23 C 218/2020-117 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, když na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 4. 2020, uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] (dále jako„ [anonymizováno]“), a následně smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020, uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní. [příjmení] dne 18. 1. 2017 uzavřela smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo] s žalovaným, ve které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách se smluvním úrokem ve výši 13,90% p.a. a s dalšími poplatky. Žalovaný svou povinnost splácet úvěr řádně a včas porušil, a proto žalovaná přistoupila dne 10. 3. 2020 k zesplatnění úvěru dle čl. IX odst. 2 smlouvy o úvěru. Dlužná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 348, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku z částky 348 971,53 Kč od 16. 8. 2019 do 14. 4. 2020 ve výši 33 525,56 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 348 971,53 Kč od 12. 3. 2020 do 14. 4. 2020 ve výši 1 257,44 Kč. Pokud žalovaný tvrdí, že je na pochybách, zda vůbec došlo ke zkoumání jeho úvěruschopnosti ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb., pak žalobkyně uvádí, že banka hodnotila žalobce individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi, zejména bankovním a nebankovním registrem klientských informací, insolvenčním rejstříkem a databází Ministerstva vnitra ČR. 2. Žalovaný se prostřednictvím své opatrovnice vyjádřil tak, že žalobkyně nedostatečně tvrdila podmínky uzavření smlouvy, dále že není jasné, jakým způsobem žalobkyně došla k žalované výši svého nároku a že žalobkyně neuvádí, jakým způsobem byla bankou posuzována úvěruschopnost, resp. zda ke splnění této zákonné podmínky došlo. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 cit. ust. pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Ze smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne 7. 1. 2016, uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil následující skutečnosti: požadovaný úvěr 400 000 Kč, výše splátky 6 186,63 Kč, počet splátek 120, výše poplatku za zaslání upomínky 500 Kč, pojištění nesjednáno. Úvěr je poskytnut nejpozději do 15. 2. 2027. Účelem úvěru je z části úhrada dluhu z původního úvěru a zčásti účelově vázán není. 7. Z výpisu ze spotřebitelského úvěru soud zjistil, že byla žalovanému poskytnuta částka 400 000 Kč. 8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze [číslo] této smlouvy na [právnická osoba] a.s., přičemž v příloze [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] je i pohledávka žalovaného, klientské číslo smlouvy [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020, uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní soud zjistil, že byla pohledávka žalovaného postoupena na žalobkyni. 9. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2020 soud zjistil, že o postoupení pohledávky nejprve z [právnická osoba] na I- [právnická osoba], a poté z I- [právnická osoba] na žalobkyni, byl žalovaný informován. 10. Z přípisu [právnická osoba] ze dne 11. 10. 2021 soud zjistil, že byla zkoumána úvěruschopnost žalobce a byl vyhodnocen jako hodnověrný. 11. Z přípisu [právnická osoba] ze dne 11. 10. 2021 psaného v [anonymizováno] soud zjistil, že banka zesplatnila úvěr a odstoupila od smlouvy uzavřené s žalovaným. 12. Z výpisů z úvěru za období 1.5.2017 až 31.5.2017, 1.7.2017 až 31.7.2017, 1.8.2017 až 31.8.2017, 1.9.2017 až 30.9.2017, 1.10.2017 až 31.10.2017, 1.11.2017 až 30.11.2017, dále za období prosince 2017, leden až prosinec 2018, leden 2019 až prosinec 2019, leden 2020 až květen 2020 soud zjistil, že žalobce až do odstoupení od smlouvy bance neuhradil žalovanou částku. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] (banka), a žalovaným byla dne 7. 1. 2016 uzavřena ve smyslu zákona [číslo] občanský zákoník a zákona [číslo] zákon o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky společně s úrokem z úvěru ve výši 13,90 % ročně a sjednanými poplatky bance splatit. Žalovaný svůj závazek porušil, splátky řádně nehradil a pohledávka za žalovaným, vyplývající z titulu shora uvedených ustanovení smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo], se stala splatnou. Proběhlým dokazováním bylo také zjištěno, že byla smlouva právoplatně uzavřena (smlouva o půjčce na kliknutí [číslo], potvrzená žalovaným), jakým způsobem byla žalobkyní vyčíslena žalovaná částka (výpisy z úvěru za shora uvedená období) a že banka, právní předchůdkyně žalobkyně, zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když by vyhodnocen jako hodnověrný. Protože žalovaný jiné skutečnosti nesporoval, soud vycházel ze zbylých skutkových tvrzení žalobkyně a z žalobkyní předložených důkazů, když žalobkyně současně doložila svou aktivní legitimaci ve sporu smlouvou o postoupení pohledávek. Z uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.), když právo na náhradu nákladů přiznal zcela úspěšné žalobkyni. Tato náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 960 Kč, dále z náhrady na odměnu advokáta z tarifní hodnoty podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (a.t.), ve výši 348 971,53 Kč sestávající z 5 úkonů podle § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí, podání žaloby, účast na jednání dne 15. 12. 2021, doplnění žaloby ze dne 5. 1. 2022 a účast při jednání dne 26. 1. 2022) z 1 úkonu podle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění), a dále 6 režijních paušálů podle § 13 odst. 4 a.t. a DPH, tedy odměnu ve výši 66 732 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení ve výši 80 692 Kč.