12 C 1/2020-183 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne 2.1.2020 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově (dále jen [příjmení]) vedeného pod sp.zn. 10 C 742/2000, které trvalo 19 let a 4 měsíce. Zmíněné řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 31.5.2000. Dle žalobce bylo základní příčinou délky řízení několikrát novelizovaný zákon č. 101/2000 Sb. a několikrát v průběhu daného řízení změněný názor soudů, včetně Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu na otázku, zda se jedná o věc v pravomoci soudu nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů, přičemž soudy a úřady si spis navzájem postupovaly a o věci odmítaly jednat a rozhodnout z důvodu negativního kompetenčního konfliktu. Otázku kompetencí s konečnou platností vyřešilo teprve usnesení zvláštního senátu čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 13.2.2014, kterým byla všechna předchozí pravomocná rozhodnutí soudu včetně Nejvyššího soudu o zastavení řízení zrušena, a bylo jím rozhodnuto, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě je OS, u kterého byla původně žaloba správně podána. Zmíněnou žalobou se žalobce domáhal u OS poskytnutí zprávy o osobních údajích evidovaných o žalobci v databázi ministerstva vnitra a ministerstva dopravy, likvidace nepravdivých osobních údajů evidovaných o žalobci ministerstvem vnitra a Finančním úřadem pro Středočeský kraj, na základě kterých byla proti žalobci nezákonně vedena daňová exekuce, a dále požadoval zaslání dvou písemných omluv za evidování těchto nepravdivých údajů. Za nepřiměřenou délku tohoto řízení již byl žalobce dříve částečně odškodněn žalovanou, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, ze dne 5.10.2015, čj. 24 C 1/2013-217, kterým bylo žalobci přiznáno odškodnění za nepřiměřenou délku řízení podle stavu ke dni 15.3.2016 ve výši 75 250 Kč a dále 68 562 Kč s příslušenstvím, tedy celkem částka 143 812 Kč s příslušenstvím. V namítaném řízení se však pokračovalo i poté. 2. Žalobce dále uvedl, že dne 25.2.2016 OS vyhlásil rozsudek, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, a dne 18.3.2016 vydal opravné usnesení. Proti rozsudku se odvolaly všechny organizační složky státu jednající za žalovanou [příjmení] republiku (tj. Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí a Ministerstvo dopravy). Dne 1.3.2017 Krajský soud v Praze napadený rozsudek OS zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 24.7.2017 žalobce proti tomu podal dovolání. Dne 12.3.2019 nařídil OS jednání, které bylo na žádost žalobce odročeno z důvodu plánované operace [anonymizována dvě slova]. Další jednání se konalo 16.4.2019, následně všechny organizační složky státu mimosoudně splnily nároky, které žalobce požadoval, tedy poskytly žalobci zprávy o jeho osobních údajích a omluvily se mu. Následně vzal žalobce svou žalobu postupně zpět. Usnesením OS ze dne 27.6.2019 bylo řízení zastaveno a proti všem žalovaným byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Řízení bylo pravomocně skončeno 30.9.2019. S ohledem na již dřívější odškodnění žalobce požadoval odškodnit pouze za období od 16.3.2016 do 30.9.2019. Žalobce dále uvedl, že jelikož nemajetková újma byla částečně odškodněna za období od 31.5.2000 do 15.3.2016, je třeba vycházet z celkové délky tohoto řízení a odškodnění přiznat za dobu, kdy dané řízení pokračovalo. Celková délka činila 19 let a 4 měsíce, což je doba nepřiměřená. Žalobce se dne 28.6.2019 obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění ve formě peněžitého plnění a dále poskytnutí omluvy žalobci. Do doby podání žaloby však žalovaná nereagovala. 3. V podání ze dne 20.9.2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 28.6.2019 uplatnil svůj nárok ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Žalovaná zmíněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom smyslu, že celková délka namítaného řízení byla nepřiměřená, za což žalobci poskytla omluvu a peněžité plnění ve výši 34 938 Kč. Na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5.10.215, čj. 24 C 1/2013-2017 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu pak žalovaná poskytla žalobci odškodnění za předcházející část posuzovaného řízení v celkové výši 143 812 Kč. Celkově tak bylo žalobci již přiznáno odškodnění ve výši 178 750 Kč. 4. V podání doručeném soudu dne 8.2.2022 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, a to v rozsahu požadavku na písemnou omluvu a dále co do částky 34 938 Kč, a nadále požadoval částku 85 062 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 120 000 Kč od 31.12.2019 do 21.9.2021 a z částky 85 062 Kč od 22.9.2021 do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že žalovaná poskytla žalobci omluvu dopisem ze dne 10.9.2021 a dne 15.9.2021 odeslala žalobci prostřednictvím poštovní poukázky částku 34 938 Kč, která byla žalobci vyplacena v hotovosti dne 21.9.2021. K částečnému zastavení řízení a změně žaloby: 5. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. 6. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, řízení bylo v daném rozsahu výrokem I. zastaveno. <b>Skutková zjištění:</b> 7. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 28. 6. 2019 a stanovisko žalované ze dne 10.9.2021) vzal za prokázané, že se žalobce dne 28. 6. 2019 obrátil na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované vzal soud dále za prokázané, že dle žalované v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce původního řízení, za což se žalobci písemně omluvila a přiznala mu zadostiučinění v penězích ve výši 34 938 Kč. 8. Žalovaná se žalobci omluvila za extrémně nepřiměřenou délku řízení vedeného u OS pod sp.zn. 10 C 742/2000 a za porušení základního práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů (srov. omluva žalované ze dne 10. 9. 2021). 9. Soud má tak za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) spočívající v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. projednávané věci žalované). 10. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná odškodnila žalobce za část namítaného řízení částkou 143 812 Kč, a to na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 10. 2015 a navazujícího rozhodnutí odvolacího soudu. 11. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná na základě žádosti ze dne 28. 6. 2019 poskytla žalobci další odškodnění ve výši 34 938 Kč, a to dne 21. 9. 2021. 12. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. 10 C 742/2000 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení za žalobcem vymezené období od 16. 3. 2016 do 30. 9. 2019): Dne 1. 6. 2000 byla OS doručena žaloba tří žalobců včetně zdejšího žalobce proti žalovaným ministerstvu vnitra a ministerstvu financí na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. V žalobě se žalobci domáhali nařízení předběžného opatření, a to konkrétně zdejší žalobce požadoval, aby byla žalovanému Ministerstvu vnitra uložena povinnost zdržet se poskytování informací o tom, že zdejší žalobce má zaznamenán jedenkrát trest pokutu za přestupek, a dále o tom, že další žalobce má rovněž zaznamenán trest, zakázal umožnit třetím osobám přístup k těmto informacím. Dále se zdejší žalobce domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 600 Kč s příslušenstvím. Žalobci dále požadovali zlikvidování nepravdivých údajů v provozovaných informačních systémech, a další jednání. Žalobce v žalobě tvrdil, že nesprávný úřední postup žalovaných spočívá v tom, že žalovaní vedou nepravdivé informace o žalobci, které jsou poskytovány dopravní policii, sdělovány jiným správním orgánům, uváděny ve výpisu z karty řidiče a podobně. Dne 25.2.2016 byl vyhlášen rozsudek OS, kterým byla žalovanému Ministerstvu vnitra uložena povinnost poskytnout žalobci zprávu o všech informacích o něm vedených v informačních systémech, stejně jako žalovanému ministerstvu dopravy. Dále byla žalovaným uložena povinnost zlikvidovat nepravdivé informace obsažené v informačních systémech o žalobci, a sice že je daňovým dlužníkem, protože nezaplatil pokutu. Dále byla žalovanému Ministerstvu financí uložena povinnost, aby s