45 C 167/2021-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 108 875 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nepřiměřenou délkou občanského soudního řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 12 C 17/2015, jehož byl žalobce účastníkem. Řízení bylo zahájeno 15.7.2014, kdy podal žalobce u Ministerstva spravedlnosti žádost o tzv. předběžné projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 151.666 Kč, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem, jenž spočíval v nepřiměřené délce občanského soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 7 C 130/2006, jehož byl žalobce účastníkem. Protože žádosti žalobce nebylo vyhověno, zahájil dne 20.1.2015 žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 12 C 17/2015 soudní řízení, ve kterém se domáhal proti České republice přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci při výkonu veřejné moci. Řízení bylo pravomocně ukončeno dne 26.11.2020, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 1039/2020 – 296 ze dne 29. 10. 2020. Do doby trvání odškodňovacího řízení je dále třeba započíst i navazující řízení o ústavní stížnosti, kterou žalobce podal proti usnesení Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 1039/2020 – 296 ze dne 29. 10. 2020. Řízení o ústavní stížnosti bylo vedeno u Ústavního soudu pod sp.zn. II. ÚS 198/21 a bylo skončeno až dne 24.2.2021, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 198/21 ze dne 23. února 2021. Odškodňovací řízení se bez zavinění žalobce táhlo celkem šest let a sedm měsíců (od 15.7.2014 do 24.2.2021), což je dle žalobce doba zjevně nepřiměřená a v právním státě nepřijatelná, a to obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že se zde jednalo o tzv. kompenzační řízení, které je třeba vždy vyřídit přednostně a s nejvyšším možným urychlením. Žalobce uvedl, že mu v důsledku nepřiměřené délky řízení mu byla způsobena nemateriální újma, když se ocitl ve stavu potíží, úzkosti, obtíží a duševního stresu v očekávání výsledku odškodňovacího řízení a především pak ve stavu nejistoty z výsledku řízení, ale také při rozhodování, v negativním zásahu do řízení jeho společnosti a také v úzkosti, stresu a potížích způsobených vedení jeho společnosti. V odškodňovacím řízení sice dosáhl procesního úspěchu, jelikož mu obecnými soudy bylo pravomocně přiznáno přiměřené zadostiučinění v relutární formě, byť v nižší výši, než jakou žalobce požadoval a navrhoval. Žalobce tak vyčíslil přiměřené zadostiučinění v základní částce ve výši 15.000 Kč za každý rok trvání soudního řízení (první dva roky v poloviční výši), přičemž dospěl k částce v částce 83.750 Kč. Předmět soudního řízení nebyl nijak zvlášť složitý, a to ani z hlediska skutkového, ani z hlediska právního, žalobce nepřispěl k průtahům v soudním řízení, postup soudu v soudním řízení byl neomluvitelně pasivní a zdlouhavý, charakterizovaný dlouhodobou nečinností a dlouhodobým nedostatkem jakékoliv procesní aktivity, předmět soudního řízení byl pro žalobce nadstandardně významný. Nešlo o řízení s cizím (mezinárodním) prvkem, nešlo ani o řízení s velkým počtem účastníků, když účastníci řízení byli pouze dva, žalobce a Česká republika, nebylo třeba provádět obsáhlé dokazování, nebylo nutné vyhotovovat znalecké posudky, nebylo nutné obesílat a vyslýchat svědky, nebylo nutné doručovat písemnosti do ciziny apod. Význam daného řízení byl pro žalobce nadstandardně významný, jelikož šlo o kompenzační řízení proti státu, v jehož rámci se žalobce domáhal odškodnění (relutární satisfakce) v částce 151.666 Kč, což rozhodně není bagatelní částka. S ohledem na to žalobce navýšil základní částku odškodnění o 30%, na celkovou částku ve výši 108.875 Kč. Podáním, doručeným Ministerstvu spravedlnosti dne 25.2.2021, uplatnil žalobce u Ministerstva spravedlnosti v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci při výkonu veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb. v souvislosti s odškodňovacím řízením specifikovaným výše. Jeho žádosti však nebylo vyhověno, protože žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 25.2.2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 108 875, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 17/2015. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že nelze v předmětném řízení konstatovat jednotlivé průtahy, neboť žádný z výše uvedených soudů nebyl procesně nečinný. Naopak lze říci, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně. Pro tento závěr hovoří také skutečnost, že žalobkyní nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení ve věci trvalo od ledna 2015 do února 2021. Celková doba řízení činila 6 let a 1 měsíc. 3. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma, avšak podstatně nižší intenzity. V předmětné věci nebyly shledány jednotlivé průtahy. Řízení bylo vedeno před všemi třemi stupni soudů a déle ještě před Ústavním soudem ČR v celkové délce 6 let a 1 měsíc. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jedenkrát, soud II. stupně rovněž jedenkrát, Nejvyšší soud ČR také jedenkrát a Ústavní soud ČR taktéž jedenkrát. V řízení nedocházelo k rušení rozsudků soudy vyšších instancí a vracení věci. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy. Délka řízení byla dána objektivní skutečností, neboť původní řízení nebylo dosud skončeno a z tohoto důvodu soud nezapůjčil spis. Žalobci nic nebránilo vyčkat se samotným podáním žaloby, neboť jeho nárok na případné odškodnění se nemohl promlčet. Toho si byl dobře vědom, neboť podobných řízení v režimu zákona č. 82/1998 Sb. vedl již mnoho. Byl tedy spíše motivován snahou získat další peněžité plnění, než že by skutečně usiloval, aby původní řízení bylo zcela skončeno. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2577/14 Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou toliko co do jeho objektivní délky. Význam řízení pro žalobce byl shledán nízkým. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 17/2015 je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Pokud jde o žalobcem vyčíslenou výši náhrady nemajetkové újmy, označila žalovaná tuto za nepřiměřenou jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. 4. Uplatněním nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 25.2.2021 žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované. 5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 29.7.2021 byl nárok žalobce vypořádán, přičemž žalovaná konstatovala, že v dané věci došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a poskytla tedy tuto kompenzaci žalobci. 6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 12 C 17/2015 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 21.1.2015 byla ve věci podána žaloba o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou žalobci v řízení, vedeném před Okresním soudem v Písku pod sp.zn. 7 C 130/2006. Soud 2.3.2015 vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobě, a současně, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. 13.3.2015 se žalovaná vyjádřila k žalobě, kdy předložila tedy rovněž uplatnění nároku a další podklady. 28.4.2015 vyzval soud žalobce, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobce 5.5.2015 sdělil, resp. oznámil tedy, že nesouhlasí. Poté byl vyžádán 7.5.2015 spis Okresního soudu v Písku 7 C 130/2006. Na to odpověděl 9.6.2015 Okresní soud v Písku, že spis nelze zapůjčit, neboť věc není dosud pravomocně skončena, když rozhodnutí ve věci zatím nenabylo právní moci s tím, že doporučil dotázat se v časovém horizontu 1 měsíce. Dalším dotazem ze 30.7.2015 se soud dotazoval na stav dané věci. Okresní soud v Písku odpověděl 10.8.2015, v podstatě totožně, že věc dosud není pravomocně skončena, protože věc byla napadena včasným odvoláním. Následně soud prováděl kontrolu z aplikace infoSoud o průběhu daného řízení, a sice 18.8.2015, kdy zjistil tedy, že byl podán opravný prostředek, současně že byla podána žaloba pro zmatečnost podaná žalobkyní [právnická osoba], s.s.o. a [právnická osoba], kterou byla tedy zamítnuta. Spis byl poté znovu kontrolován 27.10.2015, kdy bylo zjištěno, že řízení nadále trvá. Rovně