16 C 37/2021-79 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 29. 6. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky v celkové výši 37 457,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky ročně od 22. 6. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně z hlediska předmětné žalované částky požaduje jednak zaplacení částky ve výši 23 813,50 Kč s příslušenstvím jakožto náklady obhajoby žalobkyně v trestním řízení a dále částku 13 644 Kč žalobkyně požaduje jakožto náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání žalobkyně, obojí dle zák. č. 82/1998 Sb. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 10. 2019, [číslo jednací], byla žalobkyně trestně stíhána pro přečin podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, když toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 24. 10. 2019. Dne 26. 3. 2020 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Břeclavi na žalobkyni obžalobu. Následně Okresní soud v Břeclavi vydal dne 2. 4. 2020 trestní příkaz, č. j. 3 T 59/2020-162, kterým byla žalobkyně uznána vinnou spácháním přečinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 14 měsíců a byla jí uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 63 150 Kč. Žalobkyně podala proti tomuto trestnímu příkazu prostřednictvím svého obhájce dne 22. 4. 2020 odpor, v rámci kterého soudu navrhla, aby při přezkoumání obžaloby z hledisek pro předběžné projednání obžaloby rozhodl tak, že se trestní stíhání zastavuje, neboť skutek uvedený v obžalobě není trestným činem. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 29. 6. 2020. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 6. 2020, č. j. 3 T 59/2020-175, byla žalobkyně zproštěna obžaloby, neboť skutek uvedený v obžalobě není trestným činem. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 29. 6. 2020. Teprve po provedeném dokazování při hlavním líčení dal soud žalobkyni za pravdu v tom, že skutek popsaný v obžalobě není trestným činem, neboť nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu – nebylo prokázáno, že by peněžní prostředky pocházející z příspěvku na péči a mobilitu užívala žalobkyně pro vlastní potřebu, nadto že odsouzení žalobkyně by bylo v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe a principem ultima ratio. K požadované majetkové újmě žalobkyně uvedla, že byla v celém trestním řízení zastoupena advokátem v rámci své obhajoby. V této souvislosti žalobkyně požaduje po žalované na základě přehledu poskytnutých právních služeb v rámci poskytování právní pomoci a obhajoby v trestním řízení částku v celkové výši 23 813,50 Kč. Podle ust. § 10 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč. Za jeden úkon právní služby pak náleží advokátovi odměna ve výši 1 500 Kč. Ke každému z úkonů právní služby náleží náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 AT ve výši 300 Kč, to vše navýšené o daň z přidané hodnoty, jíž je advokát plátcem. V dané věci žalobkyně v trestním řízení požaduje uhrazení provedených následujících 11 úkonů právní služby: 30. 5. 2019 – příprava a převzetí věci, 12. 6. 2019 – účast u podání vysvětlení, 6. 9. 2019 – účast u podání vysvětlení, 20. 10. 2019 – porada s klientkou přesahující 1 hodinu, 29. 10. 2019 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, 17. 1. 2020 – porada s klientkou přesahující 1 hodinu, 28. 1. 2020 – účast u výslechu obviněné, 28. 2. 2020 – prostudování trestního spisu, 22. 4. 2020 – odpor proti trestnímu příkazu a návrh na zastavení trestního stíhání – ½ úkonu, 26. 6. 2020 – porada s klientkou přesahující 1 hodinu a 29. 6. 2020 – účast u hlavního líčení. Celkem tak žalobkyně na nákladech obhajoby požaduje v součtu částku 15 750 Kč plus k tomu celkový režijní paušál ve výši 3 300 Kč plus DPH – celkem v součtu 23 050,50 Kč. V souladu s ust. § 14 odst. 1 písm. a) AT náleží obhájci náhrada za promeškaný čas při úkonem prováděných v místě, které není sídlem obhájce, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Obhájce žalobkyně tak účtuje náhradu nákladů za promeškaný čas strávený cestou ze svého sídla z [obec] do [obec] k soudu a zpět, a to ve výši 100 Kč za každou jen započatou půlhodinu. Na cestě do [obec] strávil obhájce vždy 30 minut a na cestě zpět do [obec] taktéž 30 minut – celkem tedy 4 započaté půlhodiny – tj. 4 x 100 Kč plus DPH – celkem tedy 484 Kč. Dále obhájce účtuje i náklady za jízdné v celkové výši 279 Kč. Žalobkyni tak v souvislosti s poskytováním právní pomoci a obhajoby v předmětném trestním řízení vznikla škoda v celkové výši 23 813,50 Kč. Žalobkyně v souvislosti s předmětným trestním stíháním požaduje i nemajetkovou újmu s tím, že žalobkyně – matka tří dětí prožívala celé své třetí těhotenství, a to těhotenství rizikové, v průběhu trestního řízení, kdy o to silněji prožívala obavy o svou budoucnost, budoucnost své rodiny a nenarozeného dítěte. Již samotná skutečnost, že bylo těhotenství žalobkyně rizikové, pro ni bylo stresující a fyzicky i psychicky náročné. Trestní řízení a zahájení trestního stíhání tak o to více zasáhlo do osobního života žalobkyně, která se v době, kdy měla minimalizovat stres a soustředit na své dítě a péči o rodinu, musela účastnit úkonů trestního řízení a prožívat dlouhotrvající obavy o svou budoucnost a budoucnost svých nejbližších. Navíc musela žalobkyně vynakládat finanční prostředky na svou obhajobu, namísto aby tyto finanční prostředky použila pro úhradu potřeb své rodiny včetně výbavy pro své očekávané dítě, a to v době, kdy byla v důsledku rizikovosti svého těhotenství v dočasné pracovní neschopnosti a odloučený manžel na jejich dvě společné dcery nehradil výživné. Starosti týkající se finančního zajištění tak na žalobkyni vyvíjely další tlak a stres, kterého mohla být ušetřena. Významnou skutečností, jež by se dle žalobkyně měla projevit ve výši přiznaného zadostiučinění, je délka, po kterou trestní stíhání trvalo. Vzhledem k dopadům, které mělo trestní stíhání do osobní sféry žalobkyně, s ohledem na skutečnost, že své rizikové těhotenství prožila v průběhu trestního řízení, že již od počátku trestního řízení spolupracovala, aktivně jednala v rámci své obhajoby, od počátku poukazovala na nedostatek svého zavinění, je dle žalobkyně na místě vycházet při určování výše přiměřeného zadostiučinění z částky 20 000 Kč, ačkoliv trestní stíhání trvalo méně než 1 rok. Trestní stíhání žalobkyně trvalo 8 měsíců a 5 dnů, tedy 249 dnů. Žalobkyně tak přiměřené zadostiučinění vyčíslila na částku 13 644 Kč. Žalobkyně tento svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatnila mimosoudně u žalované dne 21. 12. 2020. Dne 18. 6. 2021 žalobkyně své podání doplnila o potvrzení své lékařky o rizikovosti svého těhotenství, které pro nesoučinnost své lékařky nebyla schopna zajistit dříve. Dne 22. 6. 2021 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění. Vzhledem k tomu, že ze strany žalované nebyl ve lhůtě 6 měsíců od jeho uplatnění nárok žalobkyně uspokojen, a to ani z části, podala žalobkyně předmětnou žalobu s tím, že současně požaduje zákonný úrok z prodlení od 22. 6. 2021 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 2. 2022 potvrdila, že u ní žalobkyně dne 21. 12. 2020 (podáním z téhož dne) uplatnila nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., v celkové výši 37 457,50 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 23 813,50 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 13 644 Kč. Žalovaná požadavku žalobkyně na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 18 550 Kč a vyslovila žalobkyni omluvu za nezákonné trestní stíhání, když finanční kompenzace poskytnuta nebyla, což žalobkyni sdělila svým stanoviskem ze dne 16. 9. 2021. K samotnému trestnímu stíhání žalobkyně žalovaná uvedla, že z předmětného spisového materiálu bylo zjištěno, že usnesením policejního orgánu [stát. instituce], [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 18. 10. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro přečin podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Dne 26. 3. 2020 byla podána obžaloba. Trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 4. 2020, č. j. 3 T 59/2020-162, byla žalobkyně uznána vinnou spácháním přečinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roky podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 14 měsíců a byla jí uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 63 150 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 6. 2020, č. j. 3 T 59/2020-175, byla žalobkyně dle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna obžaloby, neboť skutek uvedený v obžalobě není trestným činem. Řízení pravomocně skončilo dne 29. 6. 2020. K žalobkyní požadovaným nákladům obhajoby se žalovan