25 C 128/2021-71 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 29. 11. 2021 domáhala přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 120 000 Kč s tím, že bylo porušeno její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Řízení trvalo 14 roků a 5 měsíců. Když řízení začalo, bylo žalobkyni 59 let, a když skončilo, bylo žalobkyni 74 let. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že stanoviskem ze dne 6. 1. 2022 žalovaná konstatovala, že nárok žalobkyně je co do základu důvodný, neboť je dána existence nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. V daném případě ale bylo vyhodnoceno, že dostatečným kompenzačním prostředkem je již samotné zastavení trestního stíhání, a proto nad rámec této satisfakce bylo poskytnuto již pouze morální zadostiučinění a byla žalobkyni vyslovena omluva. 3. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, že proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání na základě usnesení ze dne 21. 9. 2006, kdy byla žalobkyně trestně stíhána pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona dílem nedokonaným dle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona a pro trestný čin poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona spáchaný formou pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla zamítnuta jako nedůvodná usnesením [anonymizována tři slova] ve [obec] ze dne 9. 10. 2006. Dne 8. 1. 2007 byla žalobkyně upozorněna na změnu právní kvalifikace na trestný čin úvěrového podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona a poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona spáchaný formou pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Usnesením ze dne 10. 5. 2007 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona dílem nedokonaným ve stadiu pokusu ve smyslu § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona pro trestný čin poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla zamítnuta usnesením [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne 8. 6. 2007. Dne 24. 10. 2007 byla podána obžaloba. Usnesením [název soudu] ze dne 26. 11. 2008 byla trestní věc vedená pod sp. zn. [spisová značka] spojena s trestní věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V této trestní věci byla na žalobkyni podána obžaloba dne 1. 10. 2008. Rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 8. 2018 byla žalobkyně uznána vinou. Proti rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením [název soudu] ze dne 25. 2. 2020 bylo zamítnuto odvolání státního zástupce, naopak z podnětu odvolání obviněných byl napadený rozsudek částečně zrušen, ohledně žalobkyně v plném rozsahu a věc vrácena soudu I. stupně. Usnesením [název soudu] ze dne 11. 2. 2021 bylo trestní stíhání žalobkyně zastaveno dle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. m) trestního řádu. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 18. 3. 2021. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 6. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, má soud prokázáno, že žalobkyně trestní stíhání tajila před svým manželem, velmi ji zasáhlo. Rovněž o tom, že je trestně stíhána nesdělila svojí dceři, která žije 30 let v zahraničí. K tomu však uvedl, že vtah žalobkyně s její dcerou byl komplikovaný, málo se stýkaly, málo komunikovaly. 7. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], švagra žalobkyně, má soud prokázáno, že trestní stíhání žalobkyně velmi těžce nesla. Styděla se za něj před svým druhý manželem. 8. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 9. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 10. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mimo jiné zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou [název soudu] (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Podle ustálené judikatury [název soudu] neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že je možno činit stát odpovědným pouze za ty průtahy, které byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. 11. Celková délka posuzovaného řízení činila více jak 14 let. V daném trestním řízení rozhodoval soud I. stupně dvakrát a [název soudu] jednou. Usnesením [název soudu] ze dne 11. 2. 2021 byla délka předmětného trestního řízení vyhodnocena jako nepřiměřená a trerstní stíhání žalobkyně bylo zastaveno. Rovněž žalovaná vyhodnotila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci. Soud má rovněž za to, že vzhledem k celkové délce trestního stíhání více jak 14 let došlo v předmětném trestním řízení ve vztahu k žalobkyni k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. došlo. Soud však poukazuje na rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky způsobilým, účinným a rovněž zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění nemajetkové újmy vzniklé obviněnému (obžalovanému) nepřiměřenou délkou trestního stíhání. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dospěl [název soudu] ve skutkově a právně obdobné věci (trestní stíhání dovolatele bylo vedeno taktéž u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a bylo skončeno týmž usnesením jako v případě žalobce) k následujícím závěrům:„ Jádrem podaného dovolání je námitka žalobce, že zastavení trestního stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení nepředstavuje způsobilé odškodnění. [název soudu] ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod [spisová značka] (dále jen„ Stanovisko“) ve vztahu k možným způsobům odškodnění uvedl, že jiná forma náhrady ve smyslu § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), může být přiznána zejména v trestním řízení, a to v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat (srov. též rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Uvedené závěry se plně uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení dokonce zastaveno s poukazem na [číslo] odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 12. O další formě náhrady podle zák. č. 82/1998 Sb. by proto bylo možno uvažovat pouze v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozenému dostalo v řízení trestním, nejevilo jako dostačující (srov. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1