19 C 54/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném vydání shora uvedené částky jakožto bezdůvodného obohacení. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace pro stavbu označenou jako„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“. Celková cena za provedení díla činila 3 960 000 Kč bez DPH, přičemž tato cena byla ponížena o sumu vyplacenou již v rámci soutěže o návrh, tedy o 220 000 Kč. Žalovaný dne 27. 10. 2020 vystavil žalobci fakturu [číslo] na částku 1 400 000 Kč plus 294 000 Kč na DPH. Dne 22. 3. 2021 vystavil žalovaný žalobci fakturu [číslo] na částku 1 550 000 Kč plus 325 000 Kč na DPH. Na obě faktury žalobce řádně platil dle svého závazku. Následným náhledem do daňového portálu finanční správy však žalobce zjistil, že žalovaný byl jako plátce DPH registrován pouze do 16. 9. 2020 a tedy neměl požadovat po žalobci úhradu DPH. Protože si však nechal žalovaný zaplatit i částku na pokrytí DPH, ačkoliv k tomuto neměl právního důvodu, obohatil se tak na úkor žalobce bez důvodu, a to v částce 619 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce obsažená v žalobě nezpochybnil a rovněž nezpochybnil listiny předložené žalobcem. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobcem a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobce i žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nevyjádřili) soud postupoval podle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že se žalovaný zavázal vyhotovit projektovou dokumentaci pro stavbu označenou jako„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“, za což se žalobce zavázal zaplatit celkovou cenu ve výši 3 960 000 Kč. 5. Z faktury [číslo] ze dne 27. 10. 2020 se splatností dne 28. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný vystavil žalobci fakturu znějící na celkovou částku ve výši 1 694 000 Kč, přičemž tato částka se skládala z ceny ve výši 1 400 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 294 000 Kč. Tuto částku žalovaný žádal proplatit na účet č. [bankovní účet]. 6. Z faktury [číslo] ze dne 22. 3. 2021 se splatností dne 21. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný vystavil žalobci fakturu znějící na celkovou částku ve výši 1 875 500 Kč, přičemž tato částka se skládala z ceny ve výši 1 550 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 325 500 Kč. Tuto částku žalovaný taktéž žádal proplatit na účet č. [bankovní účet]. 7. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalobce dne 27. 11. 2020 odeslal na účet č. [bankovní účet] částku v celkové výši 1 694 000 Kč. Na stejný účet poslal žalobce dne 30. 4. 2021 také částku ve výši 1 875 500 Kč. 8. Náhledem do registru plátců DPH na webových stránkách Ministerstva financí ČR [webová adresa] soud zjistil, že žalovaný byl veden jako plátce daně z přidané hodnoty od 12. 2. 1993 do 16. 9. 2020, přičemž je od 13. 1. 2021 veden jako nespolehlivá osoba. 9. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ([příjmení]), musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. 10. Na základě shora uvedených skutečností, které žalovaný nijak nesporoval, ač k tomu dostal příležitost, soud dospěl k závěru, že se opravdu žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, neboť mu vyúčtoval spolu s cenou díla také daň z přidané hodnoty. Protože však žalovaný již nebyl plátcem DPH, nebyl oprávněn tuto hodnotu požadovat, neboť postrádal jak právní, tak faktický důvod. Soud proto v souladu s § 2991 odst. 1 OZ uložil žalovanému vrátit žalobci částku v celkové výši 619 500 Kč, kterou žalobce přeplatil. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 088,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30 975 Kč, nákladů nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 619 500 Kč sestávající z částky 10 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 10 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 160 Kč ve výši 4 653,60 Kč.