14 C 34/2021-176 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované, aby upustila od neoprávněného zásahu do jeho práv a současně žádal přiznání nemajetkové újmy. Uvedl k tomu, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a nezákonnému rozhodnutí, neboť došlo do sféry osobnostních práv k jeho poškození a to při výkonu soudcovské činnosti, když stát odpovídá za škodu tímto výkonem způsobenou. Uvedl, že nesprávný úřední postup může být jakákoliv činnost spojená s výkonem pravomocí soudce jako úřední osoby, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu, nesprávnost úředního postupu soudce může být dána jeho nesouladem s požadavky, které na něj klade zákon č. 6/2002 Sb., který soudcům ukládá přesně specifikované povinnosti. Jejich dodržování a řádný výkon soudcovské činnosti je nezbytnou podmínkou demokratického právního státu a jde o veřejný zájem (na řádném a důvěryhodném výkonu funkce soudce). (volně podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 529/09, ze dne 13.03.2012). Žalobce odkazuje (doplněné podání z 11.4.2021) na jednotlivé (cit.) dílčí útoky žalované, které jsou po subjektivní stránce vedené jednotným záměrem a spojeny takovým způsobem provedení, ke kterému ho opravňuje svěřená moc a funkce, souvislostí v předmětu útoku (usnadnit si práci, bez právního zhodnocení a za povrchního, ledabylého a tudíž vadného zhodnocení skutkového stavu, dokonce deformace skutkového stavu a bez znalosti spisu a procesních návrhů žalobce si tak opatřit prospěch) a dále zásahem do osobnostních práv žalobce. Jako nesprávný úřední postup žalované uvádí rozpory v odvolacím senátem (72 Co Městského soudu v Praze) vydaných usneseních (cit) s obsahem spisu, resp. neznalost spisu ze strany senátu (a to i na jednání odvolacího soudu senátem přiznaná!), iracionální a excesivní postupy senátu proti žalobci, nactiutrhačné výroky v textaci usnesení senátu, nepřiznané„ plagiátorství“ senátu sloužící pro dosažení prospěchu senátu v podobě úspory vlastní práce, nactiutrhačné, šikanózní a dehonestující výpady senátu 72 Co proti žalobci, zneužití svěřené moci úřední – poškozování práv žalobce a odmítání zákonných prostředků nápravy. Současně namítá, že došlo k vydání nezákonných rozhodnutí specifikovaných ve výroku II. rozsudku. Požaduje též zaplacení zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč. 2. Žalobce u jednání soudu upřesnil, že se domáhá náhrady a nápravy tak, jak byla formulována v žalobním petitu z titulu své pozice v řízení Obvodního soudu pro Prahu 9 – péče soudu o nezletilé, jako otec nezletilého syna v řízení č.j. 11 P 50/2015 a v řízení u odvolacího soudu Městského soudu v Praze a jeho senátu 72 Co. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 11.8.2020 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 1.000.000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 11.6.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb., ani nebylo žádné pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno dle § 8 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. 4. Ze shodných tvrzení se podává závěr, že nedošlo v žalobcem specifikovaných rozhodnutích senátu 72 Co Městského soudu v Praze k jejich zrušení či změně. 5. Z dopisu - odpovědí Městského soudu v Praze Spr 1138/2018 adresované žalobci 13. 4. 2018 (č.l. 138) se podává, že jím místopředsedkyně Městského soudu v Praze odpovídá na stížnost žalobce, že pokud žalobce se domáhá nápravy, aby se senát 72 Co zdržel dalšího zásahu do práv žalobce a aby nedezinformoval rekapitulace tvrzení účastníků a nekonstruoval v písemnostech zavádějící realitu, pak takovýto stížnostní důvod neshledává naplněným. V závěru je odkaz na ust. § 164 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, dle něhož se stížností nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti. 6. Soudem tak bylo zjištěno, že žalobce byl účastníkem řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9 v rámci řízení péče soudu o nezletilé, a to v posici otce nezletilého syna v řízení č.j. 11 P 50/2015 a v na to navazujícím řízení u odvolacího soudu Městského soudu v Praze senátu 72 Co, kdy v řízení byla vydána rozhodnutí specifikovaná v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku, která nebyla zrušena ani změněna. 7. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buďto rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. 8. Podle ust. § 7 citovaného zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 9. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má na náhradu škody právo ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 10. Žalobce označil, že postupy, které namítá, jsou postupy senátu Městského soudu v Praze č. 72 Co a týkají se řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 11 T 50/2015 (uvedeno při jednání soudu 6. 4. 2022). Argumentuje rozhodnutím Ústavního soudu, dle něhož se nevyžaduje výslovně nezákonné rozhodnutí, aby odpovědnostní titul byl dán. 11. Při posuzování uplatněného nároku na náhradu škody je nutno nejprve vyřešit, zda jsou v daném případě splněny všechny podmínky, s nimiž zákon přiznání náhrady škody spojuje. Předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. jsou porušení právní povinnosti (nesprávný úřední postup), vznik škody a příčinná souvislost mezi uvedenými komponenty. Režim odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dopadá na úkony učiněné mimo rozhodovací činnost, nebo sice v jejím rámci, avšak za podmínky, že se v obsahu rozhodnutí neprojeví (usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS799/10 ze dne 16.2.2012, rozsudek Nejvyššího soud ČR pod č.j. 29 Cdo 2778/2010-102 ze dne 30.8.2012. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. 12. Nárok žalobce na náhradu škody nelze shledat důvodným s ohledem na neexistenci odpovědnostního titulu. V případě rozhodovací činnosti soudu nelze uvažovat o nesprávném úředním postupu jako titulu pro náhradu škody. Na případy rozhodovací činnosti soudů se vztahují ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o nezákonném rozhodnutí, avšak v tomto případě žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu tohoto zákona vydáno nebylo. Pokud žalobce má za to, že v řízení došlo k nevhodnému chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem, může se domáhat nápravy u orgánů státní správy soudů, se stížnostmi, avšak netýkající se rozhodovací činnosti soudů (vis § 164 odst. 2 zákona o soudech a soudcích zák.č.6/2002 Sb.). Ohledně nesprávného úředního postupu je nepřípustné, aby strana žalovaná posuzovala správnost skutkových zjištění nebo nesprávnost právního posouzení věci, ani posuzovat předpoklady pro vydání rozhodnutí. 13. V posuzovaném případě jde žalobcem napadanou rozhodovací činnost a věcný postup nalézacího soudu, přičemž žalovaná z pozice orgánu moci výkonné nesmí zasahovat do rozhodovací činnosti soudních orgánů a posuzovat ji, jakož i postup tohoto se týkající. Jinak by docházelo k nepřípustnému a nezákonnému zasahování do nezávislosti justice, neboť soud je reprezentantem moci soudní a do jeho činnosti není možné žádným způsobem zasahovat. To by ve svém důsledku vedlo k porušení dělby moci ve státě a porušení základních principů demokratického právního státu garantovaných Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Žaloba proto z uvedených důvodů nemůže obstát,