37 C 22/2021-69 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 728 000 Kč s úrokem v prodlení v zákonné výši coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soud v Brně (dále též„ MS“) pod sp. zn. 30 C 105/2004 (dále též„ původní řízení“). Podáním ze dne 21. 1. 2022 pak svoji žalobu vzala zpět co do částky 295 500 Kč O tomto zpětvzetí rozhodl soud usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 37 C 22/2021-51. Žalobkyně se tedy po zpětvzetí domáhala částky 4325 500 Kč s úrokem z prodlení od 29. 7. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení z částky 295 500 Kč od 29. 7. 2021 do 8. 9. 2021. 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni náležet. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření 3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne 7. 4. 2004 a skončeno dne 26. 9. 2020. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 16 let a 6 měsíců. 4. Žalobkyně zdůrazňovala, že původní řízení se týkalo odškodnění bolesti, náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady účelných nákladů spojených s léčením, přičemž tyto své požadavky žalobkyně uplatňovala u MS v souvislosti s nevratným poškozením jejího zdraví v důsledku [anonymizováno 7 slov] [obec]. Zároveň identifikovala období nečinnosti soudů v původním řízení, a to pokud jde o pauzy mezi jednotlivými jednáními. Dále zdůraznila, že shledává průtahy při zpracování znaleckých posudků, při jejich zadávání a soustavném vzdávání se znaleckého úkolu. Rovněž zdůraznila, že nepřiměřeně dlouhá byla i délka odvolacího a dovolacího řízení. Sama žalobkyně přitom dle svých tvrzení neměla mít podíl na nepřiměřené délce původního řízení. 5. Žalobkyně připustila, že původní řízení bylo po odborné stránce náročné (pokud jde o určení příčiny vzniku jejího poškození zdraví), nicméně časové průtahy při opakovaném hledání vhodného znalce v v důsledku předchozích vzdávání se znaleckého úkolu, jakož i zjevná neodbornost a nekompetentnost prvně jmenovaného znaleckého ústavu - [anonymizována čtyři slova] [obec], která způsobila přílišnou obecnost a nepoužitelnost jeho znaleckého posudku, nemůže jít k tíži žalobkyně, nýbrž k tíži žalované. Podle žalobkyně nebyl rozsah dokazování v celém řízení nijak extrémní, aby způsobil tak nepřiměřenou délku řízení; celé řízení bylo možné skončit v obecně uznávané přiměřené délce řízení v trvání dvou až tří let, byť v důsledku četných odvolání a dovolání byla žalobkyně ochotna připustit délku až pět let. 6. Žalobkyně tvrdila, že podala žalobu nedlouho poté, co jí byla způsobena fatální a nevratná újma na zdraví, která [anonymizováno 9 slov]. [role v řízení] [anonymizováno 64 slov]. S ohledem na nepřiměřenou délku řízení žila žalobkyně dlouhá léta v ekonomické nejistotě a musela neustále upravovat nejen svoje osobní plány a potřeby, ale také řešit svoji tíživou finanční situaci. Tyto důvody jsou dle žalobkyně natolik závažné, že odůvodňují přiznání odškodnění nad obvykle uznávanou výši, a to v částce nejméně 2 000 EUR za každý rok, tj. v částce 52 000 Kč za každý rok. 7. Pokud jde o žalovanou částku, žalobkyně uvedla, že k ní dospěla tak, že vynásobila částku 52 000 Kč číslem 14, když toto číslo představuje počet let, které žalobkyně považuje za neodůvodněné průtahy a nepřiměřenou délku řízení. V této souvislosti tvrdila, že podáním doručeným žalované dne 28. 1. 2021 uplatnila svůj nárok ze stejných důvodů a ve stejné výši jako v projednávané věci u žalované, přičemž ke dni podání žaloby žalovaná o tomto nároku nerozhodla. 8. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 728 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 29. 7. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 9. Podáním ze dne 21. 1. 2022, pak vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do částky 295 500 Kč, neboť tuto částku jí žalovaná přiznala svým stanoviskem ze dne 7. 9. 2021 (vyplacena byla dne 8. 9. 2021). O tomto podání rozhodl soud usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 37 C 22/2021-51, když řízení co do částky 295 500 Kč zastavil. 10. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 7. 9. 2021 uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně u žalované uplatnila dne 28. 1. 2021 svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). 11. K meritu věci žalovaná uvedla, že v původním řízení lze konstatovat nekoncentrovaný postup soudů. Zároveň zdůraznila, že žalobkyně nepodala v původním řízení ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v rozhodném znění. 12. Původní řízení pak trvalo dle žalované celkem 17 let a 5 měsíc. Tuto délku je podle žalované třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma ve smyslu § 31a OdpŠk. Na druhou stranu je ovšem dle žalované třeba vzít v potaz, že v původním řízení byla věc projednávána celkem soudy třech stupňů. Původní řízení pak bylo složité. Význam řízení pro žalobkyni byl pro žalobkyni dle žalované zvýšený. 13. Podle žalované bylo namístě ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk přiznat žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 295 500 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 295 500 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 667 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 20 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, bylo dle žalované nutné ponížit celkem o 10%, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 10% z důvodu složitosti řízení, ke snížení o 20% z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a ke zvýšení o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni. 14. S ohledem na to, že částka 295 500 Kč byla již žalobkyni žalovanou vyplacena, navrhovala žalovaná zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. 15. V replice ze dne 21. 1. 2022 zopakovala žalobkyně svá tvrzení obsažená již v samotném žalobním návrhu s tím, že na své žalobě trvá. Nadto zdůraznila, že pokud jde o složitost původního řízení, že se v jejím řízení projednávaly vysoce odborné otázky z oboru zdravotnictví, nicméně klíčovou a v zásadě jedinou otázkou pro rozhodnutí o odpovědnosti za škodu bylo to, co způsobilo [anonymizována dvě slova] žalobkyně a z toho plynoucí [anonymizováno]. Bohužel k relevantní odpovědi na tuto otázku se soudy dostaly až po uplynutí celé řady let na základě závěrů v pořadí druhého znaleckého posudku [nemocnice] z roku 2009, resp. jeho doplnění výslechem znalce [příjmení] [příjmení] u odvolacího soudu v roce 2011. Aniž by žalobkyně chtěla bagatelizovat dosavadní výsledky řízení do doby zajištění citovaného posudku, jednalo se jen o jakési podpůrné důkazní prostředky bez nějakého rozhodovacího potenciálu. Naproti tomu znalecký posudek [nemocnice] celkem jednoznačně stanovil příčinu útlaku míchy a další důkazní prostředky na něj jen navazovaly. Pochopitelně pak byl významným rovněž znalecký posudek [nemocnice] z roku 2020, který však jen stanovil bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Z uvedeného tak podle žalobkyně plyne, že ačkoliv byly v řízení provedeny výslechy řady svědků a zpracována řada znaleckých posudků, což opticky evokuje vysokou odbornost a složitost případu, ve své podstatě byla podstata sporu velmi jednoduchá a omezená jen na rozhodnutí, co bylo příčinou útlaku míchy žalobkyně, a na výpočet bolestného a ztížení společenského uplatnění dle příslušného právního předpisu. 16. Dále k významu původního řízení žalobkyně uvedla, že se s nárokem na náhradu škody obrátila na soud již v roce 2004. V té době jí bylo [anonymizováno] let a důvodně očekávala, že přiznaná náhrada škody jí pomůže překlenout fatální následky škody na jejím zdraví. Žalobkyně musela ze dne na den úplně změnit dosavadní způsob života, svoje zvyky a návyky, přehodnotit partnerský život, najít si nové bezbariérové bydlení atd. Náhrada škody byla žalobkyni reálně vyplacena až v roce 2020, tedy v době, kdy žalobkyni bylo již [anonymizováno] let, kdy pouze za finanční pomoci manžela postavila nový dům, kdy již odchovala dvě náctileté dcery, naučila se sama se svým handicapem žít apod. Žalobkyně tak byla celou dobu, kdy to nejvíc potřebovala, odkázána na pomoc své rodiny, svých blízkých, přátel a sociálních příspěvků. Obdržená náhrada škody po tak dlouhé řadě let byla pro žalobkyni přirozeně vítaným přilepšením, nicméně rozhodně nesplnila základní smysl institutu náhrady škody, kterým je okamžitá pomoc a sanace všech možných komplikací a újmy. Získání finančního plněn