47 C 216/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 2

Předmětem řízení je zaplacení částky 3 510 Kč s úroky z prodlení představující neuhrazené televizní poplatky za období od února 2020 do března 2022 ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřili), soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě žalobkyní předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný měl od srpna 2019 přihlášen televizní přijímač na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný nehradil řádně a včas předepsané platby televizních poplatků a za období od února 2020 do března 2022 dluží žalobkyni částku 3 510 Kč. Žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Podle § 5 odst. 1 zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Podle § 6 zákona měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Jelikož měl žalovaný od srpna 2019 přihlášen televizní přijímač, byl dle shora uvedených zákonných ustanovení povinen platit televizní poplatek v zákonné výši 135 Kč měsíčně. Tuto svou povinnost však žalovaný v období únor 2020 – březen 2022 nesplnil. Soud proto shledal žalobu důvodnou, neboť žalobkyně zcela unesla své břemeno tvrzení i břemeno důkazní, pokud jde o výši a vznik dlužné částky, a to za absence jakýchkoli obranných tvrzení žalovaného, který netvrdil ani neprokazoval, že by mu uvedený dluh nevznikl, nebo že by jej zcela nebo zčásti uhradil. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který byl ke dni podání žaloby kapitalizován v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. na částku 442,09 Kč Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Žalobkyně dále žádala úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, přičemž odkazovala na Rámcovou dohodu o poskytování služeb ze dne [datum], uzavřenou mezi Českou televizí a spolčenosti [právnická osoba] Z upomínky ze dne [datum] však plyne, že tato upomínka byla zpracována Českou televizí – Správa a výběr TV poplatků. Žalobkyně tudíž vznik uvedených nákladů spojených s uplatněním pohledávky neprokázala. Z toho důvodu soud žalobu v tomto rozsahu zamítl O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci měl úspěch pouze nepatrný. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 úkony 100 Kč (podání žaloby a výzvu k plnění). Celkem soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 600 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za odměnu za zastupování advokátem, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Jelikož se v případě žalobkyně jedná o subjekt, který je financován z televizních poplatků stanovených zákonem a žalobkyně se tak na poli svého působení těší výsadnímu postavení, je na žalobkyni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12). Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem, a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů. Pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je jejím právem, nelze za této situace na žalovaném spravedlivě žádat, aby žalobkyni takto vzniklé náklady řízení plně hradil (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 195/11). Proto soud přiznal žalobkyni pouze právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.