45 C 92/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 72 625 Kč, způsobené mu nepřiměřenou délkou v řízení u [anonymizována dvě slova] [obec] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 23.9.2013 byla proti mně podána u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] a následně projednávána [anonymizována dvě slova] [obec] pod sp.zn. [spisová značka]. Předmětem řízení je zaplacení částky 327.377,10 Kč. Řízení v této věci není dodnes skončeno; momentálně se nachází ve stadiu odvolacího řízení proti usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (dále jen„ posuzované řízení“). Posuzované řízení je tak stiženo nesprávným úředním postupem soudu ve smyslu ustanovení § 13 zák.č. 82/1998 Sb. (dále jen „cit.zák.“), kterým jsem stále poškozován. Jeho dosavadní délka dosahující pomalu 8 let je naprosto nepřiměřenou. Předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce jako advokáta na odměnu a hotové výdaje v souvislosti s výkonem advokacie vůči klientovi. [příjmení] představovala velmi významnou položku jeho příjmů z výkonu advokacie, kterýžto je jediným zdrojem jeho obživy. V této souvislosti odkázal na judikaturu, z níž dovodil, že v posuzovaném řízení šlo analogicky o v podstatě totéž jako v případě pracovněprávního sporu o mzdový nárok (viz např. rozsudek [název soudu] z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]:„ Soud prvého stupně dále zcela pominul to, že předmětem daného řízení byl nárok na zaplacení odměny žalobce, která je jediným zdrojem jeho obživy a neobstojí proto závěr soudu prvého stupně o tom, že se nejedná o spor obdobný sporu pracovněprávnímu.“ a zjm. rozsudek [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Těmto druhům řízení obecně ESLP přiznává vyšší význam a tím i vyšší nároky na jejich vyřízení s patřičným zohledněním při zvažování výše přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup. Soudy se dopustily neomluvitelného nesprávného úředního postupu, který nespočíval toliko v průtazích, ale i v jiných velmi závažných pochybeních, přičemž v tomto stále pokračují. I tato skutečnost potvrzuje dle žalobce nutnost adekvátního navýšení základní částky odškodnění. Složitost případu není a nebyla taková, aby mohla předmětný nesprávný úřední postup jakkoli ospravedlnit, resp. snížit povinnost k jeho odškodnění. Žalobce konstatoval, že v posuzovaném řízení oproti soudům nezavinil žádný průtah; vždy si všechny procesní povinnosti plnil řádně a včas. Stěžoval si i na průtahy v řízení, avšak marně. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 16.11.2020, žalovaná reagovala vydáním stanoviska č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým žalobci přiznala jen částečnou výplatu odškodnění ve výši 67.375 Kč. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 16.11.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 140 000 Kč s přísl., která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] jako soudu prvního stupně, jakož i v řízení před soudy vyšších stupňů. K projednání žádosti žalobce došlo dne 7.4.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 67.375 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. V činnosti soudu byly shledány určité prodlevy, řízení se vyznačuje celkovou nekoncentrovaností. Největší prodlevu lze spatřit v období od 22.11.2017, kdy byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí, do 29.5.2019, kdy byl vyhlášen [název soudu] rozsudek. S přihlédnutím k uvedené prodlevě a nekoncentrovanosti řízení je tedy jeho celková délka hodnocena jako nepřiměřená. Žalobci proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 67.375 Kč, která podle jejího názoru odpovídá všem okolnostem případu. V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá vyvrátit domněnku vzniku nemajetkové újmy. Žalovaná vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvá 7 let a 6 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 30%, a to 10% z důvodu složitosti řízení, 15% z důvodu četnosti rozhodování soudů a 5% z důvodu podílu žadatele na délce řízení. Předmětem posuzovaného řízení je žaloba o zaplacení advokátem neoprávněně zadržované částky 327.377,10 Kč s přísl., jež pochází ze soudních sporů žalobce. Řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků a provádění listinných důkazů. Na počátku řízení byla věc postoupena pro místní nepříslušnost. [název soudu] opakovaně rozhodoval o odvolání žalovaného do rozhodnutí procesní povahy (usnesení o ustanovení obhájce, usnesení o přiznání odměny zástupci protistrany). Žalovaným byly dále podány námitky do rozhodnutí o výzvě k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Žalovaný také podal stížnost na průtahy. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy včetně [název soudu], kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně jednou a [název soudu] také jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žadatel (nyní žalobce) se na délce řízení částečně podílel opakovaným podáváním odvolání do rozhodnutí procesní povahy. Význam řízení pro žadatele (nyní žalobce) žalovaná shledala jako běžný. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 3. Žalobce se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavil, proto soud jednal dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání nedostavil, nemohlo mu být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jeho tvrzení a označení důkazů, týkajících se významu daného řízení pro jeho osobu. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] nebo usnesení [název soudu] sp.zn. [spisová značka]). [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci