28 C 7/2022-76 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala po žalované v záhlaví uvedené částky z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 7286/2014. Žalobkyně ve své žalobě popsala průběh posuzovaného řízení, zejm. od doby podání dovolání a zdůraznila, že toto podala dne 28 7. 2015 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, č. j. 20 Co 200/2015 – 89, přičemž úkony v dovolacím řízení byly nalézacím soudem činěny až po více jak 5 letech na základě upozornění žalobkyně poté, co nahlédla do spisu. K průtahu u exekučního soudu v období od [datum] do [datum] došlo v důsledku pokynu zákonného soudce k založení spisu, ačkoli nebylo dosud vyřešeno žalobkyní podané dovolání. Žalobkyně následně podala v řízení stížnost na průtahy dne [datum], která byla uznána vedením soudu jako důvodná a žalobkyni byla poskytnuta omluva. Žalobkyně s ohledem na dlouhodobý průtah nárokuje na přiměřeném zadostiučinění částku 20 000 Kč za rok trvání řízení, resp. částku 1 667 Kč za měsíc průtahů, tedy celkem za 67 měsíců průtahů částku 111 689 Kč. Žalobkyně tento svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne [datum]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 111 689 Kč v souvislosti s průtahem v rámci dovolacího řízení v řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 7286/2014. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu s tím, že celková délka řízení vzhledem ke zjištěnému průtahu v rámci dovolacího řízení byla nepřiměřená. Žalobkyni pak poskytla jako zadostiučinění konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná také nesporovala, že žalobkyně podala dne [datum] stížnost na průtahy v řízení, která byla vyhodnocena místopředsedkyní soudu jako důvodná a žalobkyni se omluvila. Žalovaná dále uvedla, že předmětné řízení trvalo 5 let a 1 měsíc a byl v něm shledán průtah v podobě nepředložení žalobkyní podaného dovolání Nejvyššímu soudu. Význam předmětu řízení pro žalobkyni žalovaná hodnotila jako nízký, neboť dovolání bylo odmítnuto a žalovaná se po jeho podání o osud dovolání nijak nezajímala. Ani včasné vyřízení dovolání by na postavení žalobkyně nemělo žádný pozitivní vliv. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně se předběžně se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky exekučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 7286/2014 obrátila dne 28. 4. 2021 na žalovanou, která dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, za což žalobkyni poskytla konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Také nebylo mezi účastníky řízení v rozepři, že žalobkyně podala stížnost na průtahy v řízení dne [datum], která byla vyhodnocena místopředsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 9 jako důvodná, a tato se žalobkyni omluvila. Jelikož popsaná skutková tvrzení byla mezi účastníky řízení shodná, vzal je soud za svá skutková zjištění v souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. [Obsah přílohového spisu] 5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008). 7. Po provedeném dokazování soud vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo od [datum], kdy žalobkyně sepsala návrh na zrušení exekuce, neboť dřívější procesní úkon ze strany žalobkyně se ze spisu nepodávají a soud proto vycházel z tohoto data jako počátku doby řízení pro žalobkyni. Před touto dobou neměla žalobkyně povědomí o vedeném exekučním řízení, tudíž jí ani nemohla vznikat nemajetková újma. Exekuční řízení skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu, kterým odmítnul dovolání žalobkyně. Předmětné řízení tak trvalo celkem 6 let a 8 měsíců. Soud na rozdíl od žalobkyně a žalované posuzoval celkovou dobu řízení ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (viz odstavec 6), nikoli pouze dobu průtahu – nepředložení věci s dovoláním Nejvyššímu soudu, která čítala přes 5 let. 8. K jednotlivým kritériím podle ustanovení § 31 odst. 3 zákona, ke kterým soud přihlíží, uvádí následující: <i>Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení</i> provedeným dokazováním bylo zjištěno, že v rámci exekučního řízení se vyskytl dlouhodobý průtah od [datum] do [datum] způsobený tím, že věc byla na pokyn soudce založena na spisovnu, ačkoli nebylo řízení dosud skončeno, jelikož nebylo rozhodnuto o žalobkyní podaném dovolání. Vyjma popsaného průtahu bylo ve věci postupováno v přiměřených lhůtách s procesními úkony na sebe navazujícími, s cílem ukončení věci. Shora uvedený průtah však byl podstatnou okolností (nikoli však jedinou s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacház