12 C 145/2021-65 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 21. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 53 931,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení coby náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která ve prospěch žalobkyně vymohla plnění v rámci exekučního řízení sp. zn. [spisová značka] u [exekutorský úřad], avšak žalobkyni takto vymožené plnění nikdy nevyplatila. 2. Žalobkyně rovněž uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované dne 21. 1. 2021. 3. V podání ze dne 29. 9. 2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši a z důvodů uvedeného v žalobě. Žalovaná žádosti v rámci mimosoudního projednání zcela vyhověla. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby. 4. V podání ze dne 20. 9. 2021 žalobkyně v návaznosti na částečné plnění ze strany žalované vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 53 931,94 Kč. Žalobkyně uvedla, že zmíněnou částku od žalované obdržela dne 20. 9. 2021, tj. po marném uplynutí zákonné lhůty, pročež se domáhala zákonných úroků z prodlení. 5. Usnesením ze dne 14. 10. 2021 bylo řízení co do částky 53 931,94 Kč zastaveno. 6. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora citovaným ustanovením § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by nařídil jednání. <b>Skutková zjištění:</b> 7. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobkyně o odškodnění ze dne 21. 1. 2021 adresovaná žalované, výpis z datové schránky a stanovisko žalované ze dne 17. 9. 2021) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 21. 1. 2021 obrátila na žalovanou se svou žádostí o odškodnění z důvodu a ve výši jako v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně bylo zcela vyhověno, když žalovaná jí odškodnila poskytnutím peněžitého plnění ve výši 53 931,94 Kč. 8. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 9. Mezi stranami bylo dále nesporné, že ve shora uvedeném exekučním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany exekutorky [anonymizováno] [obec], v důsledku něhož vznikla žalobkyni škoda. 10. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 53 931,94 Kč dne 20. 9. 2021 (srov. výpis z účtu). 11. Nad rámec uvedeného soud neprováděl další dokazování, a to pro nadbytečnost. <b>Právní posouzení věci:</b> 12. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby domáhala pouze úroků z prodlení z žalované částky, kterou žalovaná dobrovolně uhradila, avšak po uplynutí zákonem stanovení lhůty. 13. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí; (ii) vznik újmy; a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou. 14. S ohledem na to, že žalovaná nárok žalobkyně sama uznala a uhradila, soud se jím dále z důvodu nadbytečnosti již nezabýval, a posuzoval pouze požadovaný úrok z prodlení. 15. Dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013). 16. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 21. 1. 2021 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 21. 7. 2021 (středa). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 22. 7. 2021 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. 17. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky, kterou žalovaná sama uznala, do 20. 9. 2021, kdy žalovaná plnila. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok I.). <b>K nákladům řízení:</b> 18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Jelikož žalovaná částečně plnila po podání žaloby, zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a na žalobkyni se tak pro účely nákladů řízení hledí jako na zcela úspěšnou. 19. Náklady řízení zcela úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 260 Kč. 20. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a (iii) částečné zpětvzetí žaloby po plnění ze strany žalované, dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Celková částka nákladů na právní zastoupení žalobkyně tak činí 10 680 Kč + 21 % DPH, tj. 12 922,80 Kč (srov. výrok II.). <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.