22 C 39/2021-82 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 2. 2021 domáhá náhrady škody ve shora uvedené výši za pochybení žalované jako advokátky. Žalobkyně vylíčila, že dne 26. 2. 2015 udělila plnou moc [titul]. [jméno] [příjmení] (dále jen Advokát“) k vedení sporu s [pojišťovna] ohledně pojistné události [číslo]. Žalovaná v substituční plné moci za Advokáta neodstranila přes poučení soudu vady odvolání žalobkyně proti zamítavému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], čímž žalobkyni vznikla škoda ve výši 340 240,44 Kč, kterou žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalovala a škoda ve výši 114 725 Kč představující náklady protistrany, které byla žalobkyně povinna zaplatit. Pokud by bylo odvolání doplněno, byla by žalobkyně ve sporu úspěšná, získala by žalovanou částku a nemusela by platit náklady protistrany. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků se závěrem, že v případě podané žaloby se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když žalovaná není ve sporu pasivně legitimována, když žaloba směřuje vůči substitutovi a nikoli substituentovi, který za případnou škodu odpovídá. Při jednání dne 17. 6. 2022 žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Posléze navrhla změnu žaloby, kterou se nově žalované částky žalobkyně domáhá nikoli z titulu náhrady škody ale z dohody o narovnání ze dne 7. 11. 2018 ve spojení s uznáním dluhu ze dne 4. 11. 2021. Předně je třeba říci, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání postupem podle § 153b o. s. ř., neboť žalovaná nebyla o takovém následku soudem poučena (vz. 014 o. s. ř. předvolání), když ani na základě fikce nespornosti tvrzení obsažených v žalobě o skutkových okolnostech týkající se sporu nešlo žalobě vyhovět. Soud podle § 95 odst. 1 o. s. ř. nepřipustil změnu žaloby, neboť změněný návrh, ke kterému došlo až při jednání dne 17. 6. 2022 by bylo předtím zapotřebí doručit žalované do vlastních rukou, neboť žalovaná se na jednání nedostavila a nebyla tak přítomna změně žaloby. Pro změnu žaloby nebyly splněny podmínky. Odročení a následné připuštění změny žaloby by byl postup nehospodárný. Řízení, ve kterém byla žaloba podána již dne 22. 2. 2021, by bylo prodlouženo navrácením do úvodní fáze řízení (rozeslání změněné žaloby) a současně by nedošlo ke koncentraci prvního jednání. Výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, který nově staví žalovanou částku na novém právním titulu. Žalobkyni ničeho nebránilo, aby v žalobě zmínila dohodu o narovnání, případně provedla změnu žaloby s dostatečným předstihem před jednáním ve věci, tak aby s ní žalovaná mohla být seznámena. Závěrem soud připomíná, že o změnu žaloby jde i tehdy, kdy žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (viz NS 21 Cdo 2502/2000). Soud proto změnu nepřipustil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Pokud jde o dohodu o narovnání ze dne 7. 11. 2018, na základě které dne 4. 11. 2021 žalovaná dluh uznala a zavázala se částku 486 752,94 Kč uhradit (viz uznání dluhu ze dne 4. 11. 2021), soud z ní zjistil, že práva z náhrady škody žalovaná v projednávané věci žalobou ze dne 22. 2. 2021 v celém rozsahu zanikly dohodou stran (viz čl. 2 dohody o narovnání). Další dokazování soud neprováděl, když o žalobě lze rozhodnout na základě žalobních tvrzení. Podle § 1903 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku) dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Podle § 2430 občanského zákoníku příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 2434 věta první občanského zákoníku příkazník provede příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám. Za tvrzenou škodu žalobkyně jako příkazce neodpovídala podle § 2430 občanského zákoníku za užití § 2434 občanského zákoníku žalovaná jako osoba, které bylo svěřeno provedení příkazu, ale Advokát jako příkazník. Závazek žalované z titulu náhrady škody za obstarávání záležitostí žalobkyně také zanikl dohodou stran podle § 1903 odst. 1 věta první občanského zákoníku. Soud proto zřejmě bezúspěšnou žalobu zamítl. Žalované žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).