19 C 56/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 31250 Kč s příslušenstvím, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení) v řízení vedeném před Okresním soudem v Mladé Boleslavi pod sp. zn. [spisová značka]. Uváděl vedení řízení od 25. 1. 2019 (usnesení o zahájení trestního stíhání) s tím, že ve věci bylo rozhodnuto až dne 10. 2. 2022 (rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. [spisová značka]). Žalobce uváděl, že se v období od 12. 11. 2019 do 10. 2. 2022 ve věci ničeho nedělo, celkovou délku řízení v trvání 3 let a jednoho měsíce proto shledává nepřiměřeně dlouhou. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne 7. 3. 2022, žalovaná svým stanoviskem z 30. 6. 2022 konstatovala porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, finanční zadostiučinění však žalobci neposkytla. Žalobce tuto formu zadostiučinění považuje formou nepřiměřenou, nedostačující, a proto žádá finanční zadostiučinění v částce původně uplatněné. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároků žalobce na přiznání finančního zadostiučinění ze shora uvedeného řízení dne 7. 3. 2022 s tím, že taktéž učinila nesporným, že stanoviskem z 30. 6. 2022 nárok žalobce projednala, peněžitou náhradu nepřiznala, konstatovala nepřiměřenost délky řízení. Žalovaná shrnula průběh předmětného trestního řízení vedeného proti žalobci, když především poukázala na skutečnost, že řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 3 let, soud prvního stupně rozhodoval dvakrát a soud druhého stupně taktéž dvakrát, bylo do určité míry složité, ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení žalovaná shledala jako nízký, a to s ohledem na skutečnost, že žadatel, který byl v předmětném řízení obžalovaným, si řízení způsobil sám svým předchozím protiprávním jednáním, když v přípravném řízení odmítl vypovídat, následně 19. 1. 2022 před soudem prohlásil svou vinu a toto prohlášení soud následně v rámci hlavního líčení konaného 10. 2. 2022 přijal. Nad rámec shora uvedeného pak žalovaná uvedla, že žalobce byl v trestním řízení odškodněn takzvaně jinak, když při stanovení druhu a výměry trestu byla zohledněna délka tohoto řízení a tomu odpovídal i návrh státního zástupce, přičemž se obě strany ihned vzdaly práva na odvolání. Poukazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu proto uvedla, že konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je satisfakcí dostačující a finanční plnění odmítla. 3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku 7. 3. 2022 jako nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nesprávného úředního postupu v řízením vedeném před Okresním soudem v Mladé Boleslavi, pod sp. zn. [spisová značka] žalobcem u žalované. Nesporným dále bylo konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě žalovanou stanoviskem z 30. 6. 2022. 4. Mezi účastníky zůstalo sporným, zda v dané věci jsou naplněny kumulativně všechny předpoklady zákona č. 82/98 Sb. pro odškodnění žalobce ve finanční formě. 5. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. [spisová značka], má soud za prokázán následující průběh řízení: 25.1.2019 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 trestního zákona, následně byla podána stížnost proti usnesení dne 4.2.2019, 6.2.2019 došlo k předložení stížnosti Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi 28.2.2019 následně rozhodovalo okresní státní zastupitelství o jejím zamítnutí. 15.2.2019 je založen protokol o výslechu obviněného, ve kterém využil svého práva nevypovídat, ve věci bylo následně vypracováno odborné vyjádření [anonymizováno] [příjmení] a taktéž vyslechnut na úřední záznam [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], a to v březnu a v dubnu roku 2019. Následně bylo podáno odborné vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], byl založen opis z evidence rejstříku trestu na žalobce s uvedením bez informací o odsouzení. V červnu roku 2019 byla dávána na vědomí možnost prostudovat trestní spis, které strany využily, následně 5.6.2019 bylo pokračováno ve výslechu [celé jméno žalobce], tedy aktuálního žalobce, kde již projevil snahu o vyřešení celé věci a do určité míry svou vinu již nepopíral, taktéž uvedl snahu případně nahradit újmu, požádal o zastavení trestního stíhání, přislíbil zaslat následně soudu doklady o komunikaci s protistranou. 14.6.2019 Policii České republiky došlo doplnění nároku na náhradu škody pokud jde o vyčíslení celé výše nákladů na léčení, ve spise jsou dále zakládány protokoly o prostudování spisu ze 17.6.2019, 21.6.2019 byl podán návrh na podání obžaloby a 28.6.2019 obžaloba podána. 4.7.2019 byl podán návrh na předběžné projednání obžaloby, následně bylo nařízeno hlavní líčení na 14.8.2019, které bylo konáno, obžalovaný v rámci svého výslechu taktéž svou vinu již nepopíral, následně bylo odročeno na 18.9.2019, v tomto termínu bylo opět konáno, byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] a ve věci byl vyhlášen rozsudek o vině a o trestu, pokud jde o odsouzení žalobce na deset měsíců, s podmíněným odkladem na dva roky, vysloven trest zákazu činnosti na rok, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a uložena povinnost zaplatit škodu [anonymizována dvě slova]. Do tohoto rozhodnutí směřovalo včasné odvolání obžalovaného. 18.10.2019 následně bylo nařízeno veřejné zasedání u Krajského soudu v Praze [datum rozhodnutí] a usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc vrácena zpět. Pokud jde o důvody zrušení a vrácení, odvolací soud uvedl, že řízení bylo zatíženo závažnou procesní vadou, neboť bylo obžalovanému odepřeno právo na závěrečnou řeč a právo na poslední slovo. Taktéž potom v rovině skutkové uvedl, že nebyla uspokojivě vyřešena otázka spoluzavinění poškozené, tedy stanovil provedení dalších výslechů svědků, lékaře a dalších důkazních prostředků. 25.11.2019 referátem soudce bylo usnesení odvolacího soudu přeposíláno účastníkům, 5.2.2021 byla žádána referátem soudce o součinnost Policie České republiky, došla žádost o doplnění odborného vyjádření, zjišťovány adresy svědků, na žádosti bylo reagováno 12.2.2021 a dále doplněno odborné vyjádření 24.2.2021. Opatřením předsedkyně soudu následně byly přerozděleny věci původní soudkyně, která od 12.1.2022 odcházela jinam na jiný úsek. 10.2.2022 bylo nařízeno hlavní líčení, 19.1.2022 bylo učiněno podání zástupce žalobce, že tento hodlá učinit prohlášení o vině. Byli následně tedy odvoláni svědci, znalci a poškozená z hlavního líčení referátem soudce a v rámci hlavního líčení konaného 10.2.2022 obžalovaný prohlásil, že se cítí být vinen, souhlasí s popisem skutku i s právní kvalifikací a podle § 206 písm. c) odst. 1 trestního řádu prohlásil svou vinu. Následně bylo vyhlášeno usnesení, kdy pod výrokem I soud podle §206c odst. 4 trestního řádu přijal prohlášení o vině a následně pod výrokem II rozhodl o neprovádění dokazování v rozsahu prohlášení o vině. Následně bylo pokračováno v dokazování, rozhodováno o trestu, kdy rozhodnutím soudu byl uznán žalobce vinným z předmětného skutku, uložen mu byl trest v trvání šesti měsíců s odkladem na dvanáct měsíců, dále peněžitý trest ve výši 30 000 Kč a poškozený byl odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. V závěrečném návrhu státní zástupce v rámci hlavního líčení uvedl, že ač byl již dříve žalobce uznán vinným a byl mu uložen trest, který dle názoru státního zástupce nebyl nepřiměřeně přísný, je třeba zohlednit dobu aktuálně v rámci tohoto rozhodování, která uplynula od spáchání trestného činu, na čemž nenese obžalovaný vinu a v tomto smyslu potom ponechal výši trestu na soudu. Taktéž uvedl, že se v mezičase obžalovaný nedopustil žádného závadového chování. Rozsudek nabyl právní moci 10.2.2022. Po vyhlášení předmětného rozsudku se jednak obžalovaný po poradě s obhájkyní vzdal práva odvolání za sebe i za osoby oprávněné, nežádal písemné vyhotovení odůvodnění rozhodnutí, taktéž státní zástupce uvedl, že se vzdává práva odvolání a nežádá písemné vyhotovení odůvodnění, z tohoto důvodu byl samotný rozsudek odůvodněn velmi stručně ve smyslu § 129 odst. 2 trestního řádu a neobsahoval odůvodnění výroku o vině a trestu, neboť se všichni zúčastnění po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění. Taktéž výslovně obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podali odvolání jiné oprávněné osoby. 6. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce byl účasten řízení vedeného před Okresním soudem v Mladé Boleslavi pod sp. zn. [spisová značka] v procesním postavení obžalovaného, řízení bylo vedeno po dobu 3 let, před dvěma stupni soudní soustavy. Bylo zahájeno doručením usnesení o zahájení trestního stíhání 8. 2.