17 C 130/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Ve smyslu § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) je obsahem odůvodnění tohoto rozsudku pouze údaj o předmětu řízení a důvody, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplacené faktury (číslo) vystavené na základě konkludentně sjednané smlouvy o přepravě potvrzené objednávkou žalované, která si dne [datum] objednala u žalobkyně přepravu teleskopické plošiny z (anonymizováno 5 slov), (číslo) (anonymizována čtyři slova)). Žalovaná převzala přepravovanou plošinu od smluvního dopravce žalobkyně dne [datum]. 3. Usnesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 17 C 130/2021-31, bylo žalované uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě. Žalovaná byla poučena o tom, že ve svém vyjádření je povinna uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popř. zda nárok uznává jen z části nebo co do základu. Jestliže nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolá. Žalovaná byla současně poučena o následcích nesplnění povinnosti uložené touto výzvou, tedy že soud bude mít za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud proto rozhodne rozsudkem pro uznání. 4. Výše uvedená výzva k vyjádření společně s žalobou byla žalované doručena do datové schránky dne [datum]. Žalovaná zastoupená svým jednatelem však na tuto výzvu reagovala poslední den lhůty toliko prostým konstatováním, že týž jednatel (jméno) (příjmení) je ve vážném zdravotním stavu, který mu neumožňuje se ve věci vyjádřit, ani vést se žalovanou jednání. Dále uvedl, že se bude poté snažit věc vyřešit smírnou cestou. Dalším podáním ze dne [datum] doložil soudu potvrzení o pracovní neschopnosti počínaje dnem [datum]. 5. Soud se zabýval tím, zda se v případě jednatelem žalované tvrzených zdravotních důvodů jedná o vážný důvod ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., který ospravedlňuje, že se žalovaná řádně nevyjádřila a brání tak nastoupení fikce uznání žalovaného nároku. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 628/2013, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2014) vážný důvod ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. představuje jednak překážka (událost), která žalovanému objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabránila písemně se vyjádřit ve věci ve stanovené lhůtě, popřípadě která zabránila žalovanému, aby soudu byť jen sdělil, že u něj takový vážný důvod nastal, jednak okolnost žalovaným případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat - zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům žalovaného - za ospravedlňující jeho nečinnost. Nastal-li u žalovaného takový vážný důvod, nelze mít za to, že by uznával nárok, který je vůči němu žalobou uplatňován, a že by proto bylo možné rozhodnout v jeho neprospěch rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. 6. Žalovaná v projednávané věci však zcela zjevně reagovat mohla, neboť ještě ve stanovené lhůtě soudu své procesní stanovisko sdělila. I podle judikatury Ústavního soudu k tomu, aby fikce uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. nemohla nastat a rozsudek pro uznání nebylo možné vydat, postačí, že„ žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu.“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15). Z obsahu podání žalované ze dne [datum] však nelze seznat ani to, že žalovaná nárok neuznává. Nadto je žalovaná právnickou osobou, která jakožto právní konstrukt nesdílí automaticky osud svého jednatele. Jinými slovy, skutečnost, že je jednatel žalované t.č. práce neschopný, i kdyby se skutečně reálně vyjádřit ve věci nemohl, ještě neznamená, že je takto ochromena celá právnická osoba. Jednatel žalované nadto ani netvrdil, že by byl hospitalizován ve zdravotnickém zařízením, což však bylo opět dovozeno jako vážný důvod toliko ve vztahu k osobě fyzické (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2895/2010). 7. Soud proto uzavřel, že jelikož se žalovaná přes podrobné poučení řádně nevyjádřila, a neuvedla nic, u čeho by soud mohl dovodit, že žalobou uplatněný nárok neuznává, nastala fikce uznání uplatněného nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. a soud byl tedy povinen podle tohoto uznání vydat rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž by ve věci nařizoval jednání a navyšoval tak náklady řízení (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). Při právním hodnocení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o přepravě věci podle § 2555 a násl. zákona č. 89/2021 Sb., občanský zákoník. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 9 165 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 815 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 7 350 Kč za dva úkony právní služby po 2 580 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a návrhu ve věci samé a ze jeden poloviční úkon po 1 290 Kč spočívající v jednoduché předžalobní upomínce. Dále je k odměně advokáta připočtena 3x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč k uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náhradu za 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů soud nepřiznal, neboť zástupkyně žalobkyně není plátcem této daně. 9. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.