19 C 138/2021-86 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení újmy v celkové výši 9 158 450,84 Kč způsobené nesprávným úředním postupem žalované v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesením ze dne 8. 9. 2021, č.j. 19 C 57/2021-257 byl nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 23 324 Kč vyloučen k samostatnému řízení. 2. Žalobce se tak svou žalobou domáhal odškodnění nemajetkové újmy vyčíslené shora uvedenou částkou, která mu vznikla průtahy v insolvenčním řízení. Ve svých skutkových žalobních tvrzeních žalobce popisoval průběh namítaného řízení s tím, že dne 30. 11. 2017 proběhla elektronická dražba nemovitostí, přičemž žalobce měl zajištěnou pohledávku právě těmito nemovitostmi. Dne 3. 7. 2018 žalobce podal námitky proti návrhu insolvenční správkyně, který byl soudu již doručen, ale nebyl dosud zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Dne 9. 7. 2018 byl zveřejněn návrh insolvenční správkyně ze dne 28. 6. 2018 na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (žalobci), kdy navrhovaný výtěžek činil 69 792 587,83 Kč. Dne 16. 7. 2018 doplnil žalobce své námitky. Dne 1. 10. 2018 bylo zveřejněno usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], kterým byly námitky žalobce odmítnuty pro údajnou opožděnost. Dne 1. 10. 2018 bylo zveřejněno usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] o vydání výtěžku zpeněžení žalobci. Dne 17. 12. 2018 bylo zveřejněno usnesení odvolacího soudu č.j. [spisová značka], kterým bylo zrušeno usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo]. Dne 28. 3. 2019 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu č.j. [spisová značka], kterým bylo zrušeno usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo]. Dne 31. 5. 2019 byla zveřejněna vyhláška o předložení návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, kdy, ač na nutnost vydání této vyhlášky žalobce opakovaně upozorňoval, tato s poučením o možnosti podat námitky byla vydána až po bezmála 11 měsících. Dne 28. 6. 2019 bylo zveřejněno usnesení o nařízení jednání o námitkách zajištěného věřitele. Téhož dne byla zveřejněna výzva soudu insolvenční správkyni k doplnění a opravě předloženého návrhu na vydání výtěžku. Dne 4. 10. 2019 se konalo jednání o námitkách. Dne 14. 11. 2019 bylo zveřejněno usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2019. Dne 3. 1. 2020 byl výtěžek ve výši 87 791 503,30 Kč připsán na účet žalobce. V řízení tak žalobce dovozoval, že bylo porušeno soudem mnoho zákonných, resp. judikaturou dovozených lhůt, jako např. nenařízení jednání o podaných námitkách, k čemuž je soud povinen do 30 dnů od jejich podání, nezveřejnění vyhlášky o návrhu insolvenční správkyně v přiměřené době apod. Dále soud také kupříkladu věcně nezkoumal návrh insolvenční správkyně ze dne 28. 6. 2018, když jej i přes žalobcem tvrzenou nesprávnost bez bližšího zkoumání přejal do svého rozhodnutí, nebo odmítl včasně podané námitky žalobce proti návrhu insolvenční správkyně ze dne 28. 6. 2018. V důsledku těchto pochybení soudu byl žalobce nucen užít opravných prostředků, pročež došlo ke zbytečnému prodloužení řízení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, tedy žalobci, a konečné usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] tak bylo vydáno až po bezmála 14 měsících, ačkoliv v případě, že by soud postupoval dle svých povinností, mohlo být usnesení vydáno při řádném chodu věcí nejpozději k 26. 9. 2018. V příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudu žalobce dovozoval vznik nemajetkové újmy, neboť mu v důsledku nesprávného úředního postupu hrozila likvidace a úpadek, když jediným účelem podnikání žalobce bylo právě vystupování v tomto řízení jako věřitel insolvenčního dlužníka. K takovému podnikání si žalobce smlouvou o spolupráci vypůjčil od svých věřitelů vysoké částky, které musel spolu s úrokem splácet. Protože soud nerozhodoval včas a správně, ohrozil žalobce přímo na jeho existenci. V souvislosti s tímto pak byla způsobena enormní psychická zátěž pověřených pracovníků žalobce. Žalobce v tomto období také nemohl de facto plánovat žádné další investice. Nemajetkovou újmu následně žalobce vyčíslil v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR, když žádal zaplacení újmy ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, za 14 měsíců tedy v částce 23 324 Kč. 3. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává. Insolvenční řízení je řízením specifickým, ve kterém mimo soud vystupuje soukromá osoba insolvenčního správce, který úkony činí vlastním jménem na vlastní odpovědnost a je tak sporné, zda stát za takové úkony vůbec odpovídá, přičemž toto řízení bylo právě ovlivněno řadou subjektivních a objektivních okolností. Návrh na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli předložený insolvenčním správcem prochází procesem kontroly jeho věcné správnosti a teprve až soud dozná, že je takový návrh bezchybný, vydá usnesení o souhlasu výtěžku zajištěnému věřiteli. Žalobce při specifikaci svého nároku vycházel z jím nastíněného hypotetického („ ideálního“) průběhu rozhodování, ve kterém soud ještě týž den, co zveřejnil návrh insolvenční správkyně, měl zveřejnit také vyhlášku podle §298 odst. 3 insolvenčního zákona a od tohoto dne měla začít běžet 30 denní lhůta pro nařízení jednání o jeho námitkách ze dne 3. 7. 2018, o námitkách se mělo jednat nejpozději do 8. 8. 2018 a ještě tentýž den rozhodnout. Alternativně měla být 30 denní lhůta k projednání námitek počítána od 16. 7. 2018 (doplnění námitek žalobce), jednání o námitkách mělo být nařízeno a rozhodnuto do 16. 8. 2018. Usnesení o výtěžku pak mělo dojít 18. 9. 2018 (tj. 8. 8. 2018 + 41 dní, které v řízení fakticky uplynuly ode dne jednání do vydání tohoto usnesení), alternativně 26. 9. 2018. Žalobce však pominul, že návrh insolvenční správkyně, jak se následně v řízení ukázalo, nebyl věcně správný a musel být několikrát opravován a doplňován (č. d. B -424, B -494). Pokud žalobce namítá, že insolvenční soud nařídil jednání o jeho námitkách mimo zákonnou lhůtu (na 4. 10. 2019), žalovaná uvádí, že v zákoně uvedená lhůta 30 dní je pouze jen pořádkovou lhůtou, jejíž dodržení závisí na časových a kapacitních možnostech konkrétního soudního oddělení insolvenčního soudu. Třicetidenní lhůta přitom v řízení zachována byla, když konečnou verzi návrhu předložila insolvenční správkyně soudu až 29. 8. 2019, vyhláška o možnosti podání námitek byla vydána dne 9. 9. 2019 a jednání proběhlo dne 4. 10. 2019. Pokud se žalobce dovolává toho, že soud včas nevydal vyhlášku o návrhu insolvenční správkyně, žalovaná uvedla, že s poukazem na komentář ze zákona přímo nevyplývá povinnost vydat takovou vyhlášku. Povinnost poučit účastníky řízení o možnosti podat námitky proti návrhu včetně následků jejich nepodání byla dovozena až v judikatuře odvolacích soudů. Ostatně ani žalobce v insolvenčním řízení u všech usnesení o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, jež se ho týkala, nevydání vyhlášky o návrhu nenamítal (č. d. B -429, B430 a B431), nepodal proti usnesením odvolání a ta nabyla právní moci. K nesprávnému úřednímu postupu soudu proto v dané věci dle žalované nedošlo. 4. Nahlédnutím do insolvenčního spisu [insolvenční spisová značka], vedeného na insolvenčního dlužníka [právnická osoba], a.s. (dále jako„ insolvenční dlužník“), zveřejněného na internetových stránkách [webová adresa] má soud za prokázán tvrzený průběh řízení žalobcem, doplněný o tvrzený průběh žalovanou, které jsou oba ve shodě, odpovídají zde uvedenému stavu řízení, a proto soud v tomto odkazuje na shora uvedené skutečnosti ohledně jeho průběhu. 5. Z daňového přiznání žalobce ze dne 27. 3. 2019 za rok 2018 soud zjistil, že výsledek hospodaření žalobce nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji ke dni 31. 12. 2018 činil 0 Kč. 6. Z daňového přiznání žalobce ze dne 6. 8. 2020 za rok 2019 soud zjistil, že výsledek hospodaření žalobce nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji ke dni 31. 12. 2019 činil - 6 117 068 Kč. 7. Ze smlouvy o spolupráci uzavřené mezi žalobcem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] ze dne 15. 6. 2017 a z jejího dodatku č. 1 ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že se smluvní strany zavázaly zapůjčit žalobci částku ve výši 80 000 000 Kč za účelem odkoupení pohledávky za insolvenčním dlužníkem. Žalobce se zavázal za toto vrátit zapůjčitelům jistinu spolu s úrokem ve výši 5% p.a. ze zapůjčené částky. 8. K dalším provedeným důkazům soud nepřihlížel, neboť jejich hodnocení nebylo třeba pro posouzení merita věci. 9. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 10. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postu