25 C 219/2019-257 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 7.10.2019 domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 253 300 Kč s příslušenstvím s tím, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení u [název soudu] sp.zn. [spisová značka]. 2. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Dále navrhla zamítnutí žaloby i z toho důvodu, že má za to, že v předmětném řízení nebylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení bylo před dvěma stupni soudní soustavy v celkové délce 7 let a 5 měsíců ve vztahu k žalobci. Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně a [název soudu], když v podstatě toliko mírně korigoval výši vypořádacího podílu pro drobnou početní chybu. V řízení nebyly shledány průtahy spočívající vysloveně v subjektivní nečinnosti soudu. Soud I. stupně se snažil vést opakovanými výzvami k doplnění účastníky k ujasnění nesporných skutečností mezi nimi, což se jeví jako rozumnější postup než zbytečné nařizování většího počtu soudních jednání. Znalecké posudky byly dodávány v přiměřených lhůtách. Různé nároky na vnosy do SJM účastníci vznášeli dodatečně v průběhu řízení a to dokonce i po uplynutí 3 let od právní moci rozvodu. Žalobce zmařil mediaci, když k prvnímu setkání s mediátorem nedošlo pro postoj žalobce. Rovněž docházelo k většímu počtu žádostí o odročení jednání z důvodů na straně žalobce. Rovněž význam věci pro žalobce byl nízký. Mezi účastníky v podstatě nebylo sporu o tom, která nemovitost jim připadne, a veškerá aktivita žalobce směřovala ke zmenšení jeho povinnosti vyplatit vypořádací podíl žalobkyni, a to i za cenu toho, že náklady takového počínání byly vyšší než uspořená částka. 3. Ve výroku I. soud řízení zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř., když žalobce vzal žalobu částečně zpět při jednání dne 5. 2. 2020 co do zaplacení úroku z prodlení z částky 253 300 Kč ve výši 8,5% p. a. od 29. 3. 2019 do 28. 9. 2019. 4. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud žalobu pro důvodně vznesenou námitku promlčení zamítl. K odvolání žalobce [název soudu] rozsudek soudu I. stupně potvrdil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. K dovolání žalobce [název soudu] rozsudek soudu I. i II. stupně zrušil, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s tím, že nárok žalobce není promlčen. 5. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, že žalobce se obrátil s nárokem na žalovanou dne 28. 3. 2019 s tím, že požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná stanoviskem ze dne 5. 9. 2019 nároku žalobce nevyhověla. [Anonymizovaný odstavec.] 7. Výslechem žalobce má soud prokázáno, že délka řízení jej zasáhla zejména tím, že chalupu, ke které měl citový vztah, nemohl řádně udržovat. Rovněž začal mít problémy s vysokým tlakem. Jeho bývalá manželka si chtěla odvézt věci z chalupy, když si to filmoval, byl manželkou uhozen do obličeje. Vztahy s dětmi rovněž nebyly dobré. Šlo mu v podstatě pouze o chalupu. 8. Výslechem současné manželky žalobce [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že žalobce trpěl vysokým tlakem již před zahájením předmětného řízení. Nevěděla, o co v řízení žalobci šlo, tedy, že jeho zájmem byla především chalupa. Potvrdila, že vztahy mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou po rozvodu nebyly dobré, byly vyhrocené. 9. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Dále podle čl. 6 odst. 1 věty první a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále " Úmluva“). Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou OdpŠk, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z [název soudu] se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Při stanovení výše odškodnění je nutné vycházet z kritérií ustavených judikaturou ESLP. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). 10. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 862/10). 11. Namítané řízení bylo v dané věci zahájeno dne 13. 10. 2010, rozhodné období začalo běžet však až dnem 18. 11. 2010, kdy obecná zmocněnkyně žalobce nahlížela do spisu. Tehdy se žalobce o tomto řízení teprve dozvěděl s tím, že soud poukazuje na to, že řízení nemůže žalobci způsobovat nemajetkovou újmu svým průběhem, svojí délkou, pokud o řízení nevěděl. Takové řízení není způsobilé uvádět žalobce do nejistoty ohledně osudu jeho práv a závazků, když právě tato nejistota má být kompenzována poskytnutím zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Konec rozhodného období soud spatřuje v pravomocném skončení věci dne 26. 10. 2018. Celková doba posuzovaného řízení ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě tak činila 7 let a 10 měsíců. 12. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci. Ve věci rozhodoval pouze soud I. stupně a soud odvolací. Rozhodnutí soudu nebyla rušena pro závažná procesní pochybení nebo pro nerespektování názoru [název soudu]. Soud musel opakovaně vyzývat strany k doplnění tvrzení, k doplnění důkazních návrhů. V řízení nebyly shledány průtahy spočívající v nečinnosti soudu, jednotlivé úkony soudu na sebe plynule navazovaly s cílem věc vyřídit, byť někdy úkony byly činěny obratem, avšk v době ještě přiměřené. Celková délka řízení odpovídala složitosti věci (vypořádání SJM) a byla ještě přiměřená. Soud I. stupně se snažil vést opakovanými výzvami k doplnění účastníky k ujasnění nesporných skutečností mezi nimi, což se jeví jako rozumnější postup než zbytečné nařizování většího počtu soudních jednání, kdy emoce panující mezi rozvedenými manžely mohly vést ke zmaření účelu těchto jednání. Rovněž znalecké posudky byly dodávány v přiměřených lhůtách. Taktéž nelze vyčítat soudu o nařízení prvního setkání s mediátorem, kdy mediace by mohla vyřešit napjaté vztahy mezi účastníky navzájem do budoucna. 13. Soud posuzoval složitost řízení. [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání. K posuzovanému řízení konstatuje, že řízení bylo skutkově složité. Předmětem řízení bylo upuštění od neoprávněných zásahů. Složitost tohoto řízení se nedá charakterizovat jako standardní. Rovněž v průběhu řízení musel soud rozhodovat o procesním nástupnictví žalobců, tedy i po procesní stránce nebylo řízení jednoduché. Předmětem vypořádání bylo více nemovitostí, vozidlo, movité věci, stavební spoření, zůstatek na běžném účtu a úvěr, a dále zejmén