45 C 204/2020-77 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 23 333 Kč a dále omluvy v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalovaného, který zveřejňoval oznámení, které žalobce podal podle zákona o střetu zájmů a to v období od nástupu do funkce v roce 2018 do listopadu 2020. Žalobce uvedl, že je [anonymizována čtyři slova] [obec] v [územní celek], tedy veřejným funkcionářem ve smyslu zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů. Žalobce nesouhlasil se zveřejňováním oznámení, které podával podle zákona o střetu zájmů, neboť tímto zveřejňováním docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí. Žalobce pak vyplnil poslední průběžné oznámení za rok 2019 s termínem podání do 30.6.2020, aby splnil svou zákonnou povinnost. Přitom učinil vůči správci registru – [stát. instituce] jednoznačnou výzvu, aby stát nakládal s podaným oznámením při zachování respektu k jeho soukromí, tedy učinil taková opatření, aby nedocházelo k porušování ústavního práva žalobce na ochranu soukromí. Jelikož žalobcem podaná oznámení byla i po 30.6.2020 zveřejněna bez jakéhokoliv oznámení, adresoval žalobce žalovanému výzvu k okamžité nápravě závadného stavu, avšak bezvýsledně. Od okamžiku, kdy byla přijata novela [číslo] Sb. zákona o střetu zájmů, [ulice] místních samospráv ČR, kam spadá i obec, v níž žalobce působil, namítalo její protiústavnost, spočívající právě v plošném zveřejňování oznámení v centrálním registru oznámení. Do té doby byla podaná oznámení k dispozici (nahlédnutí) na obecním úřadě a v žádném případě nebyla plošně zveřejňována způsobem umožňující dálkový přístup. Když následně [název soudu] v návrhu skupiny senátorů, která napadala jak původní novelu [číslo] tak další změnu novely [číslo] 2018 Sb. u [název soudu], následně [název soudu] přesně tuto zásadní vadu právní úpravy ve svém nálezu vytknul a zrušil pro protiústavnost klíčové ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b), c), zákona o střetu zájmů ve znění zákona [číslo] tak i ve znění zákona č. 112/2018 Sb. Stát však práva žalobce zjevně poškodil a přestal s plošným zveřejňováním údajů z registru oznámení až po zaslání výzvy žalobce a soustředěnému tlaku organizací hájících zájmy samospráv. Žalobci tak vznikla újma na jejich právech, garantovaných dokonce na ústavní úrovni, neboť plošné zveřejnění jejich oznámení, podané žalobcem podle zákona o střetu zájmů, porušuje jejich právo na ochranu soukromí. Proti ústavnosti plošného zveřejňování podaných oznámení rozhodl [název soudu], jehož vykonatelný nález je závazný pro všechny orgány a osoby, a to bez ohledu na to, že se jedná o tzv. derogační nález. I v případě odložené vykonatelnosti má derogační nález bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Dopady nálezu [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 se musejí soudy zabývat navzdory tomu, že byla odložena jeho vykonatelnost, z toho totiž ještě neplyne, že nález po dobu odložení své vykonatelnosti neexistuje. Žalobce tak zveřejňování uvedených údajů poškodilo, neboť vykonává veřejnou funkcí v menší obci již od roku 2018. Na místo ocenění za tuto činnost a vyjádření respektu k jeho právům, stát rozhodl, že u žalobce uskuteční majetkový striptýz a jeho majetkové a osobní poměry zveřejní všem k dispozici. K zveřejňování majetkových přiznání pak docházelo setrvale od nástupu žalobce do funkce, tj. od nástupu do funkce v roce 2018 do listopadu 2020. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne 24.9.2020 uplatnil nárok na nemajetkovou újmu z důvodu popsaných v žalobním návrhu ve výši 55 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 9.3.2021, žalovaná neshledala ve věci nesprávný úřední postup. Žalovaná k věci samé uvedl, že [stát. instituce] je podle zásady legality státní moci, jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem dokud je tento platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. Dne 30.11.2017 podala skupina 42, resp. 60 senátorů [anonymizována tři slova] k [název soudu] ústavní stížnost, kterou se domáhali zrušení ustanovení § 2 odst. 1 písm. q), § 10 odst. 2 a 3, § 11 odst. 3 a § 14b zákona č. 159/2006 ve znění zákona č. 14/2017 a zákona [číslo] 2018, neboť tato ustanovení podle jejich názorů porušovaly základní lidská práva zaručená Listinou základních práv a svobod. Ústavním nálezem ze dne 11.2.2020 vyhlášeném dne 11.3.2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění zákona [číslo] upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů [územní celek] [anonymizováno] [územní celek], neboť tím docházelo k porušování článku 10 Listiny. Tato ustanovení pak byla zrušena uplynutím 31.12.2020. V souladu s výše uvedeným nelze než konstatovat, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni 11.2.2020, když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. Nad to žalovaná doplnila, že vznik újmy požadované k náhradě v daném případě je třeba dát primárně do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy a nikoliv s postupem žalované. Legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. V tomto směru žalovaná odkázala na rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Žalobce navrhl, aby soud řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí o dovolání ve věci sp.zn. [spisová značka]. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 10. Sdělením tiskového mluvčího Ministerstva spravedlnosti ze dne 10. 11. 2020 s názvem„ [název soudu] omezil nahlížení do [anonymizována tři slova]“ žalovaná v reakci na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], omezila od [datum rozhodnutí] plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti, od čehož si žalovaná slibovala zaručení práva na soukromí a informační sebeurčení veřejných funkcionářů a současně odpadnutí důvodu, proč nepodat oznámení. [stát. instituce] zveřejnilo dne 10. 11. 2020 na webových stránkách [webová adresa], že s ohledem na rozsudek NSS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], omezilo od [datum rozhodnutí] přístup k oznámením politicky veřejných funkcionářů evidovaným v CRO. Oznámení těchto veřejných funkcionářů budou nově dostupná pouze na základě předchozí individualizované žádosti. Rozsah zpřístupňovaných údajů se touto změnou nijak nemění. [stát. instituce] v oznámení uvedlo, že NSS argumentoval tím, že závěr [název soudu] o protiústavnosti úpravy zpřístupňování oznámení v CRO v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, brání tomu, aby správní orgány sankcionovaly porušení povinnosti podat oznámení podle zákona o střetu zájmů, a to i v době před nabytím vykonatelnosti tohoto nálezu. [stát. instituce] proto přistoupilo k tomu, že zjištěné přestupky veřejných funkcionářů spočívající v nesplnění oznamovací povinnosti v období ode dne vyhlášení předmětného nálezu [název soudu] do 6. 11. 2020, kdy byl přístup k jejich oznámením omezen, nebudou oznamovány příslušným správním orgánům k zahájení řízení o přestupku. Popsaný postup zajistí, že nadále nebude docházet k nepřiměřenému zásahu do práva na soukromí a práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů, který byl motivem přijetí citovaného nálezu [název soudu] i rozsudku NSS. Současně s tím nicméně odpadá jakákoliv překážka, pro kterou by veřejní funkcionáři nemohli řádně podávat oznámení podle zákona o střetu zájmů. 11. Ve stanovisku pléna [název soudu] sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], [název soudu] dovodil, že v případě rozhodnutí [název soudu], kterým se ruší právní předpis, dochází k tomuto zrušení nikoliv od počátku, tedy nikoliv ex tunc, nýbrž vždy až ode dne, který [název soudu] v nálezu určí, a pokud by tak neučinil, pak až dnem publikace ve Sbírce zákonů. Tedy ke zrušení právního předpisu dochází s účinky ex nunc, tedy od stanoveného okamžiku. [název soudu] přitom má možnost, za situace, kdy má za to, že derogační nález je natolik zásadním pro ochranu ústavnosti, zajistit jeho vykonatelnost ještě před datem vyhlášení ve Sbírce zákonů, což však musí výslovně do svého rozhodnutí zakotvit. [název soudu] pak uzavřel, že zrušení právního p