12 C 155/2021-57 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 9. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 78 891,20 Kč s příslušenstvím coby náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním. Žalobkyně uvedla, že byla trestně stíhána a následně byla zproštěna obžaloby. Žalobkyni tak vznikla škody odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu. 2. V podání ze dne 25. 11. 2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 7. 2. 2021 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 78 891,62 Kč. Žádost žalobkyně byla ze strany žalované částečně shledána důvodnou a žalovaná tak poskytla žalobkyni náhradu škody ve výši 78 531,62 Kč. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 3. V podání ze dne 26. 11. 2021 žalobkyně uvedla, že dne 26. 11. 2021 žalovaná plnila částku 78 531,62 Kč. Výše žalované škody (78 891,20 Kč) byla vyčíslena v žalobě chybně v důsledku početní chyby. Žalobkyně proto vzala svou žalobu zcela zpět a nadále požadovala pouze zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 531,62 Kč počínaje dnem 9. 8. 2021 až do zaplacení dne 26. 11. 2021. 4. Usnesením z 6. 12. 2021 bylo řízení částečně zastaveno v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby. 5. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora citovaným ustanovením § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by nařídil jednání. <b>Skutková zjištění:</b> 6. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobkyně ze dne 7. 2. 2021 adresovaná žalované, přípis žalované ze dne 10. 2. 2021 a stanovisko žalované ze dne 25. 11. 2021) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 7. 2. 2021 obrátila na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno. 7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 8. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 78 531,62 Kč dne 26. 11. 2021 (srov. výpis z účtu). 9. Nad rámec uvedeného soud neprováděl další dokazování, a to pro nadbytečnost. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 10. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby domáhala pouze úroků z prodlení z žalované částky (náhrady škody odpovídající obhajnému), kterou žalovaná dobrovolně uhradila, avšak až po uplynutí zákonem stanovení lhůty. 11. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). 12. S ohledem na to, že žalovaná nárok žalobkyně sama uznala a uhradila, soud se jím dále z důvodu nadbytečnosti již nezabýval, a posuzoval pouze požadovaný úrok z prodlení. 13. Dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013). 14. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 7. 2. 2021 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 9. 8. 2021 (poslední den lhůty 7. 8. 2021 byla sobota, pročež došlo k posunutí posledního dne lhůty na nejbližší následující pracovní den, tj. pondělí 9. 8. 2021, kdy byl zároveň poslední den lhůty - k tomu srov. § 607 o.z.). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 10. 8. 2021 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. 15. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky, kterou žalovaná sama uznala, od 10. 8. 2021 (nikoli od 9. 8. 2021, jak nesprávně požadovala žalobkyně) do 26. 11. 2021, kdy žalovaná plnila. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výroky I. a II.). <b>K nákladům řízení:</b> 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Jelikož žalovaná částečně plnila až po podání žaloby, zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a na žalobkyni se tak pro účely nákladů řízení hledí jako na zcela úspěšnou. 17. Náklady řízení zcela úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 ve spojení s § 9 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 4 260 Kč. 18. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby; konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) částečné zpětvzetí (tj. 12 780 Kč), a dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (tj. 900 Kč), tj. celkem 13 680 Kč + 21 % DPH = 16 552,80 Kč. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.