16 C 32/2021-160 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 9. 6. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky 181 683 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 6. 2021 do zaplacení, jakož i na náhrady nákladů řízení. Žalobce předmětnou částku požaduje jakožto poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku tvrzené nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Písku, v rámci kterého řízení na I. a II. stupni trvalo celkem 11 let a 13 dní. Žalobce v tomto řízení vystupoval rovněž v pozici žalobce, žalovaným bylo [územní celek] Okresní soud v Písku ve věci opakovaně zadával znalecké posudky a doplňky k těmto posudkům, takže posléze byl spis u znalce sedmkrát. Dle žalobce znalkyně pokaždé došla k jinému závěru. Věc byla vedena pouze u Okresního soudu v Písku a Krajského soudu v Českých Budějovicích, když Krajských soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Písku dvakrát a třetí rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 3. 10. 2019 svým usnesením, které nabylo právní moci dne 26. 5. 2020, potvrdil. Nejvyšší soud ČR v této věci rozhodoval o dovolání svým usnesením dne 5. 1. 2021, když dovolání odmítl a přiznal žalobci náklady řízení. Žalobce uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění u žalované ve výši 180 000 Kč, přičemž žalovaná žalobci poukázala pouze částku 120 400 Kč. Žalobce s poskytnutou výší přiměřeného zadostiučinění nesouhlasí, a to se stanovením základní výše 16 000 Kč za rok, jakož i se snižováním této základní částky. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 6. 2020 ve věci Tempel proti České republice ve stížnosti č. 44151/2, a sice v trestní věci, kde bylo přiznáno odškodnění ve výši 1 250 EUR za jeden rok prodlení, tj. cca 31 250 Kč za jeden rok, tedy za první dva roky 31 250 Kč a za 9 let a 8 měsíců (tj. za 116 měsíců) se jedná o částku 302 083 Kč. Protože žalovaná zaplatila žalobci pouze částku 120 400 Kč, požaduje žalobce částku 181 683 Kč. Skutečná prodleva soudu včetně započtení řízení u Nejvyššího soudu činí 11 let a 8 měsíců. Z uvedených důvodů podal žalobce předmětnou žalobu. 2. K výzvě soudu k doplnění žaloby žalobce ve svém doplňujícím podání ze dne 26. 7. 2021 uvedl, že svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění opírá o žalobu, kterou podal u Okresního soudu v Písku dne 3. 4. 2009, a která byla vedena u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 484/2009. Řízení trvalo od 3. 4. 2009 do 15. 1. 2021 – tedy do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2021, tedy po dobu 11 let a 9 měsíců. První prodlevu spatřuje žalobce v tom, že od podání žaloby k prvnímu jednání dne 28. 1. 2010 uběhlo 9 měsíců, aniž by soud učinil jakýkoliv úkon. Při dalším jednání dne 12. 8. 2010 byla žaloba soudem zamítnuta. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9. 5. 2011 vrátil spis zpět soudu I. stupně. Další jednání probíhala dne 1. 12. 2011, 5. 1. 2012, 7. 2. 2012, 21. 2. 2012, 29. 3. 2012, 12. 4. 2012 a 14. 6. 2012. Následně pak soud po tři čtvrtě roce ustanovil znalce. Poté proběhlo jednání dne 26. 11. 2013 a dne 6. 12. 2013 byl vynesen rozsudek. Na základě podaného odvolání byl tento rozsudek rozhodnutím odvolacího soudu zrušen a věc vrácena soudu I. stupně. Po vrácení spisu soud nenařídil jednání, nýbrž nechal vyhotovit další znalecké posudky a jejich doplňování, takže další jednání bylo nařízeno až 5. 11. 2015. Poté následovalo další doplňování znaleckých posudků, takže další jednání proběhlo dne 1. 3. 2016 včetně závěrečných návrhů. Na místo očekáváného vydání rozsudku bylo při jednání soudu I. stupně dne 26. 4. 2016 rozhodnuto, že bude vydán nový znalecký posudek. Znalkyně vypracovaný nový znalecký posudek doručila soudu dne 20. 9. 2016, avšak soud I. stupně od 26. 4. 2016 až do 21. 3. 2018 nenařídil žádné jednání a jednání ze dne 21. 3. 2018 odročil a další jednání bylo konáno dne 12. 9. 2019, kdy byl vydán rozsudek, kterým byla žalobci přiznána částka 1 350 950 Kč. Proti rozsudku bylo podáno odvolání a soud II. stupně usnesením ze dne 26. 5. 2020 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které bylo dovolacím soudem odmítnuto. Dle žalobce vznikly nepochopitelné prodlevy u soudu I. stupně, které byly způsobeny nevhodným přístupem soudu I. stupně k celé věci a zcela nepochopitelným prodlužováním řízením, ustanovováním znalkyně k vyhotovování nových znaleckých posudků v počtu tří znaleckých posudků a pěti dodatků k těmto znaleckým posudkům. Z rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2014 totiž zcela jednoznačně vyplynulo, že výše nájemného dohodnutá původní nájemní smlouvou se stanovuje podle výše účetních odpisů, které žalovaný ohledně tepelného hospodářství vedl, takže výše těchto odpisů, tedy i výše nájemného mohla být zjištěna přímo z účetnictví žalovaného, ale nikoliv stanovováním výše nájemného množstvím znaleckých posudků a jejich doplňků. Žalobce ve věci navrhoval vyžádání účetnictví žalovaného soudem I. stupně, což však soud I. stupně bez jakýchkoliv právních důvodů odmítal, protože by zcela jednoznačně zjistil výši účetních odpisů a tím by zjistil i výši rozdílu mezi účtovaným nájemným, které žalovaný uplatňoval u žalobce a skutečnou výší, kterou měl žalobce jako nájemné zaplatit. Tento postup při dokazování svědčí dle žalobce o tom, že soud I. stupně zcela nadbytečně prodlužoval řízení zajišťováním znaleckých posudků, když tyto ve věci nebyly nutné, neboť soud I. stupně mohl zjistit výši nájemného jednoduchým dotaz u žalovaného či předložením závěrečného účtu žalovaného, který byl publikován na webových stránkách [stát. instituce]. Dle žalobce je z uvedeného patrné, že průtahy vznikly zejména v letech 2016, 2017 a 2018, kdy byla nařízena pouze tři jednání (1. 3. 2016, 26. 4. 2016 a 21. 3. 2018) a od té doby až do 12. 9. 2019 neproběhlo žádné jednání. Teprve dne 3. 10. 2019 soud rozhodl o žalobě ve prospěch žalobce. Žalobce je tedy toho názoru, že při zajištění požadovaných důkazů žalobcem mohl o věci soud I. stupně rozhodnout již v roce 2012. Žalobce uplatnil svůj nárok mimosoudně u žalované přípisem ze dne 31. 8. 2020 a 1. 10. 2020. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 27. 9. 2021 potvrdila, že u ní žalobce dne 1. 9. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy a žalovaná mu poskytla zadostiučinění ve výši 120 400 Kč. Pokud žalobce vezme žalobu zpět, žalovaná s tímto souhlasí. Žalovaná zároveň tento úkon považuje za neúčelný, neboť takto mohl žalobce postupovat již v samotné žalobě, která byla podána až poté, kdy byl seznámen s konečným stanoviskem ve věci. Žalobce mimosoudně požadoval částku 180 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeným u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 484/2009. K samotnému průběhu předmětného řízení žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno v dubnu 2009 u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 904/2009, který v květnu 2009 vydal platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor. V srpnu 2009 bylo rozhodnuto, že příslušné k projednání jsou okresní soudy a věc byla po právní moci postoupena Okresnímu soudu v Písku, sp. zn. 9 C 484/2009. V srpnu 2010 ve věci rozhodl Okresní soud v Písku zamítavým rozsudkem. V říjnu 2010 se odvolal žalobce. V dubnu 2011 krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V prosinci 2013 ve věci opětovně rozhodl okresní soud zamítavým rozsudkem. V lednu 2014 se odvolal žalobce. V dubnu 2014 krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V říjnu 2019 ve věci rozhodl okresní soud a žalobě vyhověl co do 1 350 950 Kč. V listopadu 2019 se odvolal žalobce. V květnu 2020 krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu. V srpnu 2020 se dovolal žalovaný. V lednu 2021 Nejvyšší soud ČR jeho dovolání odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 1. 2021. V předmětném řízení lze dle žalované konstatovat nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Žalobcem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení ve věci trvalo (včetně dovolacího řízení) od dubna 2009 do ledna 2021. Celková doba řízení činila 11 let a 9 měsíců. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. V předmětné věci byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudu v celkové délce 11 let a 9 měsíců. Ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát, soud II. stupně rovněž třikrát a Nejvyšší soud ČR jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozsah spisového materiálu čítající přes 1 900 stran. Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 879 638 Kč s příslušenstvím. Tvrdi