12 C 192/2020-147 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované peněžitého plnění a omluvy jakožto zadostiučinění za to, že žalovaná, resp. stát nedostál své povinnosti zajistit ochranu ústavně zaručených práv žalobce (zejména práva na ochranu soukromého a rodinného života) tím, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZStřZ“), který byl protiústavně novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány údaje o majetku, příjmech a závazcích žalobce, a to z důvodu jeho působení jako [anonymizováno] [územní celek], která je členem Sdružení místních samospráv ČR, IČ: 75130165 (dále jen„ SMS ČR“), které je oprávněným subjektem k hájení práv na samosprávu obcí a jejích představitelů. Žalobce tak byl veřejnými funkcionáři ve smyslu ZStřZ. 2. Žalobce dále uvedl, že setrvale nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, které podává podle ZStřZ. Stát tím, že oznámení podaná podle zmíněného zákona přímo zveřejňoval a umožnil k nim anonymní přístup komukoli, tedy jakékoli osobě bez její identifikace (tj. plošné zveřejnění), porušuje ústavně zaručené právo na respekt k soukromí v podobě informačního sebeurčení s riziky dalšího nakládání s velmi citlivými informacemi o soukromí, ale i privátních informacích o třetích osobách (osob žalobcovi blízkých, příp. žalobcových věřitelů) s tím, že tyto informace tak mohou následně„ volně plout internetem“ či být na hranici legality či již za ní (zne) užívány dalšími osobami. 3. Protiústavnost novely stvrdil Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (dále jen„ nález ÚS“). Pochybení žalované spatřuje žalobce v aplikaci protiústavního předpisu, jenž umožnil anonymní přístup komukoli ke shora uvedeným údajům žalobce, čímž docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále ve své žalobě odkázal na ochranu soukromí zakotvenou v § 81 odst. 2 a § 90 o.z.. 4. Žalobce dále uvedl, že vykonává veřejnou funkci v menší obci již od roku [rok] [číslo], nad rámec své pracovní doby ve svém volném čase a ve snaze podle svých schopností rozvíjet svou obec, a to již několikáté volební období. Namísto ocenění za tuto činnost a vyjádření respektu k jeho právům, stát rozhodl, že u žalobce uskuteční majetkový striptýz a jeho majetkové a osobní poměry zveřejní všem k dispozici. Žalobce vyjádřil obavu, kdo bude aspirovat na místa představitelů samospráv, když výkon těchto funkcí je stižen vysokou mírou osobní odpovědnosti, umocněné absurdní politizací až kriminalizací činnosti jejich představitelů a rovněž podroben ostrakizujícím pravidlům střetu zájmů. K porušování práv žalobce docházelo setrvale od září 2017 do listopadu 2020. Žalobce též pociťoval výrazný negativní dopad zveřejňovaných informací z jeho soukromí a měl pocit, že se lidé o jeho majetku baví a myslí si, že si k němu mohl dopomoci na základě své funkce. 5. Žalovaná ve svých vyjádřeních k žalobám uvedla, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 24. 9. 2020. Žalovaná žádosti nevyhověla a konstatovala, že v namítaném postupu nelze shledat nesprávný úřední postup. Žalovaná uvedla, že je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů, centrálním orgánem pro podávání oznámení veřejných funkcionářů a správcem Centrálního registru oznámení. Žalovaná se při své činnosti správce řídí ZStřZ. Žalované přitom nepřísluší posuzovat soulad zákona s Ústavou ČR a pro případ protiústavnosti tento předpis neaplikovat. Sporná ustanovení ZStřZ byla nálezem Ústavního soudu zrušena uplynutím dne 31. 12. 2020, a tudíž při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni 11. 2. 2020 (tj. datum vyhlášení nálezu), když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. V daném ohledu žalovaná odkázala na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo], které dovodilo, že orgány veřejné správy jsou povinny aplikovat právní úpravu po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu jako ústavně souladnou. Dle žalované je pak třeba vznik újmy dávat do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy, nikoli s postupem žalované, přičemž legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. <b>Skutková zjištění:</b> 6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 7. Ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalobce dne 24. 9. 2020, resp. 11. 10. 2020 uplatnil svůj nárok u žalované, která však jeho žádosti nevyhověla (srov. žádost žalobce ze dne 24. 9. 2020 a z 29. 9. 2020, stanovisko žalované ze dne 11. 3. 2021). 8. Mezi stranami bylo nesporné (učiněno nesporným při jednání dne 30. 11. 2021), že na základě ZStřZ docházelo ze strany žalované k plošnému zveřejňování podaných oznámení žalobců, jak uvedeno v žalobě, tj. do listopadu 2020, přičemž zmíněná oznámení byla přístupná prostřednictvím sítě Internet. 9. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován ve Sbírce zákonů dne 8. 4. 2020, soud zjistil, že Ústavní soud přezkoumával soulad ZStřZ, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018, s ústavním pořádkem. Zmíněným nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne 31. 12. 2020. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle ZStřZ, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů, tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) ZStřZ, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) ZStřZ, následně zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Uvedené nicméně nesplňuje test proporcionality, neboť není nezbytný k naplnění legitimního cíle zmíněné právní úpravy (srov. nález Ústavního soudu z 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17). 10. Z přípisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 28. 7. 2020 soud nezjistil pro rozhodnutí relevantní skutečnosti, pročež se jím v tomto rozsudku pro nadbytečnost nezabýval. <b>Právní posouzení věci:</b> 11. Žalobce se svou žalobou domáhal odškodnění za postup žalované v souvislosti se zveřejňováním oznámení dle ZStřZ v Centrálním registru oznámení, který byl veřejně přístupný prostřednictvím datové sítě Internet. 12. Dle soudu je namítaný postup žalované na základě ZStřZ výkonem veřejnoprávních pravomocí svěřených jí zákonem (v daném případě ZStřZ). Uvedené, tj. původ a způsob provedení tvrzeného zásahu, je přitom rozhodující pro určení aplikovatelného právního předpisu pro posouzení žalobního nároku. 13. Soud má tedy za to, že je tedy třeba na danou věc aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) coby speciální právní úpravu vůči obecné úpravě ochrany osobnosti podle občanského zákoníku. Jestliže OdpŠk připouští náhradu nemajetkové újmy (srov. § 31a), pak je v případě, že je taková újma poškozenému způsobena při výkonu veřejné moci, lze postupovat právě jen podle této speciální právní úpravy (lex specialis derogat legi generali). V tomto ohledu soud odkazuje též na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021, č.j. č. j. 19 Co 282/2021- 164, ve skutkově obdobné věci jako v nadepsaném řízení. 14. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 15. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zd