18 C 237/2019-245 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 130 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za nesprávné soudní rozhodnutí a z něj vyplývající omezení rodinného života, duševní utrpení, za období od 22. 12. 2017 do 3. 1. 2018, a to částku 10 000 Kč denně, celkem za 13 dní částku 130 000 Kč; dále nemajetkovou újmu za otřesenou víru ve spravedlivé rozhodnutí soudu ve výši 100 000 Kč a dále částku 24 200 Kč jako náklady právního zastoupení. Žalobkyně byla dne 20. 12. 2017 dobrovolně přijata prostřednictvím centrálního příjmu Psychiatrické nemocnice [anonymizováno] [obec a číslo] – [část obce], kde se dostavila k dobrovolné léčbě. Dne 22. 12. 2017 jí bylo sděleno, že byla tzv. znedobrovolněna, ovšem až dne 3. 1. 2018 jí bylo doručeno usnesení [název soudu] ze dne 29. 12. 2017, ze kterého vyplynulo, že převzetí do předmětné psychiatrické nemocnice je přípustné, tedy byl dán souhlas k nedobrovolné hospitalizaci. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 7. 1. 2017 odvolání, ve kterém uvedla, že důvody, pro které byla vyslovena přípustnost pro převzetí do zdravotnického ústavu, nebyly pravdivé. V odvolacím řízení [název soudu] rozhodl usnesením ze dne 20. 9. 2018, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2018, tak, že původní usnesení vydané [název soudu] pod č. j. [číslo jednací] se mění tak, že převzetí do předmětného zdravotnického ústavu ze dne 22. 12. 2017 nebylo v souladu s § 38 odst. 1 písm. b) zák. č. 372/2011 Sb. Je tedy zřejmé, že žalobkyně byla nedobrovolně držena v psychiatrické nemocnici a že rozhodnutí, které toto Psychiatrická nemocnici v [obec a číslo] – [část obce] umožnilo, nebylo v souladu se zákonem. Odvolací soud v rámci svého rozhodnutí konstatoval, že pracovník soudu, který prováděl výslech žalobkyně, ani soud prvního stupně se nezabývali rozpory zjištěné na základě výslechu a sdělení lékaře. Odvolací soud dovodil, že vůbec nebylo zřejmé, že výslech žalobkyně byl proveden, když údaje o tomto výslechu byly zcela v rozporu se sděleními lékaře. Dovodil, že v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení došlo k takovým vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou, že u ní žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok žádostí doručenou žalované dne 6. 5. 2019 Touto žádostí požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 130 000 Kč za období od 22. 12. 2017 do 3. 1. 2018 za značné omezení rodinného života a duševní utrpení, dále nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč za značně otřesenou víru ve spravedlivé rozhodnutí soudu, a dále nárok na náhradu nákladů zastoupení před soudy obou stupňů ve výši 24 200 Kč Stanoviskem ze dne 27. 1. 2020 žalovaná konstatovala, že nárok žalobkyně je co do základu důvodný, neboť jí vzniklo právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž bylo usnesení [název soudu] ze dne 29. 12. 2017. Žalovaná mimosoudně uznala nárok na odškodnění důvodným co do částky 17 084 Kč sestávající se z náhrady nemajetkové újmy za omezení osobní svobody ve výši 4 500 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 12 584 Kč. Tuto částku žalovaná žalobkyni poukázala. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná poukazuje na to, že řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu bylo zahájeno dne 22. 12. 2017 a rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 29. 12. 2017. Stalo se tak v rámci zákonem stanovené sedmidenní lhůty, z čehož žalovaná dovozuje závěr, že v době od 22. 12. 2017 do 29. 12. 2017 byla žadatelka nedobrovolně v psychiatrické nemocnici umístěna i v případě, pokud by nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo. Mezi nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou, která měla být údajně žalobkyni způsobena v období od 22. 12. 2017 do 29. 12. 2017 tak neexistuje příčinná souvislost. Příčinou toho, že žalobkyně byla v této době fakticky držena v psychiatrické nemocnici, nebylo samotné usnesení [název soudu], č. j. [číslo jednací], nýbrž to, že byla ze strany zdravotnického zařízení soudu oznámena hospitalizace pacienta bez písemného souhlasu, v důsledku čehož muselo být zahájeno řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu. Dále žalovaná poukazuje na skutečnost, že ze strany samotného zdravotnického ústavu došlo ke dni 2. 1. 2018 ke změně vstupu z nedobrovolného na dobrovolný. Tímto dnem již další setrvání žalobkyně ve zdravotnickém zařízení bez jejího souhlasu nebylo možné, a proto žalovaná zastává názor, že neodpovídá za újmu, která měla žalobkyni vzniknout v době od 2. 1. 2018 do 3. 1. 2018. S ohledem na uvedené časové údaje má žalovaná za to, že v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím byla žadatelka neoprávněně držena v psychiatrické nemocnici v [část obce] v době od 30. 1. 2018 do 1. 2. 2018, tedy 3 dny. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že žalobkyni náleží za neoprávněné zbavení osobní svobody za dobu od 30. 12. 2017 do 1. 1. 2018 částka 4 500 Kč, tedy 3 x 1 500 Kč, kdy žalovaná přistoupila k odškodnění při horní hranici judikaturně stanovené sazby, kdy žádné tvrzení, které by odůvodnilo odškodnění ve výši tuto sazbu převyšující, nebylo ze strany žalobkyně prokázáno. Co se týká nákladů právní služby, jejichž náhradu žalovaná požaduje, zde žalovaná zjistila ze spisu [název soudu], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], že právní zástupkyně žalobkyně učinila v předmětné věci následující úkony právní služby: 7. 1. 2018 - převzetí a příprava věci, 7. 1. 2018 – sepis odvolání proti usnesení o přípustnosti převzetí do zdravotnického zařízení, 7. 3. 2018 – podání soudu ve věci samé, 7. 3. 2018 – studium spisu, 27. 3. 2018 – účast při jednání před [název soudu], 23. 5. 2018 – účast při jednání před [název soudu] v čase 15:00 až 17:10 hod. (2 úkony), 20. 9. 2018 – účast při jednání před [název soudu] ve výši 1 úkonu. Žalovaná dále vycházela z tarifní hodnoty dle ust. § 9 odst. 2 advokátního tarifu, kdy činí sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby 1 000 Kč Celkem tedy za 8 úkonů právní služby á 1 000 Kč a 8 režijních paušálů náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 10 400 Kč + DPH ve výši 21 % (2 184 Kč). Celkem tedy 12 584 Kč. Ve zbývající části považuje žalovaná nárok za nedůvodný. 3. Podáním ze dne 4. 2. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 17 084 Kč. Usnesením ze dne 17. 2. 2020 bylo řízení co do částky 17 084 Kč zastaveno. Při jednání soudu dne 20. 5. 2021 došlo omylem k vyhlášení usnesení, kterým soud znovu řízení zastavil co do částky 17 084 Kč s ohledem na učiněné zpětvzetí žaloby ze dne 4. 2. 2020. Tímto rozhodnutím soudu bylo podruhé rozhodnuto o stejném procesním návrhu u žalobkyně a jako takové je třeba jej považovat za nicotné. Předmětem řízení tak zůstala částka 237 116 Kč. 4. Na jednání soudu dne 20. 5. 2021 byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení o tom, jakým způsobem zasáhlo omezení osobní svobody žalobkyně do její osobnostní sféry, jaký vliv mělo na rodinný život, profesní sféru a další sféry osobního života, a dále aby doplnila skutková tvrzení o jednotlivých úkonech právní služby, které účelně vynaložila za účelem změny nezákonného rozhodnutí. A k doplněným skutkovým tvrzením aby označila důkazy. 5. Žalobkyně v rámci doplnění skutkových tvrzení uvedla, že k léčbě se dostavila dobrovolně, o své vůli, s důvěrou v právní řád, a to, že na základě právního řádu s ní bude jednáno a v případě, že by došlo k excesu, bude tento právními prostředky napraven. Toto se však nestalo, po jejím nástupu byla žalobkyně omezena na svých právech na základě prvostupňového nesprávného soudního rozhodnutí, kterým byl postup nemocnice v podstatě posvěcen od počátku. Odůvodnění usnesení soudu ze dne 29. 12. 2017 bylo zcela nepravdivé, když odkazovalo na jinou osobu, na její potenciální typ závislosti – drogy, i na jiné okolnosti přijetí. Žalobkyně utrpěla značně otřesenou víru v právní řád, že je tedy vůbec možné, že v usnesení, kterým bylo rozhodováno o základních právech člověka, budou uvedeny zjevné nepravdy o pacientovi. Žalobkyně dále uvedla, že jí lékař sice sdělil dne 2. 1. 2018, že byla tzv. zdobrovolněna, ovšem toto jí nebylo vysvětleno. Jakmile rozhodnutí soudu dostala do ruky dne 3. 1. 2018, okamžitě dne 4. 1. 2018 psychiatrickou nemocnici opustila. Dále žalobkyně v rámci svých skutkových tvrzení poukazovala na režim na oddělení Psychiatrické nemocnice v [část obce], kdy jí nebylo umožněno telefonické spojení s příbuznými na Moravě, neboť jí byl odebrán mobilní telefon a nemohla se s nikým spojit. Veřejný automat na speciální kartu nefungoval, kartu si žalobkyně nemohla obstarat, neboť nemohla opustit nejen dům či areál, ale ani patro. Žalobkyně poukazovala na tzv. systém odměn a trestů a zmínila ponižující praktiky a režim v Psychiatrické nemocnici [část obce]. 6. Ze zdravotní dokumentace žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se dne 20. 12. 2017 dostavila do Psychiatrické nemocnice v [část obce], přišla