37 C 16/2021-130 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 52 863,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jakož i náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že v exekuci vedené proti povinnému [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní exekuční řízení“) vymohl pověřený soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] (dále též„ bývalý soudní exekutor“) částku ve výši 52 863,50 Kč, přičemž tuto částku bývalý soudní exekutor v rozporu se zákonem žalobkyni (jako oprávněné v původním exekučním řízení) nevyplatil. Tím měla žalobkyni vzniknout škoda. 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem pro dovození odpovědnosti žalované, a to sice zda: (i) došlo tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nesprávným úředním postupem. Pro projednávanou věc je pak obzvláště významné posouzení otázky souběhu exekučního a insolvenčního řízení, resp. otázky zda v projednávané věci byl naplněn požadavek státu jako posledního dlužníka. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření 3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že jako právní nástupkyně oprávněné z exekuce vedené bývalým soudním exekutorem pod sp. zn. [spisová značka] utrpěla škodu, když vymožené plnění za období mezi 23. 8. 2007 a 18. 3. 2014 ve výši 52 863,50 Kč (po odpočtu nákladů exekuce) nebylo žalobkyni v rozporu s § 46 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ exekuční řád“) řádně a včas původním exekutorem vyplaceno. 4. Ve své žalobě žalobkyně dále tvrdila, že na majetek bývalého soudního exekutora byl dne 27. 10. 2015 prohlášen konkurz a jeho nástupcem byl ustanoven [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno]. Ten pak měl žalobkyni dne 17. 12. 2020 sdělit, že veškeré finanční prostředky, nacházející se ke dni 13. 11. 2015 na účtu bývalého soudního exekutora byly převedeny na účet jeho insolvenční správkyně, nastupující soudní exekutor tak žádnými prostředky nedisponuje, proto je nemůže vyplatit. 5. S poukazem na § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) žalobkyně zdůraznila, že se bývalý soudní exekutor dopustil nesprávného úředního postupu, když vymožené plnění nevyplatil ve lhůtě 30 dnů, tak jak mu to ukládal zákon (podle žalobkyně měl bývalý exekutor vyplatit vymožené plnění nejpozději dne 17. 4. 2014). Žalobkyně byla přesvědčena, že byly naplněny všechny podmínky vyžadované zákonem pro dovození odpovědnosti žalované. Pokud by totiž soudní exekutor postupoval v souladu s příslušným zákonným ustanovením, a v zákonem stanovené 30 denní lhůtě vymožené finanční prostředky oprávněnému poukázal, poté by vymožené finanční prostředky ve výši 52 863,50 Kč byly ke dni 13. 11. 2015 situovány nikoliv na účtu soudního exekutora, nýbrž – jak k tomu mělo ze zákona dojít - na účtu oprávněného. Pokud by soudní exekutor zákonem předepsaný postup dodržel, k předmětnému ponížení majetkové sféry žalobkyně o částku ve výši 52 863,50 Kč by nedošlo. 6. Dne 8. 1. 2021 žalobkyně uplatnila nárok předběžně u žalované, ta jej projednala stanoviskem z 12. 7. 2021, avšak neshledala jej důvodným. V souvislosti se zamítavým stanoviskem žalované pak žalobkyně zdůraznila, že nevyplacení vymoženého plnění porušil bývalý soudní exekutor § 46 exekučního řádu. Dále žalobkyně sice připustila, že dne 11. 10. 2019 přihlásila svoji pohledávku včetně již v původním exekučním řízení vymožené částky 52 863,50 Kč do insolvenčního řízení dlužníka [jméno] [příjmení], avšak přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení v takové výši však nemůže znamenat, že není dána škoda v majetkové sféře žalobkyně. Jednak nelze předvídat, zda a v jaké výši bude přihlášená pohledávka v rámci insolvenčního řízení uspokojena, a především pak nelze tvrdit, že žalobkyni nevznikla úředním postupem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] škoda, když částka ve výši 52 863,50 Kč měla být žalobkyni vyplacena již mnoho let předtím, než bylo předmětné insolvenční řízení dlužníka [jméno] [příjmení] započato. Konkrétně měla být poslední část vymoženého plnění vyplacena nejpozději dnem 17. 4. 2014 a úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] byl prohlášen usnesením ze dne 11. 10. 2019. Podle žalobkyně totiž platí, že pokud by byla tvrzení žalované správná, existencí insolvenčního řízení dlužníka [jméno] [příjmení] v roce 2019 by byl zhojen mnohokrát opakovaný nesprávný postup soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v dané exekuci konaný již od roku 2007, což žalobkyně považuje za zcela nepřípustné a je přesvědčena, že samotná existence insolvenčního řízení a s ní spojená hypotetická možnost, že v rámci něj bude její pohledávka uspokojena, nemůže být důvodem pro zbavení odpovědnosti státu. S poukazem na § 154 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) pak žalobkyně soud vyzvala, aby nebral v potaz zmíněnou hypotetickou možnost uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení. 7. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dne 9. 1. 2021 obdržela žádost žalobkyně o náhradu škody, přičemž o této žádosti rozhodla ve svém stanovisku ze dne 2. 7. 2021, když žádost žalobkyně zamítla. 8. Dále pak s poukazem na § 46 odst. 7 exekučního řádu, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pak dovodila, že v projednávané věci není dán nesprávný úřední postup, a to s ohledem na probíhající insolvenční řízení dlužníka [jméno] [příjmení]. Navíc není dána ani existence škody v majetkové sféře žalobkyně, neboť vymožením plnění nedošlo k zániku pohledávky; nadto žalobkyně celou v exekuci vymáhanou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného [jméno] [příjmení]. 9. Konečně ve svém vyjádření žalovaná učinila nesporným, že u Exekutorského úřadu Ostrava bývalého soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] byla nařízena exekuce Okresním soudem v Opavě usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na majetek povinného [jméno] [příjmení] ve prospěch žalobkyně. Provedením exekuce byl pověřen bývalý soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Po tomto bývalém exekutorovi převzal věc Mgr. [příjmení] [příjmení], který sdělil, že do dne 13. 11. 2015 bylo v daném exekučním řízení vymoženo plnění ve výši 86 982 Kč. U Krajského soudu v Ostravě dne 27. 10. 2015 pod č.j. [insolvenční spisová značka] byl prohlášen konkurz na majetek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (bývalého soudního exekutora). Dne 11. 10. 2019 bylo Krajským soudem v Ostravě vydáno rozhodnutí [insolvenční spisová značka], na základě kterého bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka [jméno] [příjmení] (povinného z výše uvedené exekuce), a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. 10. Závěrem pak žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu namítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení. 11. V replice ze dne 23. 8. 2021 žalobkyně zopakovala své argumenty, které již dříve uvedla v samotné žalobě. 12. V dalším vyjádření ze dne 19. 1. 2022 žalobkyně opětovně zdůraznila, že bývalý soudní exekutor se dopustil nesprávného úředního postupu. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 13. Dne 20. 1. 2022 se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých tvrzeních a soud provedl listinné důkazy. Rozsudek pak byl vyhlášen dne 24. 1. 2022. III. Skutková zjištění 14. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 9. 1. 2021 obrátila na žalovanou se svojí žádostí o odškodnění. Žalovaná pak o této žádosti rozhodla dne 2. 7. 2021, když žádosti žalobkyně nevyhověla. 15. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 16. Dále vzal z nesporných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů (platební rozkaz Městského soudu v Praze čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], usnesení Okresního soudu v Opavě čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], leasingová smlouva č. 030012344 ze dne 26. 5. 2003) soud za prokázané, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace, resp. že došlo k přechodu práv a povinností, jak je popsáno v žalobě. 17. Dále z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že byla zahájena exekuce vedená pod sp. zn. [spisová značka], kdy povinným v této věci byl pan [jméno] [příjmení] (tato exekuce doposud nebyla skončena). V rámci této exekuce pak byla vymožena částka 86 982 Kč, a to v období od 23. 8. 2007 do 18. 3. 2014. Po odpočtu nákladů ve výši 12 554,50 Kč pak