2019). 13. Soud se tedy nárokem mohl zabývat. 14. Po stránce právní je třeba posoudit věc dále dle ust. § 27 zák. č. 119/1990 Sb. Dle tohoto ustanovení došlo-li k rehabilitaci poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti nebo který zemřel ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo při jiném nezákonném zbavení osobní svobody v souvislosti s činy uvedenými v § 1, náleží oprávněným osobám vedle nároků, které na ně přešly podle § 26, jednorázové odškodnění ve výši 100 000 Kč. Nárok na výplatu této částky má však dle dikce tohoto ustanovení jen osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. 15. Podmínky § 27 zák. č. 119/1990 Sb. jsou u žalobce splněny, s výjimkou podmínky, že je osobou, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Pan [anonymizováno] [celé jméno žalobce] byl totiž účasten soudní rehabilitace dle zák. č. 119/1990 Sb. a žalobce je jeho jediným dědicem. Toto je mezi stranami nesporným. 16. Soud však nárok žalobce zamítl pro nesplnění zbývající, kumulativní podmínky § 27 zák. č. 119/1990 Sb., kdy i sám žalobce uváděl, že žalobce a jeho bratr si neposkytovali a ani nebyli povinni navzájem poskytovat výživu. Jelikož je nezbytnou podmínkou pro přiznání žalovaného nároku i faktické poskytování výživy nebo povinnost tuto výživu poskytovat e strany poškozeného, nezbylo soudu, než žalobu zamítnout. 17. Žalobce podával žalobu s vědomím toho, že tuto podmínku vzájemné odkázanosti výživou ve vztahu ke svému bratrovi nesplňuje, nicméně že tuto považuje za rozpornou s ústavním pořádkem a navrhoval, aby soud řízení přerušil a dle čl. 95 odst. 2 zákona č. 1/1993, Ústava České republiky (Ústava), věc předložil k posouzení této části ustanovení § 27 zák. č. 119/1990 Sb. co do souladu s ústavním pořádkem právě Ústavnímu soudu. 18. Dle čl. 95 odst. 2 Ústavy dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. 19. Soud však v tomto případě nemá za to, že podmínka § 27 zák. č. 119/1990 Sb., formulovaná ve větě druhé a znějící:„ Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.“, by byla v rozporu s ústavním pořádkem, a že by bylo zapotřebí proto věc předkládat Ústavnímu soudu a řízení přerušit. Proto soud výrokem I. tento návrh spolu s návrhem na přerušení řízení zamítl. 20. Soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že napadená část ustanovení § 27 zák. č. 119/1990 Sb. sice limituje poskytnutí tohoto odškodnění pouze na osoby, kterým byl poškozený povinen poskytovat výživu nebo tuto fakticky poskytoval, nicméně soud nemá za to, že by tato podmínka byla porušením čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1 nebo čl. 36 odst. 3, 4 Listiny, jak namítá žalobce. 21. Čl. 11 odst. 1 Listiny stanoví mj., že dědění se zaručuje. Nárok na odškodnění dle § 27 zák. č. 119/1990 Sb. však není odškodněním, na které by měl nárok sám zůstavitel, je to naopak odškodnění formulové přímo pro jiné, blízké osoby. Vymezení okruhu oprávněných osob i další podmínkou vázanou nejen na to, že žadatel je dědicem, pak není porušením ústavně garantovaného dědického prá