14 C 207/2021-105 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se původně samostatnými žalobami domáhali přiznání zadostiučinění ve formě omluvy a individuálně vyčísleného peněžního odškodnění nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč. Usnesením ze dne 30. 12. 2021, č. j. 14 C 207/2021-54, byla řízení žalobců vedená pod sp. zn. 14 C 207/2021, 14 C 208/2021, 14 C 209/2021, 14 C 210/2021, 14 C 215/2021, 14 C 216/2021, 14 C 217/2021, 14 C 222/2021, 14 C 227/2021, 14 C 228/2021, 14 C 236/2021, 14 C 237/2021 a 14 C 251/2021 spojena ke společnému řízení. 2. Žalobci ve svých žalobách uvedli, že jsou veřejnými funkcionáři ve smyslu zákona číslo 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a v souladu se zákonem podávali oznámení o svém majetku, nicméně dlouhodobě nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, která takto podávají. Žalobci mají za to, že stát tím, že tato oznámení žalobců přímo zveřejňoval a umožnil k nim anonymní přístup komukoli, porušuje ústavně zaručené právo žalobců na respekt k jejich soukromí. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (dále jen„ nález ÚS"), Ústavní soud neaproboval jako ústavně konformní režim zveřejňování údajů získaných dle zákona o střetu zájmu a zrušil uplynutím dne 31. 12. 2020 ust. § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmu. Žalovaná však práva žalobců zjevně poškodila a přestala s plošným zveřejňováním údajů z registru oznámení až dne 6. 11. 2020, k čemuž uvedla, že přístup do [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) omezila s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu. Žalobcům není zřejmé, proč žalovaná omezila přístup do [anonymizováno] v listopadu 2020 a neučinila tak hned po vydání nálezu Ústavního soudu. Žalovaná se dle žalobců odvolávala na odloženou vykonatelnost nálezu ÚS, avšak nakonec přistoupila k nové úpravě již dne 6. 11. 2020, nikoli po 31. 12. 2020. Žalobcům tak vznikla újma na jejich právech, garantovaných dokonce na ústavní úrovni, přičemž k závažnosti újmy se ve svém nálezu vyjádřil i Ústavní soud, dle kterého je zásah do soukromí jedince tím závažnější, čím je širší okruh osob, které se mohou s majetkovými poměry veřejného funkcionáře seznámit. Žalobci tedy uzavřeli, že docházelo k porušování jejich ústavně zaručených práv, ministerstvo bylo opakovaně o závažnosti zásahu do práv veřejných funkcionářů vyrozumíváno, k porušování práv žalobců docházelo až do listopadu 2020, přístup k citlivým informacím o žalobcích byl realizován prostřednictvím datové sítě a systému [anonymizováno], žalobci žijí v malé obci, kde jsou veřejně známi z důvodu výkonu veřejné funkce. Žalobci pociťovali negativní dopad zveřejňovaných informací do jejich soukromí. K porušování práv žalobců pak shodně docházelo setrvale od září 2017 až do listopadu 2020. 3. Žalovaná se k podaným žalobám vyjádřila ještě před spojením řízení pod sp. zn. 14 C 207/2021, a to ke všem shodně v tom směru, že s žalobami nesouhlasila a navrhovala jejich zamítnutí. Žalovaná k věci samé uvedla, že [stát. instituce] je dle zásady legality státní moci, jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem, dokud je tento platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s Ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. Ústavním nálezem ze dne 11. 2. 2020, vyhlášeným dne 11. 3. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť jím dochází k porušení čl. 10 Listiny. Tato ustanovení byla zrušena uplynutím 31. prosince 2020. Žalovaná tak uzavřela, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni 11. 2. 2020, když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. Dle žalované na shora uvedeném nic nemění ani skutečnost, že k omezení přístupu do [anonymizováno] došlo ještě před vykonatelností nálezu ÚS, a to v důsledku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 9 As 173/2020. 4. V průběhu řízení pak žalobci podáním ze dne 7. 1. 2022 doplnili svá tvrzení, když uvedli, že ke zveřejňování údajů docházelo až do listopadu 2020, přičemž se jednalo o citlivé údaje, které byly zveřejňovány bez vědomí žalobců. Žalobci uvedli, že žalovaná v období od rozhodnutí Ústavního soudu (11. 2. 2020) do skončení plošného zveřejňování v [anonymizováno] (6. 11. 2020) ignorovala protiústavnost svého jednání, když se odvolávala na to, že nález ÚS má odloženou vykonatelnost a musí se tedy řídit dosavadní právní úpravou do konce roku 2020. Dle žalobců tato praxe žalované nebyla ústavně komfortní, žalovaná si navíc protiřečí, když nakonec omezila zveřejňování informací v [anonymizováno] ještě před vykonatelností nálezu ÚS. 5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobci i žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřili), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., a věc rozhodl bez nařízení jednání. 6. Mezi účastníky řízení byla nesporná skutečnost, že žalobci předběžně uplatnili u žalované své nároky na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a omluvy z důvodu shora popsaných. Dále mezi účastníky bylo nesporné, že každý z žalobců vykonával v rozhodném období veřejnou funkci, přičemž docházelo ke zveřejňování informací dle zákona o střetu zájmu. 7. Mezi účastníky řízení nebyly sporné skutkové okolnosti sporu, nýbrž sporná zůstala otázka právního posouzení, zda se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu spočívajícího ve zveřejnění majetkových přiznání žalobců v [anonymizována tři slova] v souvislosti s vydaným nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, kterým bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1. písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/ 2017. 8. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, soud zjistil, že tento byl vyhlášen dne 11. 2. 2020 a že tímto nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne 31. prosince 2020. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne 31. 12. 2020. Časové účinky svého nálezu a postup obecných soudů v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil. 9. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 2. 2020 byl vyhlášen nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, kterým byl zrušen § 14b odst. 1, písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., a to uplynutím dne 31. 12. 2020. Soud má dále za zjištěné, že každý ze žalobců byl v rámci komunální politiky činný, jakožto politicky veřejný funkcionář, ve smyslu zákona o střetu zájmů a oznámení činěná žalo