45 C 5/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 290 000 Kč, způsobené mu v řízení u [název soudu] sp.zn. [spisová značka]. Řízení u [název soudu] sp.zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a skončilo usnesením [název soudu] čj. IV US [číslo] z 7.7.2020. Délka trvání soudního řízení tak činila 15 let, 6 měsíců a 7 dnů a kromě opakovaného zrušování rozsudků soudu 1. stupně došlo i k podstatným časovým prodlevám mezi jednotlivými úkony před soudy obou stupňů. V řízení došlo celkem ke třem rozhodnutím na 1. stupni a třem rozhodnutím na odvolací instanci, přičemž byly způsobeny nejen více měsíční, ale i víceleté prodlevy mezi jednotlivými úkony soudu. Délka řízení tak byla dle žalobce nepřiměřená, proto požadoval náhradu nemajetkové újmy, která mu byla délkou řízení způsobena. Tuto vypočetl ve výši 290 000 Kč, tedy v základní výši 20 000 Kč za rok protrahovaného řízení (za první dva roky v poloviční výši). Z hlediska složitosti se jednalo o standardní spor, přičemž jednání před NS ČR a [název soudu] proběhla ve standardních lhůtách do 1 roku, což dle žalobce potvrzuje, že složitost věci nebyla žádná a věc měla být vyřešena v řádu měsíců, resp. jednotek let. Jako příklad průtahů žalobce uvedl, že odvolání účastníků proti třetímu rozsudku MS [obec] ze dne 9.5.2017, toto VS [obec] projednal až dne 18.4.2019 usnesením VS [obec] čj. [spisová značka]. Předchozí prodlevy zejména na soudu 1. stupně přitom byly v řádu roků, navíc došlo celkem k trojímu střídání soudců soudu prvního stupně. Žalobce zdůraznil, že z jeho pohledu se jednalo o zásadní věc, v níž byla řešena existence jho práva na náhradu škody včetně náhrady škody za ušlý příjem a zisk proti bývalému obchodnímu partnerovi, přičemž blíže popsal genezi sporného vztahu a dokazování v dané věci. V této souvislosti dále doplnil, že kromě sporné škody utrpěl v souvislosti s daným řízením další škodu, a to mimo jiné zaplacením vysokých nákladů řízení ve výši více než 0,5 mil. Kč, kterou by v případě standardní délky řízení nevynaložil. Kromě dalšího dané řízení způsobilo, že z formy provizního obchodování byl nucen se pro nedostatek financí způsobený včasným nezaplacením dluhu žalovaným se přeorientovat na zástupci činnost a zastupitelskou formu obchodování, což je podstatně pracnější záležitost a také s nižšími příjmy a výdělky. Současně žalobce uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že požadovanou škodu mohl za předpokladu řádného zaplacení ze strany škůdce (bývalého společníka) využít i jiným způsobem a tuto zhodnotit, přinejmenším o výnosů ze spořícího či termínovaného účtu. Navrhl, aby soud tuto skutečnost zohlednil v rámci bonifikace základní částky odškodnění za nepřiměřenou délku daného řízení. Dne 25.11.2020 podána k poštovní přepravě na adresu žalovaného žádost žalobce o zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 290 000 Kč s přísl. Oslovené [anonymizováno] reagovalo pouze potvrzujícím přípisem z 3.12.2020. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok žalobce neuznala, přičemž konstatovala, že žalobce u ní uplatnil podáním doručeným žalované dne 30.11.2020 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 290.000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Jeho žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobci bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 130.500 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že celková délka řízení činila 15 let a 6 měsíců. Celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, v meritu, mimo platební rozkaz, soud I. stupně rozhodl třikrát, soud II. stupně také třikrát a [název soudu] jednou. O ústavní stížnosti žadatele musel rozhodovat i [název soudu]. V řízení se vyskytla několikaměsíční prodleva s nařízením prvního jednání v roce 2006 a půlroční prodleva u soudního znalce v roce 2013. Řízení bylo po skutkové stránce složitější, předmětem žaloby byl nárok na úrok z prodlení, respektive ušlý zisk z titulu zpožděného uhrazení ceny za převod obchodního podílu ve spol s r.o. Soudem byl zadán jeden znalecký posudek, následně účastníci předložili jimi zadané revizní znalecké posudky, znalci revizních posudků pak byli opakovaně vyslýcháni na soudních jednáních. Žalobce se na délce řízení významně podílel, zejména procesním postupem, když opakovaně měnil výši žalované částky a v průběhu několika let měnil žalobní tvrzení, týkající se samotné podstaty nároku (co měla žalovaná částka představovat). Původně měla žalovaná částka představovat také zákonný úrok za opožděnou úhradu smluvní ceny. Od roku 2008 žalobce tvrdil (podání ze dne 13.2.2008), že částka představuje pouze ušlý zisk, konkrétní zdůvodnění vzniku ušlého zisku pak změnil ještě třikrát (podáními ze dne 28.2.2013, ze dne 12.5.2015 a ze dne 29.1.2016). V posledním doplňujícím, měnícím podání žalobce dokonce uzavřel, že nárok představuje zhodnocení vkladu na spořícím účtu v bance. [příjmení] výše uvedené lze žalobci přičíst k tíži jedno odročení jednání k jeho žádosti v roce 2015, prodlevu se zaplacením soudního poplatku za odvolání v roce 2007 a zjevně nedůvodné odvolání proti opravnému usnesení v roce 2017. Význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako standardní, neboť dle obsahu a předmětu žaloby řízení nepatřilo mezi ta, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup, jako v řízeních opatrovnických, trestních, nebo řízeních o náhradu škody na zdraví. Jednalo se o obchodně právní spor, žalobce byl procesně zcela neúspěšný a jeho mimořádné opravné prostředky (dovolání a ústavní stížnost) byly zjevně nedůvodné. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu, však dospěla žalovaná k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 130.500 Kč. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 290.000 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 20.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 10.000 Kč). Tato základní částka pak byla snížena o 15% s ohledem na výše uvedenou složitost řízení, o dalších 10% s ohledem na projednávání věci na třech stupních soudní soustavy a [název soudu] a o dalších 30% s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 16. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 17. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 18. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 19. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 20. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 21. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozeném