45 C 253/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč a náhrady majetkové újmy ve výši 36 568 Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 40/2018. Řízení bylo zahájeno dne 1. 2. 2018 [číslo jednací] usnesením o zahájení trestního stíhání proti žalobci pro přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 40/2018 ze dne 29.6.2018, kterým byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 14 To 224/2018, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 40/2018 ze dne 29.6.2018 zrušen a bylo nově rozhodnuto o vině žalobce. Po právní moci uvedeného rozsudku uhradil žalobce tehdejším poškozeným škodu, kterou ve splátkách po 800 Kč měsíčně uhradil. K dovolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí bylo o věci rozhodováno Nejvyšším soud ČR, který dovolání usnesením ze dne 29. 1. 2019, č. j. 4 Tdo 30/2019 - 35 odmítl. Návazná ústavní stížnost byla rovněž rovněž dne 6. 8. 2019 odmítnuta usnesením II. ÚS 1271/19 jako nedůvodná. Okresní soud v Táboře na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] rozhodl dne 16. 9. 2020 rozsudkem č. j. 11 C 23/2019-99, že [jméno] [příjmení] je výlučným vlastníkem stavby hradidlového jezu, který je umístěn na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví]. Návazně na tuto skutečnost požádal žalobce prostřednictvím svého obhájce dne 9. 11. 2020 o obnovu řízení, přičemž jeho návrhu bylo vyhověno a na jednání Okresního soudu v Táboře dne 18. 12. 2020 byla obnova řízení povolena a následně v hlavním líčení Okresního soudu v Táboře konaném dne 12. 2. 2021 bylo trestní stíhání žalobce usnesením č. j. 3 T 40/2018-223 zastaveno podle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť trestní stíhání je podmíněno souhlasem poškození a souhlas nebyl dán. V souvislosti s podáním návrhu na obnovu a jednání soudu dne 18. 12. 2020 a 12. 2. 2021 se žalobce radil se svým obhájcem, a to ve dnech 5. 11. 2020, 16. 12. 2020 a 10. 2. 2021. Z výše uvedeného je zřejmé, že trestní stíhání žalobce bylo nepřípustné, neboť nebyla splněna podmínka souhlasu [jméno] [příjmení], když tento nebyl dán v situaci, kdy se [jméno] [příjmení] necítila jakkoli poškozena odstraněním úprav jízku. Předmětné trestní stíhání představuje nezákonný úřední postup ze strany orgánů veřejné moci a zakládá povinnost státu poskytnout náhradu škody, jež způsobil svým jednání skrze orgány činné v trestním řízení. V souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla žalobci jednak materiální škoda, spočívající v nákladech na obhajné, jednak nemateriální újma, kterou vyčíslil na částku 120 000 Kč. Žalobce vypočetl jednotlivé úkony, které byly v jeho trestní věci advokátem uskutečněny. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 31.3.2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve výši 36.568 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 120.000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 40/2018. Žalovaná konstatovala, že neshledává předmětné nároky důvodnými, neboť obnova řízení nedeklaruje nezákonnost předchozího rozhodnutí. Žalovaná stručně shrnula průběh daného řízení a uzavřela, že ve věci není dán odpovědnostní titul, když obnova řízení nedeklaruje nezákonnost předchozího rozhodnutí. Důvodem obnovy řízení v daném případě nebyla nezákonnost původního rozhodnutí, ale to, že vyšly najevo nové skutečnosti, které nemohly být provedeny v předchozím řízení a které bylo možné provést až nyní, a sice změna vlastnického práva k jezu, za jehož poškození byl žalobce pravomocně odsouzen. V řízení před obnovou se soud I. stupně důkladně zabýval otázkou vlastnického práva k jezu, který byl poškozen, přičemž tohoto poškození se měl dopustit právě žalobce. V rámci trestního řízení bylo nepochybně prokázáno, že vlastníkem poškozeného jezu je právě poškozený, když ho za jeho vlastníka označil i sám žalobce, a to v rámci správního řízení o odstranění černé stavby. Soud I. stupně tak nemohl učinit jiný závěr, a proto bylo s poškozeným jako s vlastníkem jednáno. Otázce vlastnického práva se rovněž důkladně věnoval odvolací soud, který dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně. V době rozhodování se tak orgány činné v trestním řízení nemohly dopustit jakéhokoli pochybení. V řízení pak bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce je pachatelem předmětné trestné činnosti. Až v roce 2020 bylo soudně rozhodnuto tak, že původní poškozený není vlastníkem poškozeného jezu, ale jeho výlučným vlastníkem je manželka žalobce. Avšak s ohledem na skutečnost, že předmětný jez není součástí společného jmění manželů, stále se jedná o trestný čin poškození cizí věci, kterého se žalobce nepochybně dopustil. Skutečnost, že nebyl ze strany poškozené, tedy manželky žalobce, dán souhlas s opětovným trestním stíháním, nezakládá v tomto případě nezákonnost předchozího rozhodnutí. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne 31.3.2021, adresovaným Ministerstvu spravedlnosti, žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové škody, způsobené nezákonným trestním stíháním a odsouzením, ve výši 36.568,00 Kč, tedy představující náhradu nákladů obhajného, a dále částky 120 000 Kč, představující nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a odsouzení. 4. Doplněním návrhu žalobce, ze dne 1.9.2021, kterým doložil doklady ke své žádosti o náhradu nákladů na obhajné. 5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 8.9.2021 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku vypořádána s tím, že nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku pro odškodnění. 6. Obžalobou č.j. ZT 33/2018 – 22 ze dne 9.4.2018 Okresní státní zastupitelství v Táboře vinilo žalobce ze spáchání přečinu poškození cizí věci, kdy poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, tedy přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. 7. Sdělením Okresního státního zastupitelství v Táboře ze dne 13.4.2018 byl žalobce informován, prostřednictvím svého právního zástupce, že proti němu byla podána obžaloba č.j. ZT 33/2018 – 22, ze dne 9.4.2018. 8. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře č.j. 3 T 40/2018 – 130 ze dne 29.6.2018, byl žalobce uznán vinným z naříkaného skutku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odložením na dobu 24 měsíců, a dále k povinnosti, v průběhu zkušební doby uhradit, podle svých sil škodu, způsobenou trestným činem, a náhradu škody manželům [příjmení]. 9. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 14 To 224/2018 – 148 ze dne 4.10.2018 byl rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 29.6.2018, čj. 3 T 40/2018 – 130, zrušen a nově bylo rozhodnuto o tom, že obžalovaný [celé jméno žalobce] se uznává vinným z naříkaného skutku, přečinu poškození cizí věci, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, se zkušební dobou v délce 24 měsíců a s povinností v průběhu zkušební doby uhradit podle svých sil škodu trestným činem způsobenou, a dále zaplatit na náhradě škody manželům [příjmení] částku nižší, než byla původním rozhodnutím určena, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci 4.10.2018. 10. Usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 4 Tdo 30/2019 – 35 ze dne 29.1.2019 bylo dovolání obviněného [celé jméno žalobce] odmítnuto. 11. Unesením Ústavního soudu č.j. II. ÚS 1271/19 ze dne 6.8.2019 byla ústavní stížnost žalobce odmítnuta. 12. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře č.j. 11 C 23/2019-99 ze dne 16.9.2020 bylo rozhodnuto, že výlučným vlastníkem stavby hradidlového jezu, který je umístěn na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví], je žalobkyně, tedy [jméno] [příjmení], ve sporu proti žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jedná se o tytéž osoby, které byly v trestním řízení, jako poškozené. 13. Usnesením Okresního soudu v Táboře č.j. 3 T 40//2018 – 223 ze dne 12.2.2021 bylo trestní stíhání obžalovaného [celé jméno žalobce], podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu, zastaveno, neboť trestní stíhání je podmíněno souhlasem poškozené a souhlas nebyl dán. V rámci odůvodnění soud konstatoval, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako soudu odvolacího, byl uznán žalobce vinným, přičemž k návrhu odsouzeného bylo usnesením ze dne 1