37 C 39/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 91 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 91 125 Kč od 20. 2. 2022 do zaplacení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále též„ OS“) pod sp. zn. 11C 134/2007 (dále též„ původní řízení“). 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni mělo náležet, a to podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení 3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že řízení začalo dne 10. 4. 2009 a skončilo dne 13. 7. 2021. Výše uvedené řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni celkem 12 let a 3 měsíce. Délka řízení ve vtahu k žalobkyni přesahující 12 let je bez nejmenších pochybností délka nepřiměřená, kdy s ohledem na tuto délku řízení nepostačuje konstatování porušení práva žalobkyně na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ale je nutno poskytnout i finanční satisfakci. Žalobkyně nárok předběžně uplatnila u žalované, která ve svém stanovisku ze dne 10. 9. 2020, jakož i stanovisku ze dne 24. 1. 2022 konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Při stanovení výše zadostiučinění za újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vycházela žalovaná ve svém stanovisku ze dne 10. 9. 2020 ze základní částky 16 000 Kč za rok trvání řízení (s výjimkou prvních dvou let, za která byla poskytnuta částka poloviční). Tuto základní částku žalovaná snížila celkem o 30 %, a to o 25 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Žalobkyně nesouhlasila se stanovením základní částky na výši 16 000 Kč a rovněž nesouhlasila se snížením této základní částky o 30 %. Tento nesouhlas vyjádřila žalobkyně žalovanému ve svém dopise ze dne 19. 8. 2021 (uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy), kterým žádala žalovanou o přehodnocení jejího stanoviska ze dne 10. 9. 2020 a požadovala doplacení již přiznaného finančního zadostiučinění, kdy požadovala stanovení základní částky zadostiučinění na 20 000 Kč. Žalovaná ve svém druhém stanovisku ze dne 24. 1. 2022 pouze navýšila základní částku na výši 17 000 Kč za rok trvání řízení, resp. první dva roky řízení, nicméně snížení této základní částky o 30 % ponechala. Na základě takto stanovené výše finančního zadostiučinění vyplatila žalovaná žalobkyni celkem částku 133 875 Kč. 4. Podle žalobkyně nelze v předmětném řízení o vypořádání zaniklého SJM, které trvalo 14 let od zahájení řízení, a ve vztahu k žalobkyni 12 let a 3 měsíce, považovat základní částku ve výši 17 000 Kč, jak ji stanovila žalovaná, za přiměřenou. Délka řízení přesahující 10 let přesahuje rámec akceptovatelnosti velmi výrazně. Pokud tedy předmětné řízení o vypořádání zaniklého SJM trvalo ve vztahu k žalobkyni 12 let a 3 měsíce let, lze dle názoru žalobkyně považovat délku řízení za extrémně dlouhou, a proto by se měla základní částka přiznaného zadostiučinění pohybovat při horní hranici výše uvedeného rozpětí. K tomu žalobkyně upozornila na to, že předmětem původního řízení bylo vypořádání zaniklého SJM, které zaniklo již v roce 2004. Žalobkyně se domnívala, že rozvodem dosáhne toho, že nebude nadále nucena cokoli s bývalým manželem řešit, namísto toho byla nucena se tímto zabývat i 17 let po rozvodu manželství. Proto žalobkyně požadovala na přiměřeném zadostiučinění základní částku 20 000 Kč za každý rok řízení, resp. první dva roky řízení. 5. Žalobkyně dále nesouhlasila se snížením základní částky o 30 %. Pokud se jedná o snížení základní částky o 25 % z důvodu složitosti řízení, k tomu žalobkyně uvedla, že snížení o ¼ je snížení neadekvátně vysoké, když předmětem řízení je vypořádání zaniklého SJM, tedy celkem standardní řízení, které je soudy projednáváno velice často. Pokud žalovaná tvrdí, že ke snížení z důvodu složitosti bylo přistoupeno, neboť ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, bylo rozhodováno o námitce podjatosti, ustanovení znalců, znalečném atd., k tomu žalobkyně uvedla, že v původním řízení rozhodováno a rozhodnutí bylo vydáno pouze na základě provedených listinných důkazů a výslechu pouze 5 svědků (z čehož 4 svědci byli kamarádi pana [příjmení], které navrhoval on k prokázání provedení stavebních prací v bytě). Žalobkyně tak nebyla toho názoru, že ve věci bylo třeba z důvodu její složitosti činit časově náročné úkony, když z provedených listin a vyslechnutých svědků vyplynuly pro věc veškeré podstatné skutečnosti. Ve věci sice byl zadán znalecký posudek, ale znalecký posudek nebyl pro rozhodnutí ve věci vůbec potřeba, tento byl naprosto nadbytečným důkazem, ze kterého soudy při svém rozhodování následně vůbec nevycházely. Podle žalobkyně tak byl znalecký posudek tedy pouze chybou v procesním postupu soudu prvního stupně, který zbytečně zatížil řízení. Žalobkyně by tedy akceptovala snížení základní částky z důvodu složitosti nejvýše o 10 %. Žalobkyně proto žádala o navýšení základní částky o 10 % s ohledem na nekoncentrovanost soudu a to zejména v období od května 2009 do června 2014, a dále s ohledem na to, že opakovaně k žádosti p. [příjmení], resp. jeho právní zástupkyně, odročoval nařízená jednání na pozdější termíny, a to i přes výslovný nesouhlas žalobkyně. 6. Co se týče snížení základní částky o 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení, toto snížení neakceptovala žalobkyně vůbec. Žalobkyně svým postupem délku řízení nijak zásadně neovlivnila, za celou dobu řízení žádala o odročení pouze jednou, a to z důvodu změny právního zástupce. Žalobkyně nikdy z důvodu mimosoudních jednání nežádala soud o odročení jednání či o prodloužení lhůty k takovému jednání. 7. Žalobkyně závěrem uváděla, že by jí mělo být přiznáno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou utrpěla v důsledku nepřiměřené délky původního řízení o vypořádání zaniklého SJM v částce 225 000 Kč (za 12 let a 3 měsíce při částce 20 000 Kč za rok, resp. první dva roky řízení). Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni vyplatila na přiměřeném zadostiučinění částku 133 875 Kč, domáhala se žalobkyně pouze vyplacení zbývající částky, tj. 91 125 Kč. 8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 13. 5. 2022 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku původního řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle § 31a odst. 2 OdpŠk k závěru, že dostatečným zadostiučiněním je dle žalované částka 133 875 Kč. 9. Při stanovení výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 283 333 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 17 000 Kč (resp. 1 417 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 25 % a s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení o dalších 5 %. 10. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. 11. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne 27. 10. 2022. III. Skutková zjištění 12. Z nesporných tvrzení účastníků a ze stanovisek žalované ze dne 10. 9. 2020 a 24. 1. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně u ní dne 30. 9. 2019 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 217 438,35 Kč. Ve stanovisku ze dne 10. 9. 2020 žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 115 733 Kč. Dále žalobkyně dne 19. 8. 2021 uplatnila obdobný nárok na poskytnutí dalšího zadostiučinění ve výši 90 935 Kč. Na základě stanoviska ze dne 24. 1. 2022 žalovaná opětovně konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a poskytla žalobkyni další zadostiučinění ve výši 18 142 Kč. 13. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně s