17 C 36/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 25.1.2021 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci rozhlasový poplatek za držení rozhlasového přijímače za období od 1.11.2018 do 1.9.2020 v celkové výši 1 035 (45 Kč měsíčně za jeden přijímač) spolu s přirážkou ve výši 5 000 Kč za porušení oznamovací povinnosti k podání řádné přihlášky poplatníka rozhlasových poplatků nebo čestného prohlášení, která jí vznikla na základě zákona, a spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 28.2.2020 do 30.9.2020. Žalovaná se stala poplatníkem rozhlasového poplatku ke dni 31. 10. 2018. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 28. 1. 2020, ta však na svůj dluh do dnešního dne neuhradila ničeho. 2. Žalovaná v podaném odporu a ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že v předmětných prostorách nikdy nebyl a není rozhlasový přijímač. Tvrdí, že čestné prohlášení žalobci podala. K čestnému prohlášení žalovaná uvedla, že bylo vyplněno na formuláři žalobce přiloženém k výzvě. Doklad o odeslání žalovaná nemá. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili výslovně či mlčky s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), aniž jednání nařizoval. 4. Jelikož předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalované byla dne 12.9.2018 doručena výzva k podání řádné přihlášky k placení rozhlasového poplatku ze dne 12.9.2018, příp. k podání čestného prohlášení. Žalovaná na výzvu žalobce nereagovala a stala se ke dni 31. 10. 2018 poplatníkem rozhlasového poplatku. Rozhlasový poplatek byl stanoven částkou 45 Kč měsíčně (135 Kč čtvrtletně). Žalovaný nezaplatil žalobci rozhlasový poplatek za období měsíců listopadu 2018 až září 2020, celkem tak žalobci na rozhlasovém poplatku dluží 1 035 Kč a dále žalobci dluží přirážku ve výši 5 000 Kč za porušení oznamovací povinnosti. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27.1.2020, doručeným dne 28.1.2020, žalovaná svůj dluh neuhradila. 6. K obraně žalované soud uvádí, že není podstatné, zda žalovaná fakticky vlastní či nevlastní rozhlasový přijímač. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích), platí, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována čtyři slova] po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7. Žalovaná tedy měla vyplnit čestné prohlášení, které bylo součástí výzvy, což nečiní sporným a ve stanovené lhůtě je odeslat žalobci. O následcích neprokázání opaku a o tom, že nastane vyvratitelná domněnka, že žalovaná je poplatníkem rozhlasového poplatku, byla poučena. Soud žalovanou vyzval, aby předložila čestné prohlášení, o němž tvrdí, že jej žalobci odeslala. Žalovaná soudu toliko sdělila, že doklad o jeho odeslání žalobci nemá. Jelikož se žalované nepodařilo prokázat, že čestné prohlášení žalované odeslala, natož ve stanovené lhůtě, není její obrana proti nároku žalobce úspěšná. 8. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobce svou žalobou po žalované oprávněně domáhá podle § § 2 odst. 1, § 3 odst. 1, § 6, § 7 odst. 3 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, zaplacení rozhlasového poplatku ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání bez ohledu na způsob příjmu za uvedené období ve výši 1 035 Kč a přirážky ve výši 5 000 Kč za porušení oznamovací povinnosti, jakož i zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná ani netvrdila, že dlužná částka byla již uhrazena, proto ji soud zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla dostatek času dlužnou částku žalobci zaplatit (výrok I.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, přičemž podmínky § 142a o.s.ř. jsou splněny. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, jeho konečnému návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v požadované výši, a to za soudní poplatek částku 400 Kč a za paušální náhradu hotových výdajů částku ve výši 200 Kč (2 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Jejich zaplacení soud uložil neúspěšné žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.)