19 C 164/2019-188 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jako nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Vězeňské služby tím, že byl v době výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Plzeň (od dubna 2014 do data podání žaloby, 23. 7. 2019) jako nekuřák vystaven pasivnímu kouření. Tvrdil, že jako nekuřák měl právo na nekuřáckou celu, byl však na cele se spoluvězni, kteří nerespektovali zákaz kouření na celách, Vězeňská služba nebyla schopna tento zákaz vynutit a i poté, co byl na konci roku 2014 vybudován stavebnětechnicky oddělený prostor využívaný jako kuřárna, docházelo k průniku kouře do společných prostor, resp. nebyla řádně vězni – kuřáky využívána. Poukazoval na podané stížnosti a jejich vyřízení, když všechny byly shledány nedůvodnými, avšak Krajské státní zastupitelství v Plzni dne 21. 6.2016 jeho stížnost shledalo částečně důvodnou, když konstatovalo, že je vězni na oddílu [číslo] porušován zákaz kouření ve společných prostorách a dochází k větrání kuřáckých cel do společných prostor. Krajský státní zástupce konstatoval porušení ust. § 2 odst. 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody a vydal vůči Vězeňské službě příkaz k nápravě. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí v plném rozsahu. Nesporným učinila předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované na náhradu nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč dne 17. 5. 2018 představující satisfakci nemajetkové újmy dle z. č. 82/1998 Sb. z titulu nesprávného úředního postupu Vězeňské služby, kterou žalobce spatřuje ve skutečnosti, že po dobu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Plzeň byl vystaven jako nekuřák účinkům pasívnímu kouření. Stanoviskem ze dne 28. 1. 2019 žalovaná žádosti žalobce nevyhověla. Žalovaná ke své argumentaci poukázala na šetření provedené ve spolupráci s Generálním ředitelstvím Vězeňské služby v předmětné věznici a na výsledky tohoto šetření, kterým nebylo prokázáno, že by se ve věznici kouřilo jinde, než k tomu určených místech. Taktéž poukázala na dosavadní výsledek vyřízení stížností žalobce. Pro absenci odpovědnostního titulu dle z. č. 82/1998 Sb. navrhovala žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků, přičemž má za prokázány následující skutečnosti: z dopisu Vězeňské služby ze dne 29. 9. 2017 adresovaného žalované má soud za zjištěno, že byly evidovány dvě stížnosti žalobce a jedna stížnost jeho matky. Stížnost z 6. 6. 2016 byla vyhodnocena jako nedůvodná dne 15. 7. 2016 (projednávala stížnost na vystavení pasivnímu kouření na kulturní místnosti). Žádost matky žalobce na přemístění do jiné věznice z 16. 11. 2016 obsahově odpovídala stížnosti žalobce a byla shledána taktéž nedůvodnou dne 29. 12. 2016. Stížnost podaná žalobcem ke krajskému státnímu zástupce byla věznici zaslána 20. 1. 2017 k zaujetí stanoviska ve věci. Věznici nebylo známo ničeho o tom, jak krajský státní zástupce vyhodnotil uvedenou stížnost, nicméně konstatovala, že jí nebyl udělen žádný ústní ani písemný příkaz. Z vyřízení stížnosti ze dne 15. 7. 2016 zasílané žalobci Vězeňskou službou ČR vyplývá, že kulturní místnosti jsou nekuřácké, dodržování zákazu kouření je důsledně kontrolováno zaměstnanci věznice a z tohoto důvodu byla vyhodnocena jako nedůvodná. Z vyřízení stížnosti ze dne 29. 12. 2016 má soud za prokázáno, že žádost matky žalobce o přemístění do věznice Heřmanice byla zamítnuta ředitelem tamní věznice a bylo konstatováno, že žalobce je ubytovaný na oddílu, kde je vyjma stavebně oddělené kuřárny zakázáno kouřit ve všech prostorách oddílu a dodržování zákazu kouření je kontrolováno zaměstnanci věznice. Vyřízení stížnosti matky bylo žalobci zasíláno na vědomí dopisem z téhož dne. Z dopisu adresovaného Vězeňské službě ČR, věznici Plzeň Krajským státním zastupitelstvím ze dne 20. 12. 2016 má soud prokázáno, že dozorový státní zástupce řešil stížnost žalobce týkající se vystavení vlivům pasivního kouření a žádal o sdělení, jak bylo na jeho stížnost v minulosti reagováno. Dopisem ze dne 19. 1. 2017 Vězeňská služba reagovala na žádost státního zástupce a uvedla dosavadní negativní vyřízení stížností žalobce. Shodně konstatovala ubytování žalobce na nekuřácké cele, stavebně oddělenou kuřárnu a evidenci kázeňských řízení z důvodu kouření na nepovolených místech zavedených věznicí. Z vyrozumění dle § 16a zák. č. 283/1993 Sb. ze dne 21. 6. 2016 zasílaného Krajským státním zastupitelstvím v [obec] žalobci pod sp. zn. [číslo jednací] vyplývá, že státní zástupce po návštěvě věznice shledal, že vězni v oddílu [číslo] běžně porušují zákaz kouření ve společných prostorách a taktéž dochází k větrání kuřáckých cel do společných prostor. Dochází tak k porušení § 2 odst. 2 zák. o výkonu trestu odnětí svobody. Dozorový státní zástupce závěrem konstatoval, že ve smyslu ust. § 78 odst. 2 písm. e) předmětného zákona vydal vůči věznici příkaz s očekáváním nápravy závadného stavu. Vydání vyrozumění předcházel výslech žalobce učiněný dne 25. 1. 2017, jak vyplývá z protokolu z tohoto dne. Z vyrozumění ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací] zasílaného žalobci ze strany Krajského státního zastupitelství vyplývá výsledek kontroly a vytčeného pochybení věznici, podnět žalobce ze dne 78. 10. 2016 byl závěrem odložen, neboť byly dokladovány postihy odsouzených, kteří nedodržují zákaz kouření, byly konstatovány pouze ojedinělé excesy, na které je však relevantně věznicí reagováno. Taktéž bylo konstatováno, že v případě nenahlášení konkrétního odsouzeného, který v cele zákaz kouření porušuje, pracovníkům věznice, je nemožné spravedlivě požadovat odhalování takových viníků a jejich trestání. Z čestných prohlášení [jméno] [příjmení] z dat 1. 11. 2017 a 27. 8. 2018 má soud za prokázáno, že tento potvrzoval vystavení žalobce vlivům pasivního kouření na celách a konstatoval pochybení Vězeňské služby, která si nebyla schopna zákaz řádně vynutit. Z lékařské zprávy vyhotovené [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 12. 8. 2019 má soud prokázánu hospitalizaci žalobce a lékařská vyšetření bez hospitalizace žalobce s tím, že pacient udával jako příčinu obtíží dietní chybu, nebyla vyloučena gastroenteritida. Jiná hospitalizace či lékařské vyšetření žalobce po dobu výkonu trestu odnětí svobody nebylo vykonáno. 4. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že tento tři měsíce strávil na cele s žalobce, v září 2017 byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Potvrdil, že ve věznici byl vyhrazený prostor pro kuřárnu, vězni to však nerespektovali, včetně jeho osoby, a ve večerních hodinách (mezi 22. hodinou a 6. ranní) se na cele kouřilo. Taktéž potvrdil, že celu obývalo až 14 osob, dozorci situaci nikterak neřešili. Nevěděl o stížnostech žalobce, věděl pouze o tom, že se žalobce domáhal přemístění na nekuřáckou celu. Potvrdil, že i kulturní místnost byla špatně odvětrávána a docházelo k pronikání kouře. 5. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že tento taktéž v předmětné věznici vykonával v době od roku 2015 do roku 2019 výkon trestu odnětí svobody a s žalobcem pobýval na stejném oddíle, pouze obýval vedlejší celu. I on jako nekuřák obýval celu s cca 11 – 14 odsouzenými, nedovedl se však vyjádřit k tomu, jaká pravidla na celách ohledně kouření panovala. Potvrdil následně postavení kuřárny, vězni však pravidlo kouřit pouze v tomto prostoru nerespektovali. Taktéž potvrdil, že po uzavření cel ve večerních hodinách byl zákaz kouření porušován. Věděl o stížnostech žalobce a žádostech o přemístění na nekuřácký oddíl, resp. do jiné věznice. Svědek potvrdil umístění cedulí na chodbách ohledně zákazu kouření a kázeňské postihy, které byly dozorci udělovány. Potvrdil, že žalobce se obával jmenovitě uvádět jména vězňů, kteří zákaz nerespektovali, tedy jmenovitě nikoho dozorcům nehlásil. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce pobýval od dubna 2014 do července 2019 (v době podání žaloby) ve výkonu trestu odnětí svobody ve [stát. instituce]. Nejprve byl umístěn do kuřácké cely, cca po 1 měsíci přemístěn na svou žádost do cely nekuřácké. Žalobce podal v průběhu svého pobytu dvě stížnosti k Vězeňské službě ČR, mj. týkající se negativních vlivů pasivního kouření na jeho osobu a tyto byly vyhodnoceny jako nedůvodné. Stížností žalobce se dále zabýval dozorující krajský státní zástupce, který vyrozuměním ze dne [datum rozhodnutí], pod sp. zn. [číslo jednací] shledal porušení zákazu kouření ve společných prostorách vězni a pronikání kouře z kuřáckých cel do společných prostor, došel k porušení § 2 odst. 2 zák. o výkonu trestu odnětí svobody a uložil věznici příkaz k nápravě závadného stavu. Ve věznici docházelo k porušování zákazu kouření ve večerních hodinách po uzavření cel, prohřešky byly kázeňsky ze strany dozorců postihovány. Nebylo prokázáno žádné lékařské ošetření žalobce či jeho hospitalizace v příčinné souvislosti s pasivním kouřením. 7. Podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnost