22 C 16/2022-88 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Každý žalobce se domáhal po žalované zadostiučinění 21 000 Kč za nemajetkovou újmu v období od 12. 4. 2021 do 2. 5. 2021 způsobenou mimořádným opatřením žalované ze dne 6. 4. 2021, č. j. MZDR 15757/20-47 MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření žalované ze dne 19. 4. 2021 č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN, které bylo zrušeno jako nezákonné rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021, č. j. 7 Ao 6/2021-112. Každý žalobce se domáhal také zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 7 000 Kč za období od 3. 5. 2021 do 9. 5. 2021 za mimořádné opatření žalované ze dne 27. 4. 2021, č. j. MZDR 1575 2020 MIN/KAN, které bylo zrušeno jako nezákonné rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 Ao 12/2021 – 81. 2. Žalobci dále uvedli, že nezákonná opatření plošně zakazovala pohyb a pobyt všech osob mimo jejich bydliště bez ochranných prostředků dýchacích cest. Žalobci tak byli pod hrozbou pokuty nuceni se dusit kusem látky během pobytu mimo bydliště a pociťovali bezmocnost a frustraci z vnucení opatření bez racionálního důvodu. Žalovaná žalobce neuspokojila ani po předběžném uplatnění nároků ze dne 7. 7. 2021. Žalobci tvrdili, že nemělo smysl podávat marné akademické žaloby proti nezákonným mimořádným opatřením za situace, kdy bylo evidentní, že je Nejvyšší soud zruší. Žaloba proti mimořádným opatřením žalované by byla absurdní a skrytou podmínkou, která staví podání žaloby na úroveň žádosti o dávky. Žalobci sledovali rozhodování Nejvyššího správního soudu a byli překvapeni, že některá mimořádná opatření nebyla označena za nezákonná. Žalobci nezákonná opatření dodržovali. Popis státu ze strany žalované neodpovídal realitě a době, ve které byla posuzovaná mimořádná opatření vydávána. Nejvyšší správní soud vytkl žalované liknavost a podrobil ji kritice. Zrušená opatření byla zbytečná a zlomyslná. Žalobci konečně doplnili, že se sami nedomáhali soudního přezkumu mimořádných opatření. 3. Žalovaná žalobu neuznala a bránila se, že mimořádná opatření nebyla opatřeními obecné povahy, nýbrž jiným právním předpisem, za který nelze uplatňovat náhradu škody způsobenou výkonem veřejné moci. I kdyby se však jednalo o opatření obecné povahy nelze je považovat za nezákonné rozhodnutí. Žalovaná namítla i absenci aktivní věcné legitimace, neboť žalobci nesplňují podmínku procesního účastenství, neboť mimořádná opatření žalované byla vydána bez návrhu. Žalovaná pak vyjádřila přesvědčení, že účastenství nelze přiznat ani osobě, která se domáhala zrušení mimořádných opatření. Žalovaná poukázala na mimořádnost okolností, za kterých byla opatření přijímána, podobnost s krizovým zákonem a absenci individuální aplikace práva. Žalovaná zmínila i nutnost zabránit rozvratu státních financí, když odmítla, že by kromě schválené ekonomické pomoci mohla být požadována další škoda či nemajetková újma z mimořádných opatření žalované, které byly zrušeny jen pro formální nedostatky. Toto považovala za nepřípustné a nemravné. Stát chrání život a zdraví jako nejvyšší hodnoty v zájmu společnosti jako celku. Žalovaná obecně namítla i absenci příčinné souvislosti a vznik újmy. Poukázala na aktuální praxi Obvodního soudu pro Prahu 7, Obvodního soudu pro Prahu 2, Městského soudu v Praze i judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Žalovaná také upozornila na názorovou rozdílnost soudců Nejvyššího soudu, zda lze žádat náhradu škody z mimořádných opatření žalované. 4. Mezi účastníky bylo nesporné předběžné uplatnění nároku žalobců u žalované dne 7. 7. 2021, vydání mimořádných opatření žalované dne 19. 4. 2021, č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 22021, č. j. 7 AO 6/2021-112, a vydáním mimořádného opatření žalované ze dne 27. 4. 2021, č. j. MZDR 1575 2020 MIN/KAN, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 AO 12/2021-81. 5. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda lze za mimořádná opatření žalované žádat náhradu nemajetkové újmy z odpovědnosti za výkon veřejné moci; zda lze nahlížet na zrušená mimořádná opatření žalované jako na nezákonné rozhodnutí; zda žalobcům svědčí podmínka účastenství domáhat se náhrady nemajetkové újmy; zda se žalobci v příčinné souvislosti s opatřeními žalované pod hrozbou pokuty dusili kusem látky během pobytu mimo bydliště a pociťovali bezmocnost a frustraci z vnucení opatření bez racionálního důvodu, a zda jim byla tímto způsobena nemajetková újma, zda jim za nemajetkovou újmu náleží přiměřené zadostiučinění, a případně v jaké výši. 6. Soud na základě nesporných a žalobních tvrzení uzavírá, že mimořádným opatřením žalované ze dne 6. 4. 2021 v období jeho účinnosti od 12. 4. 2021 do 2. 5. 2021 a mimořádným opatřením žalované ze dne 27. 4. 2021 v období od 3. 5. 2021 do 9. 5. 2021 bylo žalobcům způsobena nemajetková újma v podobě nutnosti nosit ochranné prostředky dýchacích cest při pobytu mimo bydliště a frustrace z nedostatečného odůvodnění mimořádných opatření žalované, které následně zrušil Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 27. 5. 2021 a 11. 6. 2021. Za tuto nemajetkovou újmu by bylo dostatečné konstatování vydání nezákonných rozhodnutí s porušením práva na svobodu pohybu a důvěru v právní stát. To by byla dostatečná forma satisfakce a peněžité zadostiučinění by žalobcům nenáleželo. Žalobcům není důvodu nevěřit, že se jich vydaná mimořádná opatření dotkla, že mimořádné opatření dodržovali, a že byli frustrováni nedostatkem jejich odůvodnění. Na mimořádná opatření z důvodu jejich zrušení Nejvyšším správním soudem lze hledět jako nezákonná rozhodnutí. Žalobci nemohou žádat náhradu nemajetkové újmy z nezákonných mimořádných opatření, když jim nesvědčí podmínka účastenství na těchto nezákonných rozhodnutích, neboť se nedomáhali jejich soudního přezkumu. <b>7. Soud posoudil věc právně následovně.</b> 8. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. (2) Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 9. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 10. Pokud jde o argumentaci žalobců, že se domáhají nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, protože stát pochybil při tvoření mimořádných opatření, k této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud tak, že činnost směřující k vydání rozhodnutí nelze posuzovat jako nesprávný úřední postup (25 Cdo 1018/2007). Právním názorem účastníka není soud vázán. 11. Za odpovědnostní titul je tak v daném případě nutno považovat dvě mimořádná opatření žalované, konkrétně mimořádné opatření ze dne 6. 4. 2021, č. j. MZDR 15757/20-47 MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření žalované ze dne 19. 4. 2021 č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN, které bylo zrušeno jako nezákonné rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021, č. j. 7 Ao 6/2021-112, a mimořádné opatření ze dne 27. 4. 2021, č. j. MZDR 1575 2020 MIN/KAN, které bylo zrušeno jako nezákonné rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 Ao 12/2021 – 81. Vzhledem k tomu, že mimořádná opatření byla zrušena Nejvyšším správním soudem až poté, co nabyla účinnosti, jedná se o nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1,2 OdpŠk. <b>12. Stěžejní otázkou bylo, zda žalobcům svědčí legitimace k podání žaloby za situace, kdy sami nepožádali o soudní přezkum mimořádných opatření žalované.</b> 13. Soud dospěl k závěru, že v takovém případě žalobcům práva žádat náhradu nemajetkové újmy zakazuje ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk, neboť bez podání žaloby se nestali účastni řízení o mimořádných opatření žalované a rovněž nevyužili v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje podle § 8 odst. 3 OdpŠk. 14. Soud se při tomto posouzení řídil recentní judikaturou Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1339/2022 Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy se