44 C 13/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 1. 2022 na žalovaném domáhala zaplacení částky 125 194,15 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného úvěru. Svou aktivní legitimaci odvozovala od smluv o postoupení pohledávek uzavřených dne 25. 1. 2021 mezi [právnická osoba] a. s . a společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a dne 9. 2. 2021 mezi žalobkyní a [právnická osoba] a. s . [příjmení] uzavřela s žalovaným dne 29. 3. 2019 Smlouvu o Půjčce [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách podle smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90 % p. a. a s dalšími poplatky podle smlouvy a Ceníku. Banka svoji povinnost splnila a úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel podle smluvních podmínek. Jak je patrné z výpisu spotřebitelského úvěru, žalovaný nezasílal splátky řádně a včas. Jelikož tak porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, přistoupila banka dne 14. 12. 2020 v souladu s Produktovými podmínkami k zesplatnění úvěru. Žalovaný před podáním žaloby uhradil dne 24. 5. 2021 částku 4 500 Kč, dne 20. 9. 2021 částku 4 500 Kč a dne 2. 11. 2021 částku 2 176 Kč Tyto tři splátky v celkové výši 11 176 Kč žalobkyně započetla částkou 5 301,56 Kč na kapitalizované úroky a poplatky a částkou 5 874,44 Kč na úrok se sazbou 11,90 % p. a. Dlužná částka ve výši 125 194,15 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na dlužnou částku žalobkyni ničeho více neuhradil. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil (stejně jako k žalobě), a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Mezi bankou a žalovaným byla dne 29. 3. 2019 uzavřena Smlouva o půjčce [anonymizována dvě slova] [číslo], v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 36 pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši 11,9 % p. a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, a to nejpozději do 15. 4. 2022. Z výpisu předmětného úvěru plyne, jak žalovaný jednorázově dne 29. 3. 2019 čerpaný úvěr ve výši 200 000 Kč v průběhu trvání smlouvy splácel, přičemž ke dni 8. 12. 2020 činil jeho dluh na jistině 125 194,15 Kč, tedy žalobou požadovanou částku. Dopisem ze dne 14. 12. 2020 banka žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu a úvěr zesplatnila. Banka žalovaného dopisem ze dne 25. 2. 2021 informovala o postoupení pohledávky na [právnická osoba], a. s . Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] žalovaného dopisem ze dne 30. 3. 2021 informovala o postoupení pohledávky na žalobkyni. Právní zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2021. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Vzhledem ke shora uvedenému soud shledal žalobu důvodnou, neboť bylo prokázáno, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se jej zavázal spolu s dalšími poplatky a smluvním úrokem z prodlení splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což neučinil. Jelikož byl vznik dluhu a i jeho výše prokázán a žalovaný netvrdil, že by dluh byť jen částečně splnil, je žaloba podána po právu. 8. O zákonném úroku z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 o. z. a vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 15. 1. 2021 a smluvní úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 8. 6. 2021. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 24 671 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 5 008 Kč a náklady právního zastoupení - odměnu advokátky podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d), odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), ve výši 12 280 Kč za dva úkony právní služby po 6 140 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a návrhu ve věci samé a ve výši 3 070 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v jednoduché výzvě předcházející podání návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokátky připočítaná 3x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada odpovídající 21% DPH z přiznané odměny advokátky a z náhrad jejích hotových výdajů (16 250 Kč) ve výši 3 413 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.