12 C 281/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 12. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 31 399,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši coby náhrady škody odpovídající nákladům na obhajobu. Žalobce uvedl, že v rámci trestního řízení vedeného naposledy u [název soudu] [anonymizována dvě slova]: 29 T 290/2013 bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č.j. 29 T 290/2013-360, že se žalobce obžaloby ve smyslu ust. § 226 písm. a) tr. řádu zprošťuje. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu krádež dle ust. § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku s trestní sazbou v rozsahu 1-5 let. Žalobce za svou obhajobu vynaložil nemalé finanční prostředky, a za v žalobě specifikované úkony právní služby požadoval shora uvedenou částku s tím, že za jeden úkon právní služby mu náleží částka 1 500 Kč, paušální náhrada po 300 Kč a náhrada za promeškaný část + DPH. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 28. 2. 2022 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 1. 7. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody z důvodu uvedeného v žalobě. Žalovaná konstatovala, že bylo vydáno v trestním řízení nezákonné rozhodnutí, pročež požadavku žalobce vyhověla co do částky 30 492 Kč. Žalovaná žádosti nevyhověla pouze v rozsahu 1 úkonu, a sice účast na hlavním líčení dne 14. 6. 2019, které se nekonalo z důvodu na straně svědka, když ve spise není žádný protokol z daného hlavního líčení. Žalovaná dále uvedla, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobce ve výši 30 492 Kč zaslala na bankovní účet insolvenčního správce [právnická osoba], jelikož na majetek žalobce byl prohlášen konkurs. 3. K výzvě soudu, aby se žalobce vyjádřil k tvrzení žalované, žalobce již nereagoval. 4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. <b>Skutková zjištění:</b> 5. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 1. 7. 2021, stanovisko žalované ze dne 25. 2. 2022) vzal za prokázané, že žalobce se dne 1. 7. 2021 obrátil na žalovanou s žádostí o zaplacení náhrady újmy ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované vzal soud dále za prokázané, že dle žalované v projednávané věci došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí a žalovaná uhradila škody ve výši 30 492 Kč na bankovní účet insolvenčního správce [právnická osoba], jelikož na majetek žalobce byl prohlášen konkurs (srov. též schvalovací doložka žalované). 6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 7. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce byl v předmětném trestním řízení stíhán pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Rovněž žalovaná nesporovala požadovanou výši odměny 1 500 Kč + paušální náhrada po 300 Kč za jeden úkon právní služby. 8. Žalovaná dne 28. 2. 2022 uhradila na účet insolvenčního správce žalobce [právnická osoba] částku 30 492 Kč odpovídající náhradě k (srov. likvidační doložka žalované, výpis z účtu). 9. Nahlédnutím do Insolvenčního rejstříku soud zjistil, že u [název soudu] je na majetek žalobce vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], přičemž na majetek byl prohlášen konkurs, a to usnesením ze dne 20. 2. 2018; funkci insolvenčního správce vykonává [právnická osoba]. Insolvenční správce nezahrnul pohledávku žalobce za žalovanou, která je předmětem nadepsaného řízení, do majetkové podstaty. 10. Soud dále provedl dokazování spisem [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] ve vztahu ke spornému úkonu právní služby, který žalovaná neuznala, a sice účast na hlavním líčení dne 14. 6. 2019, přičemž bylo zjištěno, že se ve spise nenachází žádný záznam či listina prokazující konání, resp. nekonání hlavního líčení dne 14. 6. 2019. <b>Právní úprava:</b> 11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 12. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 13. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 14. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 15. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 16. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 17. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“). 18. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. <b>Právní posouzení věci:</b> 19. Žalobce se domáhal náhrady škody odpovídající nákladům na obhajobu v nezákonně vedeném trestním řízení. Žalovaná tvrdila a prokázala, že nárok žalobce v převážné části (s výjimkou jednoho úkonu) uznala a uhradila na účet insolvenčního správce žalobce. 20. S ohledem na vedení konkursu na majetek žalobce se soud nejprve zabýval aktivní legitimací žalobce v nadepsaném řízení, tedy tím, zda je žalobce nositelem práv či povinností, o které v řízení jde. V daném ohledu bylo prokázáno (aniž by to však sám žalobce uvedl), že před podáním žaloby byl na jeho majetek prohlášen konkurs a byl ustanoven insolvenční správce. 21. Dle § 249 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen„ InsZ“ platí, že není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne. Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty. 22. Z citovaného ustanovení plyne, že zahájit řízení o vymožení nároku dlužníka, který se týká majetku patřícího do majetkové podstaty, lze jen na návrh insolvenčního správce. Pokud by dlužník po prohlášení konkursu podal žalobu sám, šlo by o nedostatek věcného oprávnění (srov. Moravec, T., Kotoučová, J. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 946). Uvedené však neplatí tehdy